Tag: nevážně

• Firefox se zahřívá

  • Publikováno: 23.9. 2007

  Asi všichni víme, že Mozilla Firefox je jeden z nejhorších prohlížečů, jaké kdy kdo vyrobil. Pomalý, neskutečně pomalý, nestabilní a primitivní prohlížeč, který jen díky anti-IE-hypu dobyl nějakých deset-patnáct procent „trhu“. Předpokládám, že nebude trvat dlouho, a Firefox opět těch svých pár procent ztratí: i když lidé dělají chyby, například si instalují hloupý prohlížeč, protože jim to někdo doporučí, po čase nastane vystřízlivění a svůj smutný omyl si uvědomí. Odinstalují tu lživou lišku (ta, která se chlubí tím, co zkopírovala odjinud) a buď budou používat o třídu lepší Internet Explorer 7, anebo, pokud vyžadují extrémní výkon, tak si nainstalují Operu.

  Firefox je prohlížeč, který by neměl existovat. Co si o něm myslím, dávám teď najevo v přiložené skice. Měl by shořet… na popel!

  

  Pokračování

• Bajka o slonovi a žirafě

  • Publikováno: 20.7. 2007

  Ale kdepak, žádná bajka. Pouze povídka. Povídka o mravenci a žirafě. Kreslená klasickou ruční cestou perem a tuží ve Photoshopu. Žirafka měla narozeniny. A já zapomněl. Takže tady je dárek. ;)

  
  Klikněte pro rozkliknutí!

  Pokračování

• O původu velikonoční tradice

  • Publikováno: 8.4. 2007

  Velikonoce jsou svátek jako každý jiný, to znamená zbytečný a otravný, to však neznamená, že bychom ho měli zcela ignorovat. Je dobré si zachovat alespoň jakési minimální povědomí o historických souvislostech a skutečných pramenech této krásné tradice. Ponechám stranou osobní antipatie k svátku velikonočnímu, na mé osobní soukromé soudy jistě není nikdo zvědav a rovněž je na místě upozornit, že Kahi's mindprint je primárně periodikum vzdělávací a nikoli beletristicko-umělecké. Takže poznámky, které by měly nést známky hodnocení nebo kritiky si ponechám od cesty, ačkoli dá mi zabrat, abych nevyslovil nahlas svou myšlenku, že bujaře oslavovat něčí smrt je kapánek ujeté. Co naplat, takoví už jsou křesťané.

  </texy>

  Pokračování

• S čumákem ve feedu

  • Publikováno: 19.3. 2007

  Dobrý večer, máme tu další vtip. Připravte si bránice, popadejte se za břicho tři… dva… jedna… někdy příště. Dnes to nebude příliš humorné. Méně než obvykle. To se těžko představuje, že? Vemte si to takle. Vtipu se není nutné zasmát. Může pobavit, víte jak, prostě uvnitř. Nastolí veselou náladu. Pohodovou, usměvavou, veselou. Takové vtipy jsou možná ještě lepší, než ty první, protože vydrží dýl. Sice nevybuchnete v orgastickém řehotu, zato to celé trvá podstatně dýl. Jsou to dlouhodobé vtipy. Takže tak. Jsou tady dva druhy džouků. Dlouhodobé – a krátkodobé. Tento můj je spíš… z třetí skupiny.

  

  Trvalo to dost dlouho, a přesto nejsem spokojen. Asi si říkáte: Když není spokojen, tak proč to neopraví a neukáže nám to až pak? Zřejmě proto, že už bych to nikdy neotevřel. Soubor by umřel stářím ve složce current work. Podobně jako ty články, co mi tady už půl roku straší. Kdoví, jestli je někdy vydám. Nejsou dost dobré, ale k vylepšení se ne a ne dostat. Třeba ten článek Co očekávám od 21. století. Je nedodělaný, rozhozený. Přitom je tak… důležitý a ambiciózní. Bohužel je na prd. No vidíte, teď už ho tuplem nemůžu vydat, když jsem řek, že je na prd. Pak si ho přečtete a budete si muset dát tu práci a do komentářového políčka naťukat: Hm, měls pravdu, Kahi, je to článek na prd. Neměl jsi ho vydávat. A já ten komentář pak budu muset smazat.

  Na druhou stranu (Na druhou stranu Styxu je coby kamenem dohodil!), můžu být vděčen za tu vymoženost – digitální plátno. Být dříve, co je teď, mé vtipy by zřejmě nikdy nespatřily světlo světla. Nikdy bych je nedokončil, navždy by byly pod prahem publikovatelnosti, mí lidé by vypadali jako stromy, stromy jako lidé, psi jako ovce a ovce jako psi. Nikdo by se nikdy nezasmál. Možná ano – ale tak jinak. A to přece nejde…

  Je příjemné vědět, že člověk dokáže vypotit pár slov, i když nechce nic říct. Tento článek je tomu krásným příkladem. Článek, článek, nojo, zní to možná až moc honosně, na těch pár slov bez ledu a s kládou. Vemte si zase takle. Zas takový odpad to nebude – vzhledem k tomu, že to někdo čte. Článek bez komentáře je už spíš vzácnost. Jenže, jak tak přemýšlím, odpad se také čte, možná víc, než cokoli jiného. Takže jsem opět bez argumentů. Necháme toho, ano? Jen jsem chtěl odkázat na mou čmáranici a místo toho se tu vykecávám. Nojo, to jsem celý já. Furt by se vykecával. Stop!

  Pokračování

• Jak jsem si koupil: časopis Moje psychologie

  • Publikováno: 16.3. 2007

  Není to láska na první pohled. Už jednou jsem ho na nádraží zahlédl, ale po letmém prohlídnutí obálky jsem ho uzavřel do škatulky časopisů pro ženy a ani se ho nedotkl. Naše druhé setkání proběhlo u stánku a ač jsem si ho koupil, žádná láska na druhý pohled z toho také nevzešla.

  Jak si jednou vytvoříte názor, není snadné ho změnit. A jak jsem se snažil. Před každým článkem jsem si říkal: snad tomuhle se povede obrátit mé mínění! Nedělá se to, říkat už počátkem recenze verdikt, je zvykem napínat čtenáře až do konce, ale to já neumím. Jen ať je od počátku jasno: je to časopis na hovno. Tedy, ovšem, pro mě. Někomu by se možná mohl líbit.

  První úsudek neklamal, skutečně se jedná o časopis směřující do ruk příslušnicím něžného pohlaví. Ostatně nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že je to obyčejný ženský časopis. Když průměrnému… [nemohu si vybavit jméno žádného z plátků]… odeberete kapitolu o vaření, vystříhnete křížovku, odstraníte reklamu na šminky a hadry, vznikne vám časopis Moje psychologie.

  Pokračování

Stránkování

• Starší články