Tag: čaj

• Historie čajstva

  • Publikováno: 1.6. 2006

  Je veřejným tajemstvím, že historie je věda ošemetná, nepřesná a diskutabilní. Nikdo neví kdy se narodil Australopythecus a nikdo neví kdy zemřel kníže Václav. Stejně tak je to s mým čajem. Nevím, kdy jsem si ho poprvé koupil a jak to všechno začalo… můžeme se jen domnívat a hádat se a diskutovat a přemýšlet. Stejně to nezjistíme. Ale na tom zas tak nezáleží, stejně jako na Václavovi. Ta nejistota totiž dělá tuto vědu zajímavější.

  Pravěk

  

  A tak to začalo. Nevím kdy a nevím jak, měl jsem doma v malé modrobílé plechové dóze pár gramů čínského Zu-cha, známého také jako Gunpowder nebo Perlový čaj. Dalo by se říct jedna z levnějších sort. Kromě vlastních vzpomínek je důkazem o existenci tohoto čaje v mé domácnosti také dobová fotografie ze 4. března 2005. Množství rozvinutých listů v 3 dcl sklenici dnes působí dosti barbarsky, ale co byste také chtěli po pravěku. Kultury se dočkáme v následujících historických dobách.

  </texy>

  Pokračování

• Trocha plku o toleranci

  • Publikováno: 25.4. 2006

  Před jistou chvílí jsem si položil otázku, zda jsem tolerantní člověk, když jsem intolerantní k intoleranci. Netrvalo dlouho, a dobral jsem se výsledku, který otázku zcela položil na lopatky: Tolerance přece není vlastnost nabývající dvou hodnot: ano/ne. Je to škála s nekonečně mnoho hodnotami – podobnost s teploměrem je tu zřejmá. Nelze tedy o nikom říci, že je tolerantní, jelikož nikdo nedosahuje toho principiálně nedosažitelného bodu na stupnici, jenž je tu v analogii s absolutní nulou na teploměru. Reagovat na prapůvodní otázku, domnívám se, již není potřeba, a pokud ano, tak prosím: Ne, nejsem tolerantní, poněvadž nemohu.

  To je jedna z otázek, co dnes byly vyřešeny během chvíle, pro kterou byl vázacím prvkem pocit, že dovedu zodpovědět každou otázku. Ta chvíle byla zploditelkou i páru zajímavých veršů, o které se v brzké době se svým potenciálním čtenářstvem hodlám podělit, nevytratí-li se ze mne pozitivní názor na ony verše, což je značně pravděpodobné.

  

  Pokračování

• O čaji… tak trochu

  • Publikováno: 21.3. 2006

  To, co píši teď, jsem chtěl napsat včera. Ale včera nebyl čas – musel jsem jsem brouzdat wikipédií a hledat si pěkné fotky čajových plantáží (plantáž, LongJing, gaiwan), a posléze, když den se nachýlil ke konci, začal jsem vzlykat nad mojí matematickou analfabetičností.

  Koupil jsem si včera zelený Yunnan. Čerstvý, krásný, voňavý, letošní, pět nálevů slibovala slečna v čajovém krámu. Nehodlám to potvrzovat ani vyvracet, počet nálevů záleží na obratnosti člověka i jeho chuti. Nicméně, pět jsem jich vypil, právě se luhuje šestý a nevím jaký bude. (Budoucnost je otazník, minulost vykřičník.) První tři byly aromatické, až běda. To znamená moc. Příliš. Čtvrtý perfektní, pátý dobrý. Šestý neznámý.

  …naproti tomu Long Jing (Dračí studna), můj momentálně nejoblíbenější zelený čaj, mi přijde nejlepší v druhém nálevu.

  

  </texy>

  Pokračování

Stránkování

• Novější články