Tag: zajímavosti

• Mrzutá chvilka v herním světě

  • Publikováno: 18.6. 2007

  V krátké přestávce mezi učením a freelancováním, přičemž obě ze zmíněných činností jsou vyčerpávající do té míry, že si mé přestávky připadají stísněné jako kus nábytku umístěný mezi dvě půlky… rád bych vám ukázal nějaké hry.

  

  Značnou popularitu v těchto dnech získává, resp. je předpovídána flashovce Xeno Tactics, kterou pravděpodobně vytvořilo belgické studio Nowe Reginald pro Online Game Squad, nicméně není třeba příliš vnášet světlo do otázek autorství, poněvadž v případě Xeno Tactics by se mluvilo jen a pouze o autorství grafického designu. Gamedesign je totiž téměř dokonale zkopírovaný z flashovky Desktop Tower Defense Paula Preeceho. Xeno Tactics tak přináší pouze nový, propracovanější oblek pro starší cizí dílo. Nevím jaká proběhla komunikace a domluva mezi oběma autory, pouze soucitně doufám, že nějaká ano.

  Pokračování

• Vysoká škola: díl druhý

  • Publikováno: 7.6. 2007

  Když jsem naposledy psal o svém vysokoškolském studiu, pojal jsem to poměrně kriticky a taky docela emotivně, což se mi ze zpětného pohledu příliš nezamlouvá, ale nechme to tak, Kahi's mindprint už je holt takový vrtkavý spratek.

  Dnes bych se na to mé študování podíval z lehčího, mimoškolního pohledu. Neboť má studia jsou spíše o čemkoli jiném, než o studování samotném. Uvádím tím pravidelně do údivu a závisti všechny ty, kterým vyprávím svůj obvyklý běh týdne.

  První semestr se nesl ve téměř zcela totožném duchu: přibližně 7 až 10 předmětů, rozdělené mezi dva dny v týdnu. V prvním semestru jsem chodil do školy v úterý a v pátek. Pět a půl dne v týdnu: nic. Šestkrát v týdnu jsem mohl spát tak dlouho, jak jsem chtěl. Ne každý vysokoškolák to má tak, jak jsem zjistil při poslechu vyprávění mých vrstevníků z jiných oborů!

  Nyní, v druhém semestru je bylo ještě o kápanek lepší. Absenci si ve skutečnosti nezapisuje nikdo. Když teď po pár týdnech reviduji své předčasné semestrální resumé, a od té doby jsem jako mávnutím kouzelného proutku už velkou část zápočtů zahnal za obzor vědomí, zjišťuji, že veškeré předpoklady byly správné, no nepředbíhejme… Poněvadž kombinace vyučujících, které nezajímá absence, se zjištěním, že některé předměty jsou nezajímavější, než se podle svého popisku zdály, otevřela se mi nová možnost do školy vůbec nechodit. Nevím jestli v tomto druhém semestru jsem něco tak úžasného spáchal, ale týden, v němž jsem byl ve škole hodinu nebo dvě nebyl vůbec výjimkou – povedlo se mi to dokonce několikrát.

  Pokračování

• Byl jsem na GDS

  • Publikováno: 13.5. 2007

  Zní to jako kapela. Znamená to Game Developers Session. GDS. A bylo to v Brně. Čili konference herních vývojářů. Taky se považuji za jednoho z nich a proto jsem tam taky šel. I když taky kvůli známým, tedy s osobně-pracovními motivy. Mo ti vy.

  Letos to pro mě bylo poprvé – pro pořadatele to bylo po páté. Jo, stálo to zato, i když jsem neviděl značnou část toho, co jsem vidět chtěl. V pátečním programu jsem měl vyhlídnuté skoro vše: od zahájení (17:30) až po přednášku Adrenalin development Tomáše Pluhaříka z Mindware studios (20:00). Zajímalo mě i večerní udílení cen jedné soutěže, až později jsem se dověděl, že tři hlavní ceny slízly tři shareware projekty. Řekl bych, že každý soutěžící, doufající, že právě jeho freeware hra bude jednou ze šťastných, musel být velmi nemile překvapen – že vítězné kousky pocházejí z docela jiných, polokomerčních sfér. Holt podmínky soutěže byly, alespoň na můj vkus, stanoveny poněkud nešťatně… A z toho pátku jsem nakonec neviděl nic.

  

  </texy>

  Pokračování

• Má chvilka ve světě Dawsona

  • Publikováno: 22.2. 2007

  Seděl jsem tuhle před bednou – budiž mi omluvou, že se jedná o jev víc než řídký – a sledoval pořad se jménem Ordinace v růžové zahradě. Pěkný film, opravdu. Teď se možná domníváte, že víte, o čem dnešní článek bude. Musím vás zklamat, kápli jste vedle, nemíním kritizovat zmíněný trhák z produkce českého hollyúdu.

  Teď jsem si vzpomněl, že kdysi, snad před půl rokem jsem napsal opravdu kritický článek zabývající se jiným českým seriálovým filmem: Na lavici obžalovaných justice (nebo tak nějak). Napsal jsem na to tehdá nesmírně kritickou a síruplivající ultranegativní ódu. Bohužel si nevzpomínám, jestli jsem to nakonec publikoval, ale spíš myslím, že nikoli.

  Tak jako tak, to, o čem jsem chtěl mluvit, přichází až nyní. (Snad tohle stihnu dopsat za dvě minuty, než se mi zkopíruje to DVD s lacinou pornografií.) Nuže. To jsem se, a teďko už tomu bude možná i rok a půl, díval na bednu a zrovna běžel Dawson.

  Těch pár minut v Dawsonově světě jsem si pohotově nahrál a nyní vám je můžu odvyprávět.

  Pokračování

• Sklenice je plná i když je prázdná

  • Publikováno: 2.2. 2007

  Milí čtenářové, možná byste měli vědět, že zdá-li se vám sklenice prázdná, může být klidně plná. Zvlášť když světla není dostatek a ve svůj vlastní zrak nemáte nijak nekonečnou důvěru. To se pak může velmi lehce stát, že ve snaze vysrknout poslední kapky chutného moku polijete nejen sebe a svou postel, ale také svého Macka (možná svůj notebook nazýváte jinak).

  Na první pohled to nemusí nic znamenat (snad jen vizi dlouhotrvajícího linutí se aromatu z vaší klávesnice), no vyčkejte chvilku. Jen co se křemík napije alkoholu, začnou se dít divy, jakobyste nakoukli do mýtické Pandořiny škatulky. Klávesy se začnou hádat. Stisknete a a na obrazovce se zjeví p, stisknete backspace a na obrazovce už jen vidíte, jak jedno po druhém písmenka od zadu mizí… Stisknete šipku a ono nic.

  Jaképak z toho plyne ponaučení? Nežerte a nechlastejte nad komplem. Nemusí na to být stavěn. :-)

  </texy>

  Pokračování

Stránkování

• Starší články