Koupu se rád?

Někteří lidé o sobě tvrdí, že mají rádi vodu. Já třeba nemám rád vodu o nic víc než vzduch nebo zemi.

Je pravda pravdoucí, že v koupelně trávím dosti času. Víc než je třeba. Když jsem nucen pozdní večerní konverzaci s kamarády na síti přerušit, z důvodu ozývajících se vnitřních hlasů, jež jsou zřejmě pozůstatkem výchovy mých čistotných rodičů, a jež mě ke koupeli neodkladně vybízejí, vzdálím se se slovy „za 15 minut budu zpět“. Po každičkém návratu však s lítostí musím konstatovat, že do zamýšleného časového limitu jsem se nevešel ani s přivřením obou očí, jak se říká v našem milovaném školním ústavu. Vracím se nezřídka po půl hodině.

Co dělám v koupelně půl hodinu? Přece vyslíct se, osprchovat, namydlit, osprchovat, utřít musí dle mých propočtů zabrat nanejvýš 7,5 minuty mého drahocenného dne!

Sprchování, je jako sen. Až je po všem, nic si nepamatujete. „Tomuto mystériu prostě musím přijít na kloub“, řekl jsem si, a neumístil jsem do koupelny skrytou kameru, jak mě v prvním okamžiku napadlo, ale prostě a jednoduše jsem se zamyslel.

Dobral jsem se k pravdě, která zní: ve vaně přemýšlím. Dumám nad různýma věcma, nejen nad statistikama svých webů, dumám, uvažuji, přemýšlím a zjišťuji, že jsem už dlouho nebyl na kalbě, že pravda je relativní, že krása je relativní, a že nemohu tvrdit, že paní Ivana Bednářová (často to diskutovaná webová grafička) není profesionálka. Nemohu to tvrdit, protože při každé návštěvě jejího webu vidím, že za uplynulý týden zpracovala plus mínus tři designy. Jak je vidět, o její práci je obrovský zájem. Vyplývá z toho mnohé, například to, že její práce se líbí. Jistěže se nelíbí všem, každý má svůj vkus, někomu se líbí modelky, někomu baculky, Paroubkovi se líbí nové logo České republiky, mému otci třeba ne, někdo má rád moderní trendový design, někdo design dle trendů neaktuálních. Co se dá dělat, krása byla vždy relativní, čili neplatná obecně, nýbrž individuálně. Paní Iva je neoddiskutovatelná profesionálka, a komu se to nelíbí, ať mi vyloží význam slova profesionál.

Ve vaně přemýšlím, dlouho přemýšlím, a nechávám na svá záda a hruď a nohy a hlavu a ruce a záda dopadat obrovské krůpěje vody a sleduji, jak jsou moje chlupy na nohou tvarovány a uspořádávány proudy jako řasy v horském potoku, a při tom přemýšlím. A pak se utírám, a přitom přemýšlím, a pak si čistím zuby a přemýšlím, a pak sednu komplu a píši takovéto kecy a přemýšlím, jestli bych se přece jen neměl obléci, neb je tu zima, jako bych měl otevřené okno.