Transcending CSS v kostce

Dlouho jsem váhal jestli o tom psát nebo ne, říkám, že člověk by neměl psát o věcech, do kterých nevidí, ale výjimkou by mohlo být právě psaní o tom nevidění.

Včera odpoledne jsem „dočet'“ Transcending CSS: The fine art of webdesign a to se silným pocitem neurčitosti.

Jak už to na divokém západě mají ve zvyku, (i když Andy Clarke je doma ve staré Anglii) k vyjádření jakékoli myšlenky je použito asi 3× tolik slov, než inteligentní člověk potřebuje slyšet. Proto jsem knihu „četl“ a nikoli četl – prostě protože se to nedalo. Není mi příjemné všechno to plkání, kterým nás Andy Clarke obdarovává, všechno to nejasno. Myslím, že by se měl rozhodnout: buď bude psát knihu o kódu, která má někoho něco naučit, a soustředí se především na tento cíl, anebo si píše zápisky propletené metaforami a subjektivními poznámkami, ale někam jinam, do blogu třeba.

I když někdo říká, konkrétně myslím Dave Shea v předmluvě, že se nejedná o just another book about code, v podstatě ano, v podstatě jde o just another book about code. Ať už dávají lidé jako Andy Clark své práci sebevětší smysl, vždy jí ho jenom dávají, ta práce je stejná jako zpočátku, ať už přidají libovolné množství svého enthusiasmu, ať už svou práci tisíckrát prohlásí za quest.

Transcending CSS bezesporu přináší nové myšlenky, resp. zpracovává ty aktuální, v čele se sémantickým webem, to se mi líbí. Starostlivě se stará, aby prezenční vrstva byla tam, kde být má, rozvíjí myšlenky sémantického HTML – počínaje značkami s významovou hodnotou se dostáváme až k samotným názvům tříd a identifikátorů – a zde jsem, přiznávám se, po delší části poměrně hladkého textu zůstal na chvílku zírat, když Andy přejmenoval id="sidebar" na id="content_sub". Takže až takto hluboko sahá vůle po významovosti HTML, a pak se samozřejmě nelze divit, když se dostane i na téma mikroformátů.

Neopomenutelné je také téma prohlížečů, je zmíněn přístup MOSe (Mozilla/Opera/Sa­fari Enhancement), tedy přístup „každému co jeho jest“, neboli ještě jinak: motivační zvýhodnění technologicky pokročilejších prohlížečů a poskytnutí MSIE nějakého rozumného minima. Jinými slovy, uživatelský prožitek je přímo úměrný vyspělosti prohlížeče. K podobnému přístupu jsem nedávno také dospěl.

Na téma MOSe přímo navazuje CSS3, což je pro vývojáře právě ta meta, na kterou se máme pomocí losího spřažení jménem MOSe vyškrábat. Představení CSS3 je vlastně věnována poslední část knihy: na poměrně pestré škále příkladů jsou vysvětleny možnosti nadcházejícího CSS, a rovněž dojde na nějakou tu kritiku W3C (CSS group), ke kterým Andy dnes „patří“ a měl by tam odevzdávat hlas všech praktikujících vývojářů-kodérů.

Mimo jiné se kniha věnuje mnoha dalším stránkám vývoje, některé jsem uvítal – příkladem může být docela rozsáhlá kapitola o wireframech; jiné jsem neuvítal, a tedy proletěl, jako by mi koudel za patama hořela – a tady myslím kapitolu o mřížkách, neboli gridech. Ale zde, ve třetí kapitole nazvané Inspiration toho najdete víc, a často jsem přemýšlel, jestli náhodou nechce Andy psát skutečně o všem, co ho napadne. Nicméně hlavním tématem v této části zůstává layout a grid, a ten zůstatek je tam patrně jen tak na okraj.

Discovery, Process, Inspiration, Transcendence, takto byla kniha rozčtvrcena. Jako dominantní dvě „části“ bych označil právě Process a Transcendence. Protože za nejvýznamnější informace považuji právě popis procesu s přívlastkem transcendce, jež spočívá, jak vám jistě došlo, v podpoře CSS3 jeho užíváním.

Je to zajímavá kniha. Zajisté, nesedla mi svým přístupem, považuji ji za rozporuplnou, s obsahem poutavým i nezáživným, s obsahem létajícím kdesi v oblacích. Ale tak jako každému může vyhovovat něco jiného z obsahu, může se snadno nalézt i člověk, kterému shodou okolností sedne i rozvláčný a povídavý styl. Odpověď na otázku Stojí za to si ji koupit? je tedy taková: To záleží na vás… a také na tom, jestli znáte ty správné lidi, kteří vám ji s laskavým svolením zapůjčí.