Jen tak na rozehřátí: je slovní hříčka v titulku kýčem, či není? (Odpověď zní: byla to jen řečnická otázka. Snad jste se nepokoušeli na ni odpovědět!)
Inspirací k zamyšlení se mi stal text Petra Staníčka Kýč: pornografie estetiky, který spolu s odkázaným pořadem z archivu České televize posloužil jako fantastická duševní strava na několik hodin. A ještě jistě poslouží.
- Řeší se otázka: Co je kýč? Osobně vycházím z přesvědčení, že slovo kýč nabývá konkrétního významu jedině v kontextu osobnosti, která slovo vyslovila. Toto omezení komplikuje možnost vytvořit univerzální (objektivní) definici kýče, nicméně stále tuto možnost vidím reálně, jakkoli nestravitelná výsledná definice bude.
- Konkrétní (subjektivní) význam kýče je tedy proměnlivý v závislosti na jedinci, který pojem používá.
- Já osobně pracuji s touto, samozřejmě neúplnou, definicí: Kýč je pejorativní označení pro předměty, které nesplňují estetické nároky uživatele pojmu, přičemž je o předmětu známo, že tentýž předmět je schopen naplnit estetické nároky jiných lidí. Jde v zásadě o opovržení nad cílovou skupinou objektu, případně obecně o emotivní reakci na existenci objektu, či lépe na jeho paradoxní reálnou estetickou funkčnost.