Vysoká škola: díl druhý
Když jsem naposledy psal o svém vysokoškolském studiu, pojal jsem to poměrně kriticky a taky docela emotivně, což se mi ze zpětného pohledu příliš nezamlouvá, ale nechme to tak, Kahi's mindprint už je holt takový vrtkavý spratek.
Dnes bych se na to mé študování podíval z lehčího, mimoškolního pohledu. Neboť má studia jsou spíše o čemkoli jiném, než o studování samotném. Uvádím tím pravidelně do údivu a závisti všechny ty, kterým vyprávím svůj obvyklý běh týdne.
První semestr se nesl ve téměř zcela totožném duchu: přibližně 7 až 10 předmětů, rozdělené mezi dva dny v týdnu. V prvním semestru jsem chodil do školy v úterý a v pátek. Pět a půl dne v týdnu: nic. Šestkrát v týdnu jsem mohl spát tak dlouho, jak jsem chtěl. Ne každý vysokoškolák to má tak, jak jsem zjistil při poslechu vyprávění mých vrstevníků z jiných oborů!
Nyní, v druhém semestru je bylo ještě o kápanek lepší. Absenci si ve skutečnosti nezapisuje nikdo. Když teď po pár týdnech reviduji své předčasné semestrální resumé, a od té doby jsem jako mávnutím kouzelného proutku už velkou část zápočtů zahnal za obzor vědomí, zjišťuji, že veškeré předpoklady byly správné, no nepředbíhejme… Poněvadž kombinace vyučujících, které nezajímá absence, se zjištěním, že některé předměty jsou nezajímavější, než se podle svého popisku zdály, otevřela se mi nová možnost do školy vůbec nechodit. Nevím jestli v tomto druhém semestru jsem něco tak úžasného spáchal, ale týden, v němž jsem byl ve škole hodinu nebo dvě nebyl vůbec výjimkou – povedlo se mi to dokonce několikrát.
Neboli, chápete to správně, studuji školu, kterou nemusím navštěvovat. (Pozn: ony takové hodiny s povinnou účastí také nejsou od věci, vždy si během nich můžete uklidit plochu, zazálohovat dokumenty, pustit defragmentaci, sledovat Futuramu nebo dělat cokoli takového, na co obvykle není čas. Protože normální práce tam zas tak dobře dělat nejde.) Rovnou uvedu odkaz: studuji Informační studia a knihovnictví, je to Masarykova univerzita v Brně, Filosofická fakulta. Doporučuji všem, co se nechtějí učit, ale také nechtějí pracovat a taky nějak přehnaně platit daně, zdravotní a sociální, doporučuji všem těm, co chtějí vysávat manu ze statutu studenta naprosto bezplatně. Tohle jsou naše webové stránky, ale jsou řekněme takové k ničemu – což je tak trošku překvapující, vzhledem k tomu, že tenhle semestr se do nás web – přístupnost – použitelnost – informační architektura – a tak všelijak – jen hustí. Ale ke skutečnému zaměření budoucích absolventů se dostaneme až za chvíli anebo někdy příště, zatím si to rozmyslím…
Takže teď. Když už jste si podali přihlášku a udělali přijímačky… o přijímačkách jsem vlastně ještě nemluvil. Loni (2006) stačil pro vstup do našeho oboru percentil necelých 60. (…) Jestli vám to něco říká, tak víte, že percentil 60 udělá i naprostý tupec… i kdyby se noc předtím opil jak Fin. Říká se Fin?
Když už máte přijímačky za sebou (předtím se odesílala (po netu!) přihláška, ale to je snad jasné), můžete se konečně podívat, o čem že ten vámi zvolený obor je. Ukáži vám své rozvrhy z „prvního“ a „druhého“ semestru. V ideálním případě (kvůli doporučenému počtu kreditů) by mělo být v druhém semestru o jeden předmět více, ale to je jen detail.
Jak vidno, Knihovnictví a informační studia jsou obor dost obšírný, v předmětu Informační věda I. byl pro její definici použit velmi výstižný termín: metavěda! Takže my jsme vlastně metaobor. Pro vás jako studenta tak plynou výhody z toho, že si berete předměty z docela širokého spektra konkrétních oborů a vyučující vyplašeni tímto externismem slevují ve svých nárocích, neboť berou ohled na to, že de facto studujete jejich předmět jen tak na okraj. Jsme metaobor, děláme do všeho… a skoro by se dalo říct, že zároveň i do ničeho, kdyby první dva semestry nebyly vyztuženy jejich osou – předměty Informační služby a Informační věda I. & II. Osobně mám dojem, že obor je v plenkách, a do budoucna lze očekávat nějaké ostřejší sebepojetí, z něhož by byl při procházení studiem patrnější jeho cíl. I když nám bylo řečeno, že se očekává individuální specializace.
