Tag: studium

• Co nedělat svým studentům: hustota

  • Publikováno: 18.10. 2008

  První díl z právě startujícího rozsáhlého seriálu článků na téma „Co by učitelé (ale také přednášející všeho druhu) neměli dělat svým studentům, nechtějí-li být osinou v jejich zadku“ bude na téma hustoty, respektive jiných souvisejících veličin.

  Čas. Čas přednášky na vysokých školách je nastaven na hodinu a půl, devadesát krát jedna minuta. Přednášející podléhají dojmu, že se jedná o čas fixní, ačkoli se ve skutečnosti jedná o čas maximální. Možná je kantorům jednoduše nepříjemné odejít dříve. Musí si přece svůj minimální plat něčím zasloužit, a poněvadž nemůžeme snadno měřit množství předaných informací, praktickou efektivnost přednášejícího, pracujeme s veličinou času. Čas je objem, který je třeba něčím vyplnit. Nemáme-li dost hmoty, naředíme ji, snížíme hustotu.

  Pokračování

• O sémantice v HTML

  • Publikováno: 10.10. 2008

  Odkazuji text napsaný před pár měsíci, při příležitosti ukončení jednoho předmětu. Jde o esej o 15k znacích, podle některých lidí docela dobrá. Nedávno byla publikována jinde. Osobně o ní nemám zrovna valné mínění, takže neodkazuji zrovna ochotně. Pokud to budete číst a pokud si na ten text vytvoříte názor, uvítám, když se podělíte.

  Vývoj značkovacího jazyka HTML z hlediska sémantiky.

  ---

  Doplnění po přečtení s odstupem času. Omlouvám se za gramatické, pravopisné, stylistické i jiné chyby. Omlouvám se za neobratná vyjádření, hloupě složitou strukturu vět. Jedná se o práci kvapnou, kontrolovanou jen letmo, odevzdanou několik hodin po termínu. (Přesto, kupodivu, velmi dobře ohodnocenou.) Měl jsem dojem, že redakce Inflow články před vydáním čte, ale zřejmě nikoli. Sypu si sám popel na hlavu…

  Pokračování

• Nevyžádaný sen o škole

  • Publikováno: 27.8. 2008

  27. Langusta a první sen o škole. Jsem nemocen? Už asi neusnu, tak to aspoň slavnostně zapíšu.

  Přednáška začala už před pár minutami. Vyučující… to je jedna z těch otravných osob, které se vytrvale a marně celou hodinu snaží nahazovat háčky, aby monolog změnily na dialog. Zřídkakdy se někdo chytí. Přednášející… tentokrát jde o mladého muže, jen o něco málo „dospělejšího“, než jsou jeho posluchači. To proto ten hloupý přístup.

  „Přepáčte, čo sa to tu učíme?“ ozve se nový hlas ze zadu.
  Z lavice předemnou se otočí jiná dívka: „Prosímtě drž hubu!“ Ale není to drž hubu takové „…abych mohla dál poslouchat“. Je to drž hubu „Copak nechápeš, že vždycky je to takto? Že přednášející žvaní a úkolem studenta je nějak se před ten semestr přenést?“
  „Prosímtě drž hubu!“ a pokračuje si v kreslení.
  Velmi mě to pobaví. Něco bych ji řekl, pochválil ji za trefná slova. Neumím se vyjádřit…

  Přednášející se nijak nevychýlil ze své koleje, dál žvaní, okouzlen vlastními slovy, s novou energií se vrhá do další věty. Duškovský učitel. „Tak, milé děti, jestlipak…“. Ať už hraje cokoli, pořád je to ten úlisný učitel. Je to k nevydržení. Vždy, kdy ho vidím… mám sto chutí si do břicha vrazit nůž na loupání ovoce a pořádně jím zakroutit, jen abych unikl jeho hlasu. (Až tak dobře hraje toho učitele.)

  Pokračování

• Co mi dala škola? (Prozatím…)

  • Publikováno: 22.5. 2008

  Jestli čekáte, že se mé tázání bude podobat tázání se Izraelitů po tom what have the Romans ever done for us?, jste vedle.

  1. Ponaučení první: Nikdy na to neseru tak, aby se na to nedalo srát více. Třeba tento týden. Každým dnem překvapuji sám sebe, jak dlouho dokážu práci odkládat. V pondělí jsem chtěl začít, v úterý pokročit, ve středu práci završit. Je čvrtek 4:55 a přemýšlím, jestli začít, anebo až ráno. V pátek se to odevzdává. Ještě před týdnem bych bral takovýto stav za absurdní – dnes vím, že člověk se dokáže znovu a znovu překonávat téměř za všech okolností. Potěšující poznání.
  2. Druhé ponaučení: Nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Vždycky jsem si myslel, že přísloví to říká jinak, že nic není tak horké, jak se uvaří, jenže to zní jako protimluv, nemyslíte? Význam této (té první) lidové moudrosti je takovýto: než se jídlo dostane na stůl, než si umyjete ruce, provedete jiné formality, jídlo vystydne tak, že je konzumovatelné. To platí třeba u těstovin. Nikoli však u knedlíků plněných ovocem, například jahodami. Knedlíky je nezbytné si rozříznout na několik dílů, ty pak chladnou mnohem úspěšněji. Potvrdí každý, kdo gets things done.

  Škola je plná knedlíků a nikdy nevíte jistě, co bude uvnitř, jen tušíte, že to nebude nic moc. Co taky čekat od školní kuchyně, že.

  Pokračování

• Podílel jsem se na eZinu o iPrávu a iKriminalitě

  • Publikováno: 8.1. 2008

  Tuhle jsem něco dělal do školy a pár lidem se to do cela líbilo, a tak si říkám, proč to nezveřejnit ještě tudma a nepozvednout někomu pagerank…

  Je to „příloha časopisu Inflow“ věnovaná tématům internet, právo, kriminalita… Jelikož jsme to připravovali skupinově a shodou okolností na mě zbyla pozice šefredaktor i pozice grafik, jediný můj text v časopise je editoriál. Je to PDF něco přes 1 MB, stahujte odsud.

  Pro mě byla docela příjemné možnost (nutnost) osahat si trial-verzi Adobe InDesign CS3 a rozšířit svůj obzor nad další produkty Adobe. Na první omak byl InDesign docela fajn (to bylo naše vůbec první setkání), CS-trojkové kompaktní panely mi přišly poměrně vhod, ale pak čím hlouběji člověk hloubá, tím více podivností odkrývá. Vlastně, ještě že to už mám za sebou, ta práce s hyperlinky byla otřesná.

  Pokračování

Stránkování

• Starší články