Vždycky jsem si pletl telefonní číslo hasičů a rychlé zdravotnické pomoci. Věděl jsem sice, že jedno je 150 a druhé 155, ale nikdy jsem si nebyl jist, které patří kterému „adresátovi“. Až do nedávna. Možná to bylo na telefonní kartě, možná na reklamním kalendáříku, možná někde úplně jinde, zkrátka na tom kousku čehosi byly natištěny tři telefonní čísla, a každé bylo zapojeno do jednoduchého verše. Ano, je to starý trik – už ve středověku se literární díla, jež byla nositelem obsahu rýmovala, aby se snáze zaryla do paměti posluchačů – je to starý trik, ale divil by ses jak účinný.
150 hasiči, oheň jenom zasyčí.
155, lékař jede hned.
…stálo na kartičce. Mimo to tam také bylo číslo policie (158), ale to mi nikdy potíže nedělalo, takže jsem jeho zveršovanou podobu nepotřeboval a tedy zapomněl.
Teď, když něco začne hořet nebo někdo bude zraněn, nadhodím v duchu 155, a hned vím, že lékař hned přijede. Je to prosté.
