O genialitě
Zjistil jsem před pár dny, že mám ohromně pozitivní vztah ke všem géniům. Je to víc než sympatie, je to pochopení a… sebepoznání. Poznávám v nich sám sebe. A z toho zřejmě plyne narcisova sympatie k jiným lidem.
Začalo to Schopenhauerem, prý jediným filosofem, co nikdy neopomenul prohlásit, že je geniální. Je to pravda, na Arthurově genialitě bychom se s Arthurem shodli. Řekl to on, mnohokrát, a souhlasím, jeho texty mám moc rád. Kromě sebelásky jsem v jeho knihách mimo jiné našel i svůj vlastní vyjadřovací styl. Je to podivuhodný objev, překvapující, nicméně se jedná o překvapení velmi příjemné.
Schopenhauerovu definici génia více méně potvrdil o sto let později Jung, přirozeně s pár obměnami, které jsou samozřejmou součástí vývoje vědy, takže Jung už nemusel o genialitě mluvit jako o metafysickém projevu, nýbrž konečně jako o jevu psychologickém. [odstraněný obsah]
Všechno jsou to lidé, kteří mě silně ovlivňují. Ještě jednoho jsem nezmínil, šíleného a věrného našeho služebníka, génia všech géniů, prvního a posledního surrealistu, Salvadora Dalího. Více nebo méně navazuje na muže, které jsem zmínil před ním, přinejmenším se drží stejné psychologické nitě, přinejmenším jim všem je vlastní touha se schopností pronikat k jádru věcí. Obdivuhodné; oslavujme všechny tyto nadmuže!
Jediná věc mě na tom všem trápí. Nevím, jakou váhu na cizí mínění o člověkově genialitě má jeho označování sebe sama – za génia. Otázka zní: dostávali by lidé přívěšek geniality, kdyby svým posluchačům k tomuto poznání alespoň trochu nepomohli? Nemám ambici odpovídat na tuto otázku, neb sám v ní mám velmi temno. Jedno je jasné. V žádném případě nestačí, aby člověk označil sebe za génia. Koneckonců vždy je to jenom názor nejsubjektivnější možný a snadno tak člověk spáchá omyl. Kolikrát se na dnešním internetu stalo, že muž (ženy to nedělají) se tituloval géniem a nedlouho poté mu jako odpověď veřejnost přisoudila nezáviděníhodnou korunu blbství? Vím přinejmenším o jednom případě…
Nevím nakonec, jestli má nějaký význam (a případně jaký přesně) veřejné sebetitulování géniem, rozhodně tak mám v plánu v nejbližší době činit. Co je na tom špatného? Co je špatného na tom, když přiznám, že jsem zkrátka a dobře génius? Zvlášť, když je to pravda.
Komentáře (17)
k formuláři
RSS kanál komentářů
30.3. 2007 — 10:24
Správně, nestyď se za to!
30.3. 2007 — 11:59
“V žádném případě nestačí, aby člověk označil sebe za génia.”
To je ten správné minimum, které je potřeba k uznání geniality. Ten zbytek je pak už jednoduchý. Stačí dokázat něco převratného, o čem si lidé budou ještě dlouhá deseti- až staletí vyprávět.
30.3. 2007 — 23:15
Je to pravda, na Arthurově genialitě bychom se s Arthurem shodli.
31.3. 2007 — 11:31
Tomu jevu, který tady popisuješ, se říká egocentrické zkreslení. Každý z nás poznává svůj styl v knihách slavných lidí… někdo jiný zas nalézá rysy své tváře v tvářích slavných holywoodských hvězd. Budiž mi odpuštěno, ale myslím si, že “být génius” znamená “být prohlášen za génia většinou obeznámených lidí”.
31.3. 2007 — 13:38
[4] Peyraq: Budiž… ale nechceš snad tvrdit, že jsem egocentrický? To je do nebe volající nesmysl. Nevím jak se řekne opak egocentrika, ale to slovo, to jsem já.
31.3. 2007 — 14:11
zapoměl jsi ještě jedno génia … “názor nejsubjektivnější možný” = tvůj o tobě, stejně jak kohokoli jiného o tobě …
31.3. 2007 — 16:53
[6] Juhy: – Jak přemýšlím, tak přemýšlím, snad jediný další potenciální génius je náš starý prasák markýz… o tom se rozhodne, až se přesunu od jeho porna k jeho filosofii.
Názor třetí osoby se může objektivizovat porovnáváním s názorem čtvrté osoby… pokud je možné v tomto smyslu mluvit o názoru jako objektivním.
1.4. 2007 — 12:17
stejně jako se může objektivizovat tvůj … tím géniem jsem myslel sebe ;-/
1.4. 2007 — 22:24
Každý z nás trpí egocentrickým zkreslením… už to, že jsi můj projev vztáhnul na sebe je důkazem tohoto jevu… všichni jsou egocentričtí :).
2.4. 2007 — 17:02
[9] Peyraq: moje řeč :-)
2.4. 2007 — 19:22
Blbý je, že když jsi hodně, ale opravdu hodně geniální (třeba…, při vší skromnosti… jako já), tak ostatní lidé už jsou ve svém omezeném vnímání tak mimo, že tvou genialitu nejsou s to nejen uznat, ale nedokáží o ní svými smysly a uvědoměním si ani zavadit!
2.4. 2007 — 19:42
[11] Mirun: – Jo, Mirune, to znám. Dlouho jsem si lámal hlavu jak udělat svou genialitu nepřehlédnutelnou i pro tu lůzu kolem a … samosebou jsem na to přišel. Postačí tu a tam proložit výklad (nějaké teorie např.) poznámkami jako:
nebo
Sám jistě nalezneš bezpočet způsobů jak přiblížit svého génia úrovni chápání mas…
3.4. 2007 — 1:27
[11] Mirun: no jejda. A taky je důležité, když už někdo řekne třeba “idiosynkratický emeritus”, tak se tvářit, jako že jasně.
3.4. 2007 — 15:00
[13] dgx: což jde docela špatně, když je člověk na mol s ostatníma molama na PWParty, co Davide? ;-) – ale aspoň máme námět k přemýšlení :-)
5.4. 2007 — 10:00
Myslim, ze my, geniove, se nemylime. Ani v nazorech na sebe sama :-)
19.4. 2007 — 8:39
[...] jsme geniální a nikdo nám nerozumí, [...]
4.5. 2007 — 19:55
Nejlepší je myšlenky úplně zastavit.
Přidat komentář