Jak jsem řekl, přijímací zkoušky jsou pro zdravého člověka jednoduše primitivní – dělají se jen a pouze z TSP. Těžší než přijímačky bude zakončení prvního semestru. Zde musíte vykonat několik kolokvií a z několika testů. Ty testy… jsou vlastně zápočty. V prvním semestru není žádná zkouška. Na konci druhého semestru je jedna zkouška. (Tímhle lidé bývají ohromeni, takže to říkávám s patřičnou oblibou.) To znamená, že v prvním semestru budete škole věnovat… řekněme týden, v druhém odhaduji tak dva, protože (postupová) zkouška bude tuším trošku náročnější, než to, co jsem tu spatřil prozatím.
Lidé se mě často ptají: „Co z tebe nakonec bude?“ – Anebo se rovnou a bez okolků zeptají: „A ty chceš být jako knihovník?“ Pod informačními službami je totiž těžké si něco představit. Co jsem tak slyšel, z tohoto oboru vyšli lidé, co se nakonec začali profesionálně věnovat SEO (všimněte si té prezentace od Roberta Němce, co nám už rok visí na webu kabinetu knihovnictví). Jinak určitě vyšli i nějací knihovníci, ale co dál, to věru nevím. Mám trochu podezření, že podobně jako na střední škole, i zde by bylo naivní předpokládat, že škola z nás něco udělá. Co jsem během svého jednadvacetilého pobytu na tomto světě zjistil, tak lidé se především dělají sami, a škola, jó smysl školy mi zatím trochu uniká. Až to vykoumám, podělím se na stránkách tohoto magazínu.
Co by vás ještě mohlo zajímat, jsou ty klíčové předměty. Měl jsem v plánu zveřejnit nějaké materiály, které by pomohly pochopit náplň zmíněných klíčových předmětů, ozvalo se mi svědomí a autorská práva svých drahých přednášejících tak nebudu porušovat :-).
Jinak rád zodpovím veškeré dotazy, berte však ohled na to, že jediné, o čem mohu mluvit, jsou první dva semestry! Hezký víkend.
Komentáře (18)
k formuláři
RSS kanál komentářů
7.6. 2007 — 2:02
Jestli to chceš vědět úplně přesně, tak: Škola z tebe udělá člověka s titulem. ;)
7.6. 2007 — 2:48
Doktora bez titulu dělat nemůžeš, to je panečku škola :).
7.6. 2007 — 9:32
[2] Peyraq: – asi tak, a je to i dobře :-)
7.6. 2007 — 13:54
[2] Peyraq: – A co takle psychologa s vlastní praxí? Nemohl bych léčit choré hlavy, aniž bych se honosil titulem? Mimochodem, ty budeš Dr. nebo Mgr.?
7.6. 2007 — 13:57
[4] Kahi: – a mohl bys operovat lidi, aniž by ses honosil titulem?
7.6. 2007 — 14:16
Psychologa oficiálně dělat bez školy nelze, aby za klienty platila pojišťovna, tak si dokonce musíš udělat atestace na klinickou psychologii. (doufám tedy, že to tak je, to jsou mé last info). Ty atestace jsou zkutečně náročné, člověk se dostane do praxe – do první linie – např. na onkologii, kde něco posereš, pacient se vzdá, imunitní systém se vzdá a pacient umře.
Jinak si samosebou každý lamer může založit jakousi “poradnu pro zlomené duše”, je na to potřeba jen živnosťák za litra. Ale klienti pak tolik nechodí, pač by museli něco dát.
Jinak já budu po 5ti letech Mgr. ale mohu si dodělat doktorát (PhDr. vizitkáč za “rok”).
7.6. 2007 — 14:21
skutečně :)
7.6. 2007 — 14:57
[5] Ondřej Pohorský: → nevím jestli smím, ale běžně to dělám. Často v domácích podmínkách provádím složité a náročné operace, transplantace, amputace, etc. Často nevím jak dál a tak si musím přizvat k poradě spolubydlícího neurochirurga. Teď jsme třeba měli zajímavý případ, přišla za mnou zákaznice, uzená treska a prej že chce vyndat páteř, ale bez poškození. A víš co, v páteři běží mícha a tu když porušíš, tak může pacient ochrnout. A to většinou nechceme… Toto byl jeden z těch nejzapeklitějších případů, kdy jsem musel chvílema nahlédnout i do své lékařské bible.
