Možná jsem objevil prvotní příčinu… mé nelibosti k cestování. Ve světě se totiž zatraceně těžko orientuje. Ve světě nefunguje propracované fulltextové vyhledávání ani sitemapy ani nejbanálnější forma FAQ. Ne, jinak. Všechny tyto věci existují. Nejspíš. Ale nemám tušení, kde by se daly nalézt, pod jakou položkou menu se skrývají. Svět trpí zásadními problémy s použitelností. A jak říká manželka Steva Kruga, pokud se mi něco blbě používá, tak to prostě nepoužívám. Uvedu příklad.
Tag: dojmy
-
Poznámky k WebExpu 2009 ale také k bytí ve světě vůbec
-
Proč profesionálové nikdy nepoužívali Operu?
Dnes byl velmi krásný sluneční den, plný spánku, čaje, drog a jiných příjemností, a proto si myslím, že nastal nejvyšší čas.
Abych byl přesnější, nejvyšší čas nastal už před časem, takže teď se nacházíme v postfázi, která se také mimo jiné jinak nazývá počasí. Vezměme to od lesa.
Především loni v prosinci jsem napsal moc pěkný článek na toto téma a i o něco dříve jsem napsal jiný článek, opět moc pěkný, který se na dlouho stal nejkomentovanějším spotem v Kahi's mindprint! Upozorňuji, že se jedná o staré články, které se mi právě teď nechce opětně číst, protože docela možná bych se za ně začal nyní, s odstupem času a poznání… stydět. Jako ostatně mnohokrát, když si zpětně pročítám archív a nevěřícně kroutím hlavou nad svými tehdejšími myšlenkovými postupy a závěry.
-
Vysoká škola: díl druhý
Když jsem naposledy psal o svém vysokoškolském studiu, pojal jsem to poměrně kriticky a taky docela emotivně, což se mi ze zpětného pohledu příliš nezamlouvá, ale nechme to tak, Kahi's mindprint už je holt takový vrtkavý spratek.
Dnes bych se na to mé študování podíval z lehčího, mimoškolního pohledu. Neboť má studia jsou spíše o čemkoli jiném, než o studování samotném. Uvádím tím pravidelně do údivu a závisti všechny ty, kterým vyprávím svůj obvyklý běh týdne.
První semestr se nesl ve téměř zcela totožném duchu: přibližně 7 až 10 předmětů, rozdělené mezi dva dny v týdnu. V prvním semestru jsem chodil do školy v úterý a v pátek. Pět a půl dne v týdnu: nic. Šestkrát v týdnu jsem mohl spát tak dlouho, jak jsem chtěl. Ne každý vysokoškolák to má tak, jak jsem zjistil při poslechu vyprávění mých vrstevníků z jiných oborů!
Nyní, v druhém semestru je bylo ještě o kápanek lepší. Absenci si ve skutečnosti nezapisuje nikdo. Když teď po pár týdnech reviduji své předčasné semestrální resumé, a od té doby jsem jako mávnutím kouzelného proutku už velkou část zápočtů zahnal za obzor vědomí, zjišťuji, že veškeré předpoklady byly správné, no nepředbíhejme… Poněvadž kombinace vyučujících, které nezajímá absence, se zjištěním, že některé předměty jsou nezajímavější, než se podle svého popisku zdály, otevřela se mi nová možnost do školy vůbec nechodit. Nevím jestli v tomto druhém semestru jsem něco tak úžasného spáchal, ale týden, v němž jsem byl ve škole hodinu nebo dvě nebyl vůbec výjimkou – povedlo se mi to dokonce několikrát.
-
Byl jsem na GDS
Zní to jako kapela. Znamená to Game Developers Session. GDS. A bylo to v Brně. Čili konference herních vývojářů. Taky se považuji za jednoho z nich a proto jsem tam taky šel. I když taky kvůli známým, tedy s osobně-pracovními motivy. Mo ti vy.
Letos to pro mě bylo poprvé – pro pořadatele to bylo po páté. Jo, stálo to zato, i když jsem neviděl značnou část toho, co jsem vidět chtěl. V pátečním programu jsem měl vyhlídnuté skoro vše: od zahájení (17:30) až po přednášku Adrenalin development Tomáše Pluhaříka z Mindware studios (20:00). Zajímalo mě i večerní udílení cen jedné soutěže, až později jsem se dověděl, že tři hlavní ceny slízly tři shareware projekty. Řekl bych, že každý soutěžící, doufající, že právě jeho freeware hra bude jednou ze šťastných, musel být velmi nemile překvapen – že vítězné kousky pocházejí z docela jiných, polokomerčních sfér. Holt podmínky soutěže byly, alespoň na můj vkus, stanoveny poněkud nešťatně… A z toho pátku jsem nakonec neviděl nic.
</texy>
-
Dalí je v Praze. Víte, nevíte?
Poznámka, 16.8. 2009: tento článek vyšel 8.5. 2007 a z billboardů (stále těch stejných) mám dojem, že výstava stále (anebo opět) běží. Některé mé dojmy v článku tedy mohou být reflektující neaktuální stav.
Máme v Praze mistra surrealismu. Možná to víte, možná to nevíte.
Proběhla jakási billboardová kampaň, tipoval bych tak poloviční, oproti předcházející expozici Jana Saudka, jehož pozice v domě U bílého jednorožce na Staromáku vystřídal právě Dalí. Myslím, že by si výstava zasloužila razantnější propagaci. Přestože neumím správně posoudit výjimečnost a význam této akce. Aktualizace: Jak se trvání expozice dostává do své poloviny, zdá se mi, že billboardová kampaň zesiluje. Pokud jsem původně tvrdil něco o její slabosti a nedostatečnosti, nyní musím svůj názor přehodnotit – zdá se, že jsem se v soudech unáhlil.