Já si myslím, že zmatek je esenciální lidská potřeba. Tak jako světlo, voda a tak podobně.
Zmatek vzniká tak, že více věcí působí ze svých míst, svým vlastním způsobem. Tak, jako gravitace země a měsíce. Z těchto dvou jsou moře zmatená (ale ty to nepotřebují tak, jako lidé).
Jednu věc si odpusťte a věci mezi nimi se stanou nepