Olala! Je tady léto, přátelé! Právě popíjím první ledový čaj vlastní výroby, zamýšlený 3-minutový Cejlon Limbini, ovšem zapomenutý možná i na půl hodiny. Takže bezesporu bude léto – kdo kdy viděl koho pít ledový čaj v zimě?
Na Cuketkův způsob jsem si namrazil skleničku a zadělal na první led, k čemuž si fotřík neodpustil komentář, že zase začínám rozlévat v mrazáku vodu a že tedy bezesporu už bude léto. Dyť říkám: je tu léto!
Můžete si i otevřít na noc okno… co na noc – na celý den! Jedině snad, kdyby vám dělalo problém dýchat jarní vzduch naplněný alergeny, je lepší vyčkat na večer. Jó, v dnešní civilizované civilizaci neudělá každému dobře, takové šňupnutí si řepkového pylu. Někomu to možná nic neudělá, někomu jinému to třeba zvětší mandle a na problém je zaděláno. Se zvětšenýma mandlema se můžete jít houpat. Zbývá jen dokoupit tvaroh, ovesné vločky, rozinky, kandovanou pomerančovou kůru a skořici, vše smíchat, vařit patnáct minut na prudkém ohni a pak to sníst anebo, když vám to nebude chutnat, klidně to vyhoďte. Na zkažený žaludek (nádherné slovo – žaludek!) doporučuji otevřít okno a nadýchat se kouzelného čerstvého večerního vzduchu, jen škoda, že není po dešti, to bývá ještě lepší, vlastně to bývá nepřekonatelný. Ani solná lampa vyrobená z pravé himalájské soli, kvalitně rozpálená, vám neudělá špičkově ionizovaný vzduch, jak to dokáže poctivá večerní přeháňka. (Jó, na vzduchy jsem odborník.)
</texy>