[6] Peyraq: → Díky za vyčerpávající odpověď!
7.6. 2007 — 17:09
[8] Kahi: – Ale pak je těžké pouštět se do diskuze tváří v tvář neustále ironizujícímu kahimu. Ne vážně, myslím, že je rozumné, že je bezpodmínečnou podmínkou mít vysokoškolský diplom v oborech, které se dotýkají lidského organismu (ať už ve fyzickém či psychickém pojetí), neboť nesprávný zákrok může mít tragicky omylný. Tvrdíš, že bys mohl dělat psychologa po jistém “samostudiu”, ale otázka je, kdy by jsi poznal, že máš kapacitu začít někoho léčit. Obzvlášť když vezmu v potaz, že každý člověk má tendenci sám sebe přeceňovat (vykládání sama sebe za génia je důkazem toho, že nebudeš výjimkou).
7.6. 2007 — 19:41
[9] Ondřej Pohorský: – promiň Ondro, nevím jak jsme se ocitli na tomto místě v diskusi, zdá se mi, že jsem nikde tvůj postoj nevyvracel ba snad jsem se k němu ani nevyjadřoval…
Ad. Kahi génius: chceš snad tvrdit, že mé přiznání mé geniality je projev přeceňování se? Chceš tvrdit, že nejsem génius? A máš nějaké důkazy nebo svědectví?
7.6. 2007 — 19:50
[10] Kahi: – Ano, považuji to za jistý projev “přeceňování se”. Důkazy nemám, dostal jsi mě.
8.6. 2007 — 17:50
Je zkrátka geniální….
8.6. 2007 — 18:11
A já se ptám: tihle samozvaní géniové, kteří ani nenavštěvují školu, neboť si ve své přeziravosti myslí, že jsou moudřejší než socialismem zocelení profesoři, tihle mají být ta světlá budoucnost našeho národa?
Vždyť se ani nenaučí, jak kolektivně chápat a sdílet a předávat vhodné informace a neustále budou svým individualismem bořit naše úsilí o budování soc .. eh, kapitalismu!
Já bych všechny tyhlety génie zakázala …
8.6. 2007 — 19:29
[11] Ondřej Pohorský: – vidíš Ondro? Já mám důkazy i svědky!
[13] SuE: – podívejte soudružko, tohle snad nemůžete myslet vážně?! Kdo by měl být lepším příkladem ve sdílení a informování a budování než ten, kdož publikuje i svůj nejnepatrnější poznatek, kdo se podělí o ten nejmenší ždibíček zkušenosti, který i tu byť jen nepatrně přínosnou informaci umě a bryskně servíruje svým spolubudovatelům všech komunit blogosféry jako jednomu jedinému člověku kterého miluje více než sebe? (Ano, myslím ten dar z nebes, co je podepsán pod tímto příspěvkem!)
9.6. 2007 — 16:20
[14] Kahi: ale vemte to v širších souvislostech, soudruhu. To, co publikujete, jsou NESCHVÁLENÉ názory, a jako takové mohou potenciálně podkopávat jednotu lidu, který napřel své síly k budování světlých kapitalistických zítřků a jednotné blogosféry!
To za našich mladých let, i mladí géniové museli chodit do školy, a jaké pak podávali výsledky .. třeba soudruzi v SSSR vyrobili největší mikropočítač na světě!
9.6. 2007 — 19:06
[15] SuE: – Je vidět kolegyně, že jste oddanou přítelkyní strany a dbáte, aby její vůle se správně šířila po e-prostoru. Myslím že teď již mohu přiznat, že to všechno byl vlastně jen takový malý test, takový experiment… Jelikož se nám podařilo odhalit a identifikovat několik protistranických názorů (to jsou vlastně všichni ti, co nereagovali pohoršeným komentářem tak dobře jako Vy), tak mohu konstatovat, že experiment se povedl a Vy jste prošla – gratuluji. Stavte se prosím u nás o víkendu, manželka Vám připraví výbornou kávičku a taky bych Vám mohl pomoct sehnat nějaké moderní riflové kalhoty pro malou, co říkáte?
12.6. 2007 — 23:31
Hezký článek, kolego :)
jak se učíš na postupovku? Nebo už ji máš?
13.6. 2007 — 0:56
[17] perkele: → zdravím kolego, mám ji 25 a předpokládám že se to naučím během toho příštího týdne… Přeci jen – nebude se jednat o učení, pouze si utřídím fakta, která již znám. :)
Přidat komentář