Tento článek je komentářem na SuEninin článkek, který je vlastně komentářem k jiným komentářům. S radostí se vplétám do kola – ne, nemyslím ten středověký detektor lži – ano, myslím blogosféru, útočiště chaosu. Ne že bych neměl co dělat, znáte to, právě mě tu čeká dva (a půl) webu k nakódování, plus něco navíc, avšak když nevím kam dřív skočit, nejraději se vydávám po ještě jiné trase. Tak proč si v perné chvilce trochu nezaplkat. Jó, dnes to bude řádně chaotické. Ale vždyť vy si to proberete.
Tag: plkání
-
Miluji diskuse na internetu
-
Aneb o vzduchu. Ale nejen.
Olala! Je tady léto, přátelé! Právě popíjím první ledový čaj vlastní výroby, zamýšlený 3-minutový Cejlon Limbini, ovšem zapomenutý možná i na půl hodiny. Takže bezesporu bude léto – kdo kdy viděl koho pít ledový čaj v zimě?
Na Cuketkův způsob jsem si namrazil skleničku a zadělal na první led, k čemuž si fotřík neodpustil komentář, že zase začínám rozlévat v mrazáku vodu a že tedy bezesporu už bude léto. Dyť říkám: je tu léto!
Můžete si i otevřít na noc okno… co na noc – na celý den! Jedině snad, kdyby vám dělalo problém dýchat jarní vzduch naplněný alergeny, je lepší vyčkat na večer. Jó, v dnešní civilizované civilizaci neudělá každému dobře, takové šňupnutí si řepkového pylu. Někomu to možná nic neudělá, někomu jinému to třeba zvětší mandle a na problém je zaděláno. Se zvětšenýma mandlema se můžete jít houpat. Zbývá jen dokoupit tvaroh, ovesné vločky, rozinky, kandovanou pomerančovou kůru a skořici, vše smíchat, vařit patnáct minut na prudkém ohni a pak to sníst anebo, když vám to nebude chutnat, klidně to vyhoďte. Na zkažený žaludek (nádherné slovo – žaludek!) doporučuji otevřít okno a nadýchat se kouzelného čerstvého večerního vzduchu, jen škoda, že není po dešti, to bývá ještě lepší, vlastně to bývá nepřekonatelný. Ani solná lampa vyrobená z pravé himalájské soli, kvalitně rozpálená, vám neudělá špičkově ionizovaný vzduch, jak to dokáže poctivá večerní přeháňka. (Jó, na vzduchy jsem odborník.)
</texy>
-
O středním školství a tom za tím
Jistě, je to právě módní. Povyšovat se nad středoškolské způsoby vyučování. Každý to vidí! Vy ne? No ovšem, naše školství zamrzlo a přitom doba se sune dál. Proč to ti učitelé nevidí? A ministrové školství. Cožpak vy všichni nevidíte, jak jsou ty osnovy zaostalé a nemoderní? Cožpak může v dnešní moderní době (co moderní – postmoderní!) existovat ještě něco tak zatuchlého jako plesnivé listy papírů v kabinetech našich učitelů, sepsané „po válce“ a užívané dosud? Křídové tabule jsou pomalu nahrazovány tabulemi plastovými, již žádný křídový prach! Již brzy budou naše školy plné digitálních projektorů, učitelé si místo knih budou nosit notebooky, a studenti také tak! Jenže informace pořád tečou z toho starého pramene, skrz vymletá koryta a pak přes olověné trubky až k našim kohoutkům. Od kouhoutků do hrníčků, z hrníčku dovnitř nás. Pořád ty samé nepoživatelné informace, nekonečné moře slané nepitelné vody, vody k ničemu, a na obzoru nic než další moře.
</texy>
-
Aktuálně: ICQ servery blokují slovo Jabber!
Možná jste si taky všimli, tak jako já. Chtěl jsem ráno zdvořile požádat kamaráda, ať píše přes Jabber (poslední problematické dny jsem si ho tak oblíbil, že mu dokonce dělám reklamu na mém zápisníčku) a coby? Nojo, obyčejná zpráva: „Prosímtě, hoď se na jabberu on!“ Jak obyčejná zpráva, a přesto nikdy nedorazila. Zkoušel jsem ji totiž odeslat přes ICQ protokol. Právě tam uvnitř rezavých trubek prokletého ICQ se nalézá cosi shnilého, co mou zprávu zastavilo. Povězte mi. Proč ICQ blokuje slovo Jabber? Bojí se ho? Bojí se konkurence? Uvědomuje si dobře, že Jabber může nabídnout stokrát víc, i když má funkcí stokrát míň? Myslím – že ano.
</texy>
-
Blogové schizma aneboli dilema
Tuhle jsem u Filouše klikl na link na jakejsi pejdž přes nějž jsem se proklik až k ártiklu Taking Care of Your Internet Persona kde mimo jiné autor připomíná, že pokud blogujete příliš upřimně, může se vám to vymstít, protože váš blog čte také potenciální tchán, potenciální šéf a tak všelijak podobně. Nic nového pod sluncem, avšak poslední kapka k tomu, abych se konečně rozhoupal k veřejné otázce ke svým čtenářům, k otázce, na kterou já neznám odpověď, a tou otázkou je… (chvilka napětí) …jak blogovat na jednom blogu dvěma různými způsoby? Vážně i nevážně.
</texy>