Rád bych se se všemi potenciálními čtenáři podělil o jednu znojemskou zajímavost, o které jistojistě mlčí všechny průvodcovské příručky. Nachází se to podél jednoho starého domu, a je to chodník. Ale není to chodník ledajaký. – Je to chodník zahovněný.
</texy>
Každou chvíli nahodím nový design na tento prozatím otřesný blog. Ale pravdu říkajíc, nechce se mi. Nechce se mi začít vrtat ve všech těch souborech WordPressu, protože mám ještě v živé paměti, jak mi jeden přítel brečel na rameni stěžujíc si na laickouživatelskou nepřívětivost zmíněného publikačního systému, co se týče vytváření vlastního skinu (vzhledu). Asi to o pár hodin odložím… tak jako milión jiných věcí, které jsem za poslední léta odložil a pak pod tlakem času nucen ve spěchu zplodit. Není třeba se ovšem obávat, že bych redesign tohoto blogu odkládal příliš dlouho. Zde mám nämlich motivaci – ohavný default dyzajn čerstvě nainstalovaného WP 2.01 již nebudu ochoten předlouho snášel a… „nahodím“ něco, co s pýchou a hrdostí jsem ochoten označit dyzajnem bez vnitřního boje o významovou čistotu používaných slov. Jsem hold v nepříjemné situaci.
Napsáno 25. listopadu 2005.
Myslel jsem, že si zmínku o zajímavém článku o tiskárnách odbydu v recent links (to jsou ty odkazy napravo), ale stalo se to, že jsem začal vzpomínat. A vyústilo to v tento článek. Snad to tak mohu nazvat.
</texy>
Někteří lidé o sobě tvrdí, že mají rádi vodu. Já třeba nemám rád vodu o nic víc než vzduch nebo zemi.
Ač jsem to považoval za směšné a absurdní, že by se zábava elitních bloggerů – čtyřková štafeta (mimochodem, na mém vysvědčení budou dvě čtyřky) dostala až sem, do blogu, který čtu jen já a pár zájemců o podklady k onanii, přece jen se stalo co se stalo a Nosi mě z jistých důvodů zmínil ve svém článku. Nuže, když musím, tak musím.
</texy>