Nevím jestli to víte, ale není obsahu bez formy. Proto se mi velmi nelíbí, když lidé dělají to, co neumí. Co je na tom nesnadného? Dělejte to, co umíte nejlépe. To ostatní, co neumíte — ať vás ani nenapadne dělat.
Tag: umění
-
O Tau a formě
-
Něco řekne, poté si zakryje pusu. Kéž by to neřekl!
Miluji Twitter. Je to taková moje žumpa. Nemusím se tam ovládat, nemusím se tam držet na uzdě – tak, jako zde. Sem totiž – předpokládám – občas zavítají nekteří ze zákazníků, nebo dokonce potenciálních zákazníků. Možná zaměstnavatel, nebo dokonce potenciální zaměstnavatel, jen si to představte! Možná dokonce rodiče. No, to by vlastně nevadilo… Čili zde je to jiné, zde jsem svým ideálem. Naopak na Twitteru, tam mohu být sám sebou. Tím… tím… plivajícím agresorem bezpečně zakrytým rouškou anonymity. Tam mohu mluvit, jak mi zobák narostl. Říkat ta slova jako kurva… mrdat… čůrák… a tak. Co si budem povídat: ono to opravdu chvílemi jsou má oblíbená slova. Nakonec je to pochopitelné. Viděli jste „dokumentární film“ jménem Fuck?
-
Filosofie wallpaperu: díl 1., o ostrosti
Správně. Ikona jasně dominuje na pozadí, které přecejen není zcela bez detailu.
Nejdůležitější pravidlo dobrého pozadí: fungující spolupráce ostrosti a neostrosti. Ostré oblasti dělají obraz uchopitelným, zhmotňují ho, vynášejí ho do popředí. Ikony pak nejsou jedinými ostrými body. Ostré oblasti obrazu na pozadí nejsou nezbytností. Ale myslím, že je dobré, může-li se zrak někde zachytit. Nazval bych to vhodným rozptýlením. Odvedením pozornosti mimo ikony. Chvíle odpočinku v jiném prostředí.
-
O koňskou délku před šíleným světem
Úspěšně pokračuji v cestě k vytyčenému cíli, k životu bez práce a povinností, bez úkolů a závislostí. Dnes jsem se… ne, to už je týden. Už před týdnem jsem se zbavil dalšího břemena, které jsem si na svá nemocná bedra kdysi naložil, dokončil jsem práci na herním projektu zvaném Geometry Madness.
Když práci přijímáte, když odevzdáváte svůj souhlas ke spolupráci, když se rozhodujete jestli jít do toho, velmi pravděpodobně uděláte jednu osudovou chybu. Naivně se domníváte, že objem práce bude reálně stejně velký, jako na papíře. To je jeden ze zákonů přírody, to že tomu tak není. Zatímco teorie je ve své podstatě jednoduchá a kompaktní, přímočará a jasná, praxe je její odvrácenou protikladnou stranou. Neboli vždy, když příště budete říkat „Ano, jdu do toho!“, mějte na paměti, že budete dělat přibližně dvojnásobek předpokladu. Tak se stává, že lidé začnou tonout v louži, neb není vidět na její dno.
-
Dalí je v Praze. Víte, nevíte?
Poznámka, 16.8. 2009: tento článek vyšel 8.5. 2007 a z billboardů (stále těch stejných) mám dojem, že výstava stále (anebo opět) běží. Některé mé dojmy v článku tedy mohou být reflektující neaktuální stav.
Máme v Praze mistra surrealismu. Možná to víte, možná to nevíte.
Proběhla jakási billboardová kampaň, tipoval bych tak poloviční, oproti předcházející expozici Jana Saudka, jehož pozice v domě U bílého jednorožce na Staromáku vystřídal právě Dalí. Myslím, že by si výstava zasloužila razantnější propagaci. Přestože neumím správně posoudit výjimečnost a význam této akce. Aktualizace: Jak se trvání expozice dostává do své poloviny, zdá se mi, že billboardová kampaň zesiluje. Pokud jsem původně tvrdil něco o její slabosti a nedostatečnosti, nyní musím svůj názor přehodnotit – zdá se, že jsem se v soudech unáhlil.
