Filosofie wallpaperu: díl 1., o ostrosti

Správně. Ikona jasně dominuje na pozadí, které přecejen není zcela bez detailu.

Nejdůležitější pravidlo dobrého pozadí: fungující spolupráce ostrosti a neostrosti. Ostré oblasti dělají obraz uchopitelným, zhmotňují ho, vynášejí ho do popředí. Ikony pak nejsou jedinými ostrými body. Ostré oblasti obrazu na pozadí nejsou nezbytností. Ale myslím, že je dobré, může-li se zrak někde zachytit. Nazval bych to vhodným rozptýlením. Odvedením pozornosti mimo ikony. Chvíle odpočinku v jiném prostředí.

Neostré oblasti jsou submisivní. Dovolují těm ostatním, aby se vyjádřili, dávají prostor ostatním. Například pro orientaci v ikonách a čitelnost jejich popisků je doplňující role neostrosti zcela klíčová. Zatímco ostré oblasti obrazu jsou jen volitelným zpestřením, ty neostré jsou jednoduše nevyhnutelné.

Nesprávně. Pozadí si narcisticky uzurpuje veškerou pozornost.

Není dobrého pozadí, které by se rozhodlo na celé své ploše být ostré. Takové by bylo, stejně jako člověk, co nikdy nezmlkne, pouze obtěžujícím společníkem; obsah jeho slov se ztrácí, ubíjen vahou i množstvím slov následujících. A přece ho nechcete překřikovat, či skákat mu do řeči. To by nebyla rozumná komunikace. Toto mnohá pozadí nechápou – že to podstatné sdělení v komunikaci ikony-pozadí nesou právě ikony. Přehnaná ostrost není ze strany pozadí ničím jiným, než nezdvořilostí.

Shrnutí obrazových příloh

• Obraz č. 1: (již jste viděli.) Pozadí, jež ač není vyloženě ukázkové, oplývá jistou tolerancí a pochopením. Je použitelné.
• Obraz č. 2: Podobně, jako Obraz č. 1, i tento si je vědom nutnosti vyvažování ostrosti a neostrosti. Bez problémů použitelné.
• Obraz č. 3: (již jste viděli.) Typické sebestředné pozadí. Nedává ikonám žádnou šanci projevit se.
• Obraz č. 4: O něco méně dominantní pozadí, přesto pořád ne v mezích použitelnosti. Opět jsme svědky kontrastu, který vyžaduje pozornost v právě takovém detailu, který se velice podobá míře detailu ikony. Zmenšení vzorku, stejně tak jako zvětšení, by přeneslo bojovnost kontrastních bodů na jinou frontu a použitelnost položek plochy by zůstala nedotčena.
• Obraz č. 5: Ukázkový příklad jemné práce s ostrými a neostrými oblastmi. Počítačový pokus o naznačení trojrozměrnosti zaznamenávaného objektu pomocí proměnlivé ostrosti, plynoucí právě z existence konkrétního bodu na rovině třetího rozměru, který jest čočkou zaostřen…
• Obraz č. 6: Relativně malá hloubka ostrosti, tentokrát dosažená klasickou cestou – pomocí foto-aparátu. Šum vzešlý stejně přirozenou cestou hraje roli tzv. detailu na pozadí.