Tuhle jsem u Filouše klikl na link na jakejsi pejdž přes nějž jsem se proklik až k ártiklu Taking Care of Your Internet Persona kde mimo jiné autor připomíná, že pokud blogujete příliš upřimně, může se vám to vymstít, protože váš blog čte také potenciální tchán, potenciální šéf a tak všelijak podobně. Nic nového pod sluncem, avšak poslední kapka k tomu, abych se konečně rozhoupal k veřejné otázce ke svým čtenářům, k otázce, na kterou já neznám odpověď, a tou otázkou je… (chvilka napětí) …jak blogovat na jednom blogu dvěma různými způsoby? Vážně i nevážně.
Tag: úvaha
-
Blogové schizma aneboli dilema
-
O genialitě
Zjistil jsem před pár dny, že mám ohromně pozitivní vztah ke všem géniům. Je to víc než sympatie, je to pochopení a… sebepoznání. Poznávám v nich sám sebe. A z toho zřejmě plyne narcisova sympatie k jiným lidem.
Začalo to Schopenhauerem, prý jediným filosofem, co nikdy neopomenul prohlásit, že je geniální. Je to pravda, na Arthurově genialitě bychom se s Arthurem shodli. Řekl to on, mnohokrát, a souhlasím, jeho texty mám moc rád. Kromě sebelásky jsem v jeho knihách mimo jiné našel i svůj vlastní vyjadřovací styl. Je to podivuhodný objev, překvapující, nicméně se jedná o překvapení velmi příjemné.
-
Jak správně diskriminovat Internet Explorer
Předem bych chtěl zvýraznit, že hlavním terčem našeho úmyslného handicapování bude Internet Explorer verze 6. Je to prohlížeč, který v současné době je – a také v blízké budoucnosti bude – úspěšným objektem metafory s okem a trnem.
Roli noční můry (v horších případech), otravného spratka (v lepších případech) donedávna hrál mladší bratr, ocejchovaný číslem 5. Ke všeobecnému veselí, jeho existence je věcí minulou a konečně neaktuální. Jeho místo – místo „toho neoblíbeného“ – nyní převzal IE6. Jak dlouho nám tu ještě bude dělat společnost tenhletenc otrava je informací neznámou, ale nikoli neovlivnitelnou. My, webtvůrci máme v rukou jistou moc, jistou zbraň, jíž je handicapace, diskriminace, dvojí metr. V lidské společnosti přístup odsouzeníhodný, ve vodách širého webu přístup průkopnický.
-
Co má číst člověk bez wdNews?
Když jsem se včera v 20:14 rozhodoval co dál dělat, vyčištění RSS čtečky byla jasná volba. Rozhoupával jsem se k tomu už nějaký čas. Znáte to. Takový ten dojem, jak člověk přemýšlí, co za zápach se to jeho cimrou line, cosi prohnilého visí ve vzduchu. Nebo v komplu. Kromě jiného, jsem také velmi pořádkumilovný člověk, kdo mě poznal, dosvědčí. Proto často uklízím a přirozeně ani virtuální úložiště se mým občasným, zato razantním čistkám nevyhne.
Především jsem ze čtečky smazal všechny kanály, na kterých bylo klikání „Mark all read“ takřka automatickým činem. Tedy články a novinky z Lupy, ty to tam hodně svinily. A pak taky WDNews. To je vlastně kapitola sama pro sebe.
Zajímalo by mě, kolik českých webtvůrců odebírá WDNews, kolik procent článků tak jako já Markne as read, kolik rozklikne, kolik skutečně přečte. Podle mého skromného a osobního názoru – omlouvám se za svůj názor – je WDN plný zblitků.
Mám tady už pár měsíců napsaný článek, negativní článek, proč a jak je to s těm anglicko-jazyčnými, ke kterým jsem přistupoval hlavně skrz WDN. Dokonce jsem se pokusil o jakousi typologii špatných článkařů. Ke vší smůle, nemám v úmyslu onen článek otisknout na vaše obrazovky.
Především mě, pořád je řeč o anglicky psaných článcích o webtvorbě, na nich sere… několik věcí. Za prvé, často nemohu najít obsah. Aha, tak teď bych nejspíš začal přepisovat to, co již mám napsáno ve zmíněném negativním článku. Logickým krokem je…
-
Otáčky furt stoupají a výkon nikde
Aneb tolik knih a tak málo času, jak měl nadpis znít původně. Času však není nikterak málo a původní nadpis tímto poznáním utrpěl ošklivou ránu a nejsem přece pouhopouhý plkač, abych na své čtenáře chrlil samoúčelné fráze. Že :).
Je to tak, opravdu se právě teď musím potýkat s větším množstvím knih než kdykoli dříve. Na stole (a taky na stole spolubydlícího, ve skříni, na posteli a kolem postele) se mi nachází dost knih, abych se měl do čeho vnořit přinejmenším na rok. Další a další desítky svazků, ne-li autorů čekají na svůj čas ve virtuálním seznamu.
Nemyslete si, není to hořekování! Právě naopak, dělím se s vámi o své drobné radosti. Dostatek práce, dostatek zábavy, dostatek času věnovat se tomu, čemu se člověk věnovat chce, a díky neustávající práci příležitost pochopit nepochopené a zapomenout vnucené a ignorovat nechtěné. Co to je, ne-li vyslovené štěstí?