Něco řekne, poté si zakryje pusu. Kéž by to neřekl!

Miluji Twitter. Je to taková moje žumpa. Nemusím se tam ovládat, nemusím se tam držet na uzdě – tak, jako zde. Sem totiž – předpokládám – občas zavítají nekteří ze zákazníků, nebo dokonce potenciálních zákazníků. Možná zaměstnavatel, nebo dokonce potenciální zaměstnavatel, jen si to představte! Možná dokonce rodiče. No, to by vlastně nevadilo… Čili zde je to jiné, zde jsem svým ideálem. Naopak na Twitteru, tam mohu být sám sebou. Tím… tím… plivajícím agresorem bezpečně zakrytým rouškou anonymity. Tam mohu mluvit, jak mi zobák narostl. Říkat ta slova jako kurvamrdatčůrák… a tak. Co si budem povídat: ono to opravdu chvílemi jsou má oblíbená slova. Nakonec je to pochopitelné. Viděli jste „dokumentární film“ jménem Fuck?


To výše, to není předmětem dnešního článku. Pouze se mi stalo, že jsem v mysli začal větou „Jestlipak víte, co mě fakt mrdá?“ – ale přišlo mi to zde docela nepatřičné, tak jsem ji nakonec nepoužil. Avšak zamyslel jsem se. Zpět.

Víte? Popisky filmů. Jsou zcela zbytečné, vlastně možná i škodlivé, a přesto existují, a přesto se o tom dovídám – uvědomuji si to – až dnes.

Je to jednoduché. Otázka zní: K čemu jsou popisky dobré?

Odpovězte si.

Pokud vaše odpověď zní: „Řekne nám, o čem film je.“, pak vám musím říct, že to je ale nejpitomější možná odpověď. Proč? Na to snad ani nebudu odpovídat.


Popisky filmů jsou špatné, protože se snaží říct, o čem film je. Popisky filmů jsou principielně špatné, protože se snaží redukovat obsah. Protože opisují obsah, respektive děj. Dělají to, stále, znovu, všichni. Zdá se mi to absurdní.

Já si myslím, že úmysl je dobrý. Myslím si, že smyslem popisku je pomoci člověku rozhodnout se, jestli se na film podívat. Nepopírám, že svůj smysl částečně naplňuje. Ale způsob, jakým to dělá, tedy popisováním obsahu, je velkou oklikou k cíli.

Oklikou, protože se ve většině svého textu věnuje popisování děje. To škodí, protože vytváří v mysli diváka předobraz díla. Já nevím, vy snad máte chuť si před čtením básně přečíst její abstrakt, abyste se dověděli, zda máte chuť si ji doopravdy přečíst? To by bylo nehorázné ničení díla. Přesně tak pracují popisky filmů. Nevím, kdy jsem se naposledy díval na film, aniž bych měl nějakou před-představu o jeho ději. Kdy jsem dal naposledy možnost autorům kreslit na čistou tabuli. A to mě teď velmi mrzí.

Děj není to, co v popisku díla pomáhá čtenáři rozhodnout se, jestli se stát divákem anebo nestát. Co je tím klíčem? Nevím, nechce se mi hledat správná slova. Můžeme tomu říkat žánr. To nakonec docela sedí. Co víc chtít vědět, než žánr? Ovšem, bude asi nezbytné chápat žánr vymanutý z běžně používaného šesti-položkového slovníku žánrů. Pro pořádek bude asi lepší říkat tomu nálada. Nebo tón. Zatím nemám úplně promyšleno, jak by se tento tón díla vyjadřoval.

Nezmíněnou možností je výběr filmu bez ohledu na momentální preferenci. Nevím, jak dobře by něco takového fungovalo. Vyzkouším – a dám vědět.


Wrestler. Na konci 80. let zaplňoval Randy „The Ram“ Robinson, profesionální wrestler, titulní stránky novin. Nyní, o dvacet let později, se těžko protlouká životem a ve školních tělocvičnách a komunitních centrech kolem New Jersey dělá vystoupení pro hrstky nezdolných wrestlingových fanoušků. Své dceři se odcizil a není schopen si udržet skutečný vztah. Randy žije pro vzrušení z show a pro obdiv svých fanoušků. Nicméně infarkt ho donutil odejít do důchodu. Pomalu si začíná zvykat na novou situaci a oceňovat stav svého života – snaží se znovu spojit se svou dcerou a rozvinout vztah se stárnoucí striptérkou. Nic z toho se však nedokáže vyrovnat lákání ringu a wrestlingové vášni, které hrozí, že ho opět pohltí.


Komentáře (5)

k formuláři

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: Juhy
    • Odesláno:
      29.7. 2009 — 8:50

    Popisky filmů jsou principielně špatné, protože se snaží redukovat obsah.

    Od studenta ISK to zní velice zajímavě ;)

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: verisof
    • Odesláno:
      31.7. 2009 — 19:29

    Ale jak vybírat? Ve chvíli kdy je k dispozici ke skouknutí mnoho tisíc filmů sám nevím, podle čeho jiného vybírat, a to ty popisky nemám rád úplně stejně.

    Jinak pocit „čisté tabule“ jsem teď zažil na LFŠ, kde jsem buď z nedostatku informací v katalogu nebo jen tak zašel na filmy, o kterých jsem nevěděl zhola nic a bylo to celkem fajn. Na druhou stranu popisy v katalogu LFŠ jsou o deset vesmírů jinde než to co najdeme třeba na čsfd, takže tam je radost podle nich vybírat.

    • Komentář číslo: 3
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      31.7. 2009 — 23:33

    [2] verisof: Ano, to je otázka, jak vybírat. A nepopírám, že nemám řešení. Co se snad zatím použít dá je orientace dle „žánru“, dle autora (původ, biografické detaily), reference na film nebo na jiná autorova díla. Ale na to bys asi přišel i sám.

    Ano, ČSFD je smutný případ, nejen kvůli „textům distributora“.

    • Komentář číslo: 4
    • *
    • Jméno: mysha
    • Odesláno:
      16.8. 2009 — 18:11

    v anglii se mi docela libila idea „jdete na to, pokud se vam libili filmy bla bla bla“ – akorat obcas jsem tam nasla takovou smesku, ze jeden se mi zdal super a druhy priserny, tak nevim, kdo by mel tohlecto vybirat… mozna to jde

    • Komentář číslo: 5
    • *
    • Jméno: mysha
    • Odesláno:
      16.8. 2009 — 18:12

    teda… libily… jesteze MOJI zamestnavatele sem pravdeodobne nikdy nepachnou :)

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

komentáře

úplně nahoru