Proč profesionálové nikdy nepoužívali Operu?

Dnes byl velmi krásný sluneční den, plný spánku, čaje, drog a jiných příjemností, a proto si myslím, že nastal nejvyšší čas.

Abych byl přesnější, nejvyšší čas nastal už před časem, takže teď se nacházíme v postfázi, která se také mimo jiné jinak nazývá počasí. Vezměme to od lesa.

Především loni v prosinci jsem napsal moc pěkný článek na toto téma a i o něco dříve jsem napsal jiný článek, opět moc pěkný, který se na dlouho stal nejkomentovanějším spotem v Kahi's mindprin­t! Upozorňuji, že se jedná o staré články, které se mi právě teď nechce opětně číst, protože docela možná bych se za ně začal nyní, s odstupem času a poznání… stydět. Jako ostatně mnohokrát, když si zpětně pročítám archív a nevěřícně kroutím hlavou nad svými tehdejšími myšlenkovými postupy a závěry.

Než se dostanu k šokující pointě se skrytým překvapením, rád bych opravil vyznění prvního odstavce, tedy že byl vskutku příjemný den. Nebyl. Vyřizuji si v tento čas na privát lepší internet, doba to vyžaduje, textové médium pomalu přichází o svou bezmeznou vládu a i já bych se čas od času rád podíval na audio nebo video, které v současnosti bohužel shlížet nemohu. Přinejmenším ne úplně pohodlně. Jistě i vy uznáte, že člověk nemohoucí užívat si moderních vymožeností jako YouTube či YouPorn může být… a zajisté často i bude poněkud společensky znevýhodněn. Jak řekl jeden slavný:

Kdo chvíli stál, dnes stojí opodál.

Volal jsem tedy na linku O2 – bohudík jde o bezplatnou službu – abych si jaksik ověřil, že vše jde podle plánu. Jenže cože, odpovědi jsem se nedobral, zřejmě proto, že jsem ani nedostal prostou šanci cokoli se kohokoli zeptat. Když zavoláte na 800 02 02 02 nebo 800 123 456, automat vám začne nabízet možnosti, s kterými když souhlasíte, máte zmáčknout jedničku, dvojku, atd. Což je ve své podstatě mechanismus na mou Věru užitečný, pokud ovšem zvládnete vypracovat informační architekturu víceúrovňové číslicové navigace tak dobře, aby i Kahi dovedl poznat, které číslo stisknout teď. Ideální je, aby na každé úrovni, kdy musíte zadat nějakou možnost existovala i alternativa „jiné“, či ještě lépe: „chci živého člověka“. Při svém pátrání v telefoautomatické navigaci jsem se mnohokrát dostal do slépé uličky a po druhém sebepřekonání mou jedinou tou hou bylo dostat se k uchu živoucí operátorky a sdělit jí svůj názor na jejich číselný rozcestník. Bylo to těžké, velmi těžké a velmi dlouho trvající, než se mi podařilo zaslechnout tu vynikající novinu, že „nyní budete přepojeni na operátora“. Možná bych si s nějakým i promluvil, kdyby všechny linky nebyly obsazené a nebyl měl „zavolat později“.

A abych nezapomněl dámy a pánové, dámy a pány v O2 napadlo zakomponovat do oné navigace i reklamní upoutávky, což je rozhodnutí tak zkurvené, že mě chvílemi popadalo chtění způsobit někomu bolestivou smrt. Copak mám já tohle zapotřebí?

To zase blogery ne před dávnem popadlo něco kapku jiného, a začali masově psát o tom, proč používají k prohlížení webů to, co používají. Vlna vznikla když se kolega freelancer Staníček jen tak do vzduchu zeptal, proč si myslíme, že Opera neuspěla. A jelikož jedna z mých teorií tvrdí, že ústředním charakterovým rysem webu, jakožto komunikačního prostředí je všudypřítomné nedorozumění (více o tomto fenoménu se dovíte například jednom mém moc pěkném článku, který jsem ještě nenapsal), ovšemže mě nepřekvapilo, co za sled reakcí následovalo. To však barvitě rekapituluje kolega Lokutus, který si chce taky zvednout návštěvnost.

Tady byl odstavec, který byl blábolivý přespříliš. Jeho sdělením bylo, především že internet je nejen spjat s pojmem nedorozumění, ale i s pojmy kategorizace, škatulkování, splývání. Vesměs to souvisí s lidskou snahou o vlastní přesvědčení ve vlastní vědění :-).

A tady byl další odstavec, který jsem smazal. Byl opět špatný – v něm jsem navázal na odstavec předchozí a uvedl jsem dvě konkretizace pojmu splývání. Zaprvé jsem se zmínil o splývání lidí užívajících stejný webový prohlížeč v jednu společenskou skupinu, která prý sdílí i další vlastnosti. Zde jsem se ale nezmínil, že takový úsudek může provést jen… no, idiot.

A hned nato jsem se zmínil o druhé pseudoskupině, a to lidech, kteří si něco píší na web. Ať takovýto člověk chce, nebo nechce, je nazýván blogerem. V důsledku toho, že je nazýván stejným pojmem jako tucet milionů jiných individuí, stává se z něj rázem člen skupiny. O členech nějaké skupiny je následně vedena doměnka, že je spojuje něco silnějšího, než jen titul, který jim přisoudil kdosi další, třeba nějaký ten pocit jsounáležitosti nebo něco složitějšího a slovy nevyjádřitelného. To si lidé myslí. Že lidé, co si něco píší na net, mají něco společného. Což je přirozeně blbost. Já nemám vůbec nic společného se všema těma lidma co publikují svoje plky na webu a taky nemám nic společného s těmi, co používají k jeho prohlížení Operu. A taky nesnáším mediální studia. Mimo jiné.