Kahi posilněn čajem (po své objednávce byl personálem zdvořile požádán o občanský průkaz), začal se mě vyptávat, cože je to ta em-dé-pětka, že se mu děti ve škole smějí, že to chce vědět, že já to určitě vím….zkrátka, měl slzy na krajíčku. Inu, okouzlil mě svou dětsky nechápavou tváří natolik, že jsem souhlasil a začal vysvětlovat základy šifrování. Jenže Kahi nechápal.

(Já: "Takže existuje funkce MD5.."
Kahi: "Zpomal. Co to znamená 'existuje'?")

Nechápal a usínal. Víčka mu padala a po jeho "Mackovi" se nelítostně rozléval čaj. (Snad čaj.) Ostatní v místnosti se otáčeli k našemu sezení a v jejich tvářích se zřelo, jak moc mě litují. Jeden muž, odhodlán zachránit situaci, nakonec raději rozbil vodní dýmku a vytrhl tak všechny přítomné z vyčítavých pohledů směrem k autorovi tohoto blogu. Ten se s třeskotem skla vzbudil. Na jeho kalhotech zela obrovská skvrna, údajně z nefritových spirálek jara. Nicméně pravda vyšla najevo, když řekl, že měl krátky, ale o to intenzivnější sen o RH.

Nakonec po protestech personálu vůči rozbité dýmce (která byla právem svedena na spícího Kahiho), jsme museli opustit čajovnu. Kahi se při tom snažil vykoktat něco jako "Promiňte", a tak vlastně vznikl ten malý webík na konci článku. Toliko k naší včerejší malé seanci.

Tak zase příště :)