Právě jsem se vrátil z Prahy, do které jsme se zašli spolu s Pohem vyrekreovat. Ono opravdu, šlo o výlet
velmi blízký opravdové dovolené: zatím co na dovolených občas
zažívám pochybnost, jestli je opravdu dovolená, dnes v Praze na
Prague Food Festivalu jsem si dovolil věci,
co si jindy tolik nedovolím. No, hlavně jde o bezhlavé utrácení
peněz.
Není pochyb, bylo to velmi zajímavé. Jeli jsme busem Student Agency (tam
i zpátky) a močil jsem v něm (tam i zpátky). Na Florenci jsme vysedli a
podzemní šalinou dojeli až k ostrovu, na kterém se PF festival odehrával
(a odehrávat se bude ještě zítra a pozítří!). Ostrov je zajímavý tím,
že se na něm nachází socha Boženy Němcové. Bůh ví proč mě velice
potěšilo, když jsem spatřil, že má hlavu posranou od ptáků. Pěkně to
zachytil
Cuketka (viz také: Cuketkův report
z pátku). S panem C. jsme se dokonce potkali a chvíli poseděli nad
rizotem z dílny Zátiší (super!), nad citronovým dortíkem
s malinovou polevou a s listem máty (velice
dobré!) z La Provence a nad ještě něčím. Což mi
připomíná, že jsem chtěl zkusit jehněčí, ale nějak jsem na to
zapomněl, konkurence byla veliká a množství jídla, které dokážu pozřít
za půl dne, jak jsem zjistil, je velice omezené!
Doplnění: zapomněl jsem se zmínit o jedné důležité události.
Cestou zpět na autobusové nádraží jel s námi v metru muž, nápadně
podobný starému dobrému Arthuru Schopenhauerovi. Napadlo mě, jestli to není
stejný omyl, jaký nedávno udělala smrtka s Célinem.
