Chuť nevyfotíš čili drob z PFF (krátce)

Právě jsem se vrátil z Prahy, do které jsme se zašli spolu s Pohem vyrekreovat. Ono opravdu, šlo o výlet velmi blízký opravdové dovolené: zatím co na dovolených občas zažívám pochybnost, jestli je opravdu dovolená, dnes v Praze na Prague Food Festivalu jsem si dovolil věci, co si jindy tolik nedovolím. No, hlavně jde o bezhlavé utrácení peněz.

Není pochyb, bylo to velmi zajímavé. Jeli jsme busem Student Agency (tam i zpátky) a močil jsem v něm (tam i zpátky). Na Florenci jsme vysedli a podzemní šalinou dojeli až k ostrovu, na kterém se PF festival odehrával (a odehrávat se bude ještě zítra a pozítří!). Ostrov je zajímavý tím, že se na něm nachází socha Boženy Němcové. Bůh ví proč mě velice potěšilo, když jsem spatřil, že má hlavu posranou od ptáků. Pěkně to zachytil Cuketka (viz také: Cuketkův report z pátku). S panem C. jsme se dokonce potkali a chvíli poseděli nad rizotem z dílny Zátiší (super!), nad citronovým dortíkem s malinovou polevou a s listem máty (velice dobré!) z La Provence a nad ještě něčím. Což mi připomíná, že jsem chtěl zkusit jehněčí, ale nějak jsem na to zapomněl, konkurence byla veliká a množství jídla, které dokážu pozřít za půl dne, jak jsem zjistil, je velice omezené!

Doplnění: zapomněl jsem se zmínit o jedné důležité události. Cestou zpět na autobusové nádraží jel s námi v metru muž, nápadně podobný starému dobrému Arthuru Schopenhauerovi. Napadlo mě, jestli to není stejný omyl, jaký nedávno udělala smrtka s Célinem.