Pokryto?

Prý za pokrytectví bývají lidé odměňováni časově neomezenou vstupenkou do pekla.

Člověk se tam může dostat, o tom není sporu, ale co „právnická osoba“? (Nezaměňovat s „právník“.) Nakonec, skutky právnické osoby jsou jen komplexem skutků fyzických lidí. A ti se bez problémů mohou pokusit svým utrpením vyvážit ne úplně slušné chování za života na zemi.

„Prosím, kelímky nezmačkávejte, ani v nich nenechávejte odpadky. Ty si vyberu zvlášť…“ – důvod je neznámý, zdůvodnění je „…protože třídíme odpad.“.

To je pár-krát denně ke slyšení z úst poslušných. Tito pracují pod diktátem strachů. Z:

1. výše postavených
2. negativní zpětné vazby, doručené ke sluchu někoho jiného. Možno číst: bonzáctví
3. ztráty zaměstnání

Nevím, nakolik teď hraje roli osobní odpovědnost. Kdybych byl soudcem, možná by tito poslušní měli štěstí, protože ve své čisté shovívavosti upírám méně bystrým opravdovou odpovědnost za jejich nedokonalá rozhodnutí.

V posledním odstavci, jak mám v tomto období tak trochu ve zvyku, vyjádřím pochybnost nad správností vlastních soudů. Že přeci jen by se snad (teoreticky) mohlo stát, že nějaký podstatný fakt unikl mé pozornosti, a tedy že mé dedukce nejsou navazující tak pevně, jak se mi zdá. (Anebo bych to mohl nechat u takovéhoto meta-vyjádření, opuštěného vlastním předmětem popisu.)

Možná to budete vědět vy. Co jsou zač ty díly skládanky, díky kterým by příběh začal na odpovědné vrhat světlo o pár lumenů méně temné?

1. jeden z poslušných, na zastávce autobusu: umisťuje do odpadkového koše balík včerejších novin. (Ten den už nikdo nic do toho odpadkového koše neumístí.)
2. jiný z poslušných: vybírá od cestujících zvlášť plastové kelímky a do pytle zvlášť: plastové lahve s libovolných jiným odpadem, včetně biologického.