Filosof (původ této přezdívky pro mne zatím zůstává neodhalen) se podělil o pár tipů, jak psát články o něčem, a já bych ho rád doplnil, přičemž se budu držet spíše svého kopyta.
Milí blogeři. Já vím, že občas máte pocit „měl
bych něco napsat (protože jinak něco…)“. Jenže když v takové chvíli
vezmete do rukou rukolu pero nebo klávesnici, ono co by tu teď
mělo být, to tu není. Není tu myšlenka. Není o čem psát. Neboli váš
myšlenkový potok je vyschlý jako ruce staré báby potok,
který poušť.
Však vy to znáte. Je zkouškové, člověk od rána do večíra sedí nad knihama a drtí se nesmyslné fráze a definice, zatímco se mu podvědomí toulá v budoucích dnech prázdninových, během kterých to vše pracně naučené s radostí odhodí do jámy zapomnění. Kahi žije stejným způsobem. Škola, spánek, škola, spánek. No, teď si tak trochu vymýšlím.
Nahromadilo se mi ve schránce zopár dopisů, jakže žiju, jak se mám jako populární „elitní“ blogger, jestli mi už ta sláva neleze na mozek, jestli samou zaměstnaností nezapomínám, že člověk by měl věnovat každý den i chvilce odpočinku, protože jak řekl Schopenhauer, hlava přetěžovaná v mládí předznamenává hlavu vyčpělou a šílenou ve stáří. Takže proto se s vámi podělím, ať nemáte děti o mne strach.
</texy>
Tento článek je komentářem na SuEninin článkek, který je vlastně komentářem k jiným komentářům. S radostí se vplétám do kola – ne, nemyslím ten středověký detektor lži – ano, myslím blogosféru, útočiště chaosu. Ne že bych neměl co dělat, znáte to, právě mě tu čeká dva (a půl) webu k nakódování, plus něco navíc, avšak když nevím kam dřív skočit, nejraději se vydávám po ještě jiné trase. Tak proč si v perné chvilce trochu nezaplkat. Jó, dnes to bude řádně chaotické. Ale vždyť vy si to proberete.
Nedá mi to, abych veřejně nesdělil své zklamání, rozčarování a velkou deziluzi ohledně pluginů do WordPressu. Jsou to právě pluginy a jejich počet, co se zasloužilo značnou měrou o postup WordPressu na přední příčky mého seznamu redakčních systémů, řazeno dle oblíbenosti i funkcionality.
Potíž je v tom, že pluginy jsou klad dosti přeceňovaný. Zdaleka vám nevyřeší každé přání, jak by si člověk mohl pomyslet při pohledu na chaotický, přesto asi nejlepší web tohoto zaměření – wp-plugins.net. I když se vám povede najít plugin, který by váš problém mohl řešit, pořád ještě můžete narazit na překvapení, kvůli kterému se plugin stane tak neideálním, že se jej nakonec rozhodnete nepoužít.
V mém případě, a to se nepovažuji ani zdaleka za nějak obzvláště zručného programátora, odvážně tvrdím, že jsem schopen psát mezi pluginy kód viditelně nadprůměrný. Čili rád věřím, že ostatní psáči pluginů jsou ještě větší lamy než já.
</texy>
Jistě, je to právě módní. Povyšovat se nad středoškolské způsoby vyučování. Každý to vidí! Vy ne? No ovšem, naše školství zamrzlo a přitom doba se sune dál. Proč to ti učitelé nevidí? A ministrové školství. Cožpak vy všichni nevidíte, jak jsou ty osnovy zaostalé a nemoderní? Cožpak může v dnešní moderní době (co moderní – postmoderní!) existovat ještě něco tak zatuchlého jako plesnivé listy papírů v kabinetech našich učitelů, sepsané „po válce“ a užívané dosud? Křídové tabule jsou pomalu nahrazovány tabulemi plastovými, již žádný křídový prach! Již brzy budou naše školy plné digitálních projektorů, učitelé si místo knih budou nosit notebooky, a studenti také tak! Jenže informace pořád tečou z toho starého pramene, skrz vymletá koryta a pak přes olověné trubky až k našim kohoutkům. Od kouhoutků do hrníčků, z hrníčku dovnitř nás. Pořád ty samé nepoživatelné informace, nekonečné moře slané nepitelné vody, vody k ničemu, a na obzoru nic než další moře.
</texy>