Vyprávění o druhém (a o to lepším) brainstormingu.
Sešli jsme se tuhle s Ondrou Pohorským, taktéž nazývaným zkráceně „Pohi“, na druhém brainstormingu a hádejte co se stalo. Coby, nic. Usadili jsme se v klíčové brněnské čajovně a poručili si Senchu a Nefritové spirálky jara. Po době kratší než dlouhé se dostavila očekávaná atmosféra a z věcí kolem nás začala vyzařovat inspirativní aura. Využili jsme příležitosti, chytili šanci za pačesy, a počali vymýšlet kategorie do Psavce. Tomu ovšem předcházelo představení mého nového miniprojektu „HandyCode“, řádně doplněné podrobným vysvětlením všech funkcionalit a fičůr. Shodli jsme se s Pohim, že to bude bomba. Zatím vám bohužel nemohu prozradit víc, snad už brzy, snad… brzy.
Ale zpátky k tématu.
Čajovali jsme hodinu, dvě, tři, kategorie byly již notnou chvíli mezi
tématy vyřešenými, a také jsme probrali většinu novinek české
weblogscény, ba i ty události ne zrovna nejčerstvější. Rovněž, jak to
mezi námi chlapy bývá, zbyl také čas porovnat naše
nádobíčko. Já mu říkám „Macek“ (Asus) a Wellard mu říká
„Drak“ (Hewlett-Packard). Můj lesklý display se nenechal zastrašit a
všem předvedl, že je schopen na ploše vykreslit mnohem více ikon a také
umí zvýrazňovat syntaxi v PsPadu o poznání hezčeji.
Také jsme se podělili o několik poznatků a vzájemně obohatili naše informační fondy. Vysvětlil jsem Ondrovi, že běžná webová stránka by neměla dělat 200 dotazů do databáze a také jsem mu chtíc nechtíc na svém Mackovi předvedl novinku mezi chybovými zprávami: Vaše syntaxe je nějaká divná!. Ondra mi na oplátku vysvětlil, jak funguje PGP šifrování a vyprávěl mi příběh o paní Changové, která se pokouší dešifrovat MD5 hash. Netuším, bohužel, jak příběh skončil, neb jsem usnul spánkem spravedlivých. Po nějaké době jsem se probudil a zjistil, že mnohé se nezměnilo. Wellard, povzbuzen jasmínovou dýmkou, pořád plácal cosi o šifrách a tabulkách, pokusil jsem se ho tedy nevšímat, a radši jsem se věnoval přemýšlení nad nějakým dalším projektem. Skvělá to myšlenka přišla v okamžiku, kdy se mi Ondřej pokusil cosi říci – stvořím Koktátor! Skvělá to pomůcka pro každého, kdo chce vědět, jak by zněl text vyřčený koktavým člověkem, no kdo by to neocenil?
Stačilo pár hbitých úderů na mou klávesnici: Echo Pecho Array Die!. A web byl na světě. No nejsem šikula? :-)
Komentáře (5)
k formuláři
RSS kanál komentářů
12.10. 2006 — 0:24
ehm..co na to rict..ses hodne nudil co?:))
12.10. 2006 — 10:46
Dovol Huggi, abych tě zaučil do zásad specifického time-managementu (Created by Kahi). „Když nevíš, kterou ze dvou extrémně důležitých prací dělat dříve, dělej tu třetí, na které vůbec nesejde.“
12.10. 2006 — 11:44
Ten koktator je drsnej! :)
12.10. 2006 — 13:09
Je načase, aby někdo uvedl záležitost na pravou míru. Tedy ano, byl jsem s Peterem Kahounem /domácky též Kahim/ v čajovně a vymyslel(i jsme) kategorie pro Psavce. Potom ale zvaly věci překvapivý spád.
Kahi posilněn čajem (po své objednávce byl personálem zdvořile požádán o občanský průkaz), začal se mě vyptávat, cože je to ta em-dé-pětka, že se mu děti ve škole smějí, že to chce vědět, že já to určitě vím….zkrátka, měl slzy na krajíčku. Inu, okouzlil mě svou dětsky nechápavou tváří natolik, že jsem souhlasil a začal vysvětlovat základy šifrování. Jenže Kahi nechápal.
(Já: “Takže existuje funkce MD5..”
Kahi: “Zpomal. Co to znamená ‘existuje’?”)
Nechápal a usínal. Víčka mu padala a po jeho “Mackovi” se nelítostně rozléval čaj. (Snad čaj.) Ostatní v místnosti se otáčeli k našemu sezení a v jejich tvářích se zřelo, jak moc mě litují. Jeden muž, odhodlán zachránit situaci, nakonec raději rozbil vodní dýmku a vytrhl tak všechny přítomné z vyčítavých pohledů směrem k autorovi tohoto blogu. Ten se s třeskotem skla vzbudil. Na jeho kalhotech zela obrovská skvrna, údajně z nefritových spirálek jara. Nicméně pravda vyšla najevo, když řekl, že měl krátky, ale o to intenzivnější sen o RH.
Nakonec po protestech personálu vůči rozbité dýmce (která byla právem svedena na spícího Kahiho), jsme museli opustit čajovnu. Kahi se při tom snažil vykoktat něco jako “Promiňte”, a tak vlastně vznikl ten malý webík na konci článku. Toliko k naší včerejší malé seanci.
Tak zase příště :)
12.10. 2006 — 14:04
Na to mohu říci jediné: Je to snůška popopomluv, lží a a a popolopravd!
Přidat komentář