Chtěl bych dnes říct krátce a stručně, jak se neztratit v záplavě informací, podnětů, blikajících oken ICQ, v nevyřízené poště, nepřečtených RSS oznámeních, ve svých to-do listech, ve svých složkách, na svých nekonečných nervových drahách.
</texy>
Tag: plkání
-
Jak se neztratit v… šude
-
O krizi která je a zároveň není (a jak z ní ven)
Začátek jsem měl předepsán takto:
Před pár minutami mi skončilo „zkouškové“, čili nejbližší učení mne čeká zas někdy v srpnu nebo září…
Jenže věci se vyvrbily tak trošku neočekávaným způsobem: zkoušku jsem udělal nejen ke svému skutečnému podivu, ale i ke svému částečnému zklamání… V případě neúspěchu jsem si mohl být jist, že knihu – hlavní učební pramen – ještě někdy otevřu. Právě v těch několika posledních předzkouškových dnech, kdy jsem do stránek zmíněné publikace chtě-nechtě zabředl, získal jsem si k ní jakési sympatie… ne, lépe bude nazývat to zájmem. A tedy teď, když jsem zkoušku pokořil na první pokus (s dalíovskou sebejistotou a hrdostí jsem přijal známku E…), obávám se, že nenaleznu dost vlastní vůle, abych knihu otevřel podruhé.
Neboli, vážení posluchači, jsem zpátky. Můžete si mě představit jako prince na bílém koni, co přicválal do strachem, zoufalstvím, melancholií a idiocií sužovaného Blogostánu. Zachránit vás, přirozeně. Jsem tady a tak jako vy, ani já se na to už nemohu dívat… Že zde máme krizi jsem si uvědomil teprve nedávno. Když se mi povedlo dát dohromady jedna a jedna.
</texy>
-
Jak psát o ničem
Filosof (původ této přezdívky pro mne zatím zůstává neodhalen) se podělil o pár tipů, jak psát články o něčem, a já bych ho rád doplnil, přičemž se budu držet spíše svého kopyta.
Milí blogeři. Já vím, že občas máte pocit „měl bych něco napsat (protože jinak něco…)“. Jenže když v takové chvíli vezmete do rukou
rukolupero nebo klávesnici, ono co by tu teď mělo být, to tu není. Není tu myšlenka. Není o čem psát. Neboli váš myšlenkový potok je vyschlý jakoruce staré bábypotok, kterýpoušť. -
Jak pokračují zkouškové dny
Však vy to znáte. Je zkouškové, člověk od rána do večíra sedí nad knihama a drtí se nesmyslné fráze a definice, zatímco se mu podvědomí toulá v budoucích dnech prázdninových, během kterých to vše pracně naučené s radostí odhodí do jámy zapomnění. Kahi žije stejným způsobem. Škola, spánek, škola, spánek. No, teď si tak trochu vymýšlím.
Nahromadilo se mi ve schránce zopár dopisů, jakže žiju, jak se mám jako populární „elitní“ blogger, jestli mi už ta sláva neleze na mozek, jestli samou zaměstnaností nezapomínám, že člověk by měl věnovat každý den i chvilce odpočinku, protože jak řekl Schopenhauer, hlava přetěžovaná v mládí předznamenává hlavu vyčpělou a šílenou ve stáří. Takže proto se s vámi podělím, ať nemáte děti o mne strach.
</texy>
-
Byl jsem na GDS
Zní to jako kapela. Znamená to Game Developers Session. GDS. A bylo to v Brně. Čili konference herních vývojářů. Taky se považuji za jednoho z nich a proto jsem tam taky šel. I když taky kvůli známým, tedy s osobně-pracovními motivy. Mo ti vy.
Letos to pro mě bylo poprvé – pro pořadatele to bylo po páté. Jo, stálo to zato, i když jsem neviděl značnou část toho, co jsem vidět chtěl. V pátečním programu jsem měl vyhlídnuté skoro vše: od zahájení (17:30) až po přednášku Adrenalin development Tomáše Pluhaříka z Mindware studios (20:00). Zajímalo mě i večerní udílení cen jedné soutěže, až později jsem se dověděl, že tři hlavní ceny slízly tři shareware projekty. Řekl bych, že každý soutěžící, doufající, že právě jeho freeware hra bude jednou ze šťastných, musel být velmi nemile překvapen – že vítězné kousky pocházejí z docela jiných, polokomerčních sfér. Holt podmínky soutěže byly, alespoň na můj vkus, stanoveny poněkud nešťatně… A z toho pátku jsem nakonec neviděl nic.
</texy>