Dlouho jsem váhal jestli o tom psát nebo ne, říkám, že člověk by neměl psát o věcech, do kterých nevidí, ale výjimkou by mohlo být právě psaní o tom nevidění.
Včera odpoledne jsem „dočet'“ Transcending CSS: The fine art of webdesign a to se silným pocitem neurčitosti.
Však vy to znáte. Je zkouškové, člověk od rána do večíra sedí nad knihama a drtí se nesmyslné fráze a definice, zatímco se mu podvědomí toulá v budoucích dnech prázdninových, během kterých to vše pracně naučené s radostí odhodí do jámy zapomnění. Kahi žije stejným způsobem. Škola, spánek, škola, spánek. No, teď si tak trochu vymýšlím.
Nahromadilo se mi ve schránce zopár dopisů, jakže žiju, jak se mám jako populární „elitní“ blogger, jestli mi už ta sláva neleze na mozek, jestli samou zaměstnaností nezapomínám, že člověk by měl věnovat každý den i chvilce odpočinku, protože jak řekl Schopenhauer, hlava přetěžovaná v mládí předznamenává hlavu vyčpělou a šílenou ve stáří. Takže proto se s vámi podělím, ať nemáte děti o mne strach.
</texy>
Aneb tolik knih a tak málo času, jak měl nadpis znít původně. Času však není nikterak málo a původní nadpis tímto poznáním utrpěl ošklivou ránu a nejsem přece pouhopouhý plkač, abych na své čtenáře chrlil samoúčelné fráze. Že :).
Je to tak, opravdu se právě teď musím potýkat s větším množstvím knih než kdykoli dříve. Na stole (a taky na stole spolubydlícího, ve skříni, na posteli a kolem postele) se mi nachází dost knih, abych se měl do čeho vnořit přinejmenším na rok. Další a další desítky svazků, ne-li autorů čekají na svůj čas ve virtuálním seznamu.
Nemyslete si, není to hořekování! Právě naopak, dělím se s vámi o své drobné radosti. Dostatek práce, dostatek zábavy, dostatek času věnovat se tomu, čemu se člověk věnovat chce, a díky neustávající práci příležitost pochopit nepochopené a zapomenout vnucené a ignorovat nechtěné. Co to je, ne-li vyslovené štěstí?
</texy>
Vánoce jsou přede dveřmi, takřka zdvihají ruku ke zvonku a vy už byste měli mít dárky pro sebe i své bližné, nakoupené, zabalené, skryté a připravené. Že nemáte? Chyba!
…ostatně tlustý balíček knih by pod stromečkem neměl nikdy chybět.
Říká Radek Hulán, a já s ním naprosto souhlasím. Není nad to, když dostanete dárek, který můžete ještě o svátcích darovat někomu jinému, k čemuž jsou knihy jako stvořené. S takovým svetrem je to horší.
O tom, jak obdarovat sám sebe a přitom se překvapit si povíme příště, dnes vám chci doporučit pár kousků krásné literatury, která by vám měla přinést potěšení i poučení zároveň.
</texy>
Nedá mi to a musím poznání chtivé člověčenstvo upozornit na zajímavou knihu.
Provokativní název publikace Bible egoistů, ale i její podtitul Nejdříve já, potom ti druzí zdaleka nepředznamenává nějaký amorální nebo nihilistický obsah. Kirschnerova publikace, …, v sobě totiž obsahuje svěží a pregnantní sociální, psychologické a filozofické návody k životu, jimž nelze argumentačně nijak vzdorovat. …
– píše se na zadní části obálky knihy. Po přečtení prvních padesáti stránek jsem napsal tento popis:
Bible egoistů je poměrně zajímavá kniha, nabízející odpovědi na spoustu otázek, které nám po čas života vyvstávají. Vše je nabalováno na přístup prvně já, a až potom ti ostatní, kniha např. nabádá vnést do manželství nebo rodiny systém známý z obchodu – něco za něco.
Život je označován za manipulační hru, v níž skupina chytrých ovládá ovce. Některé kapitoly se téměř výhradně zabývají manipulací, např. O mluvení a mlčení. Vše má přirozeně prý základ v nás, jsme nezávislí, kniha nabádá k sebedůvěře, z které může pramenit síla, která pak pomůže v dalších životních situacích.
Často používaná slova jsou „nyní“, „tady a teď“ – je cítit výzvu k prožívání současnosti a oproštění od minulosti i budoucnosti.
S některými názory a pohledy jsem se dokázal stotožnit, s jinými nikoli. Po přibližně 120 stránkách jsem si poznamenal:
</texy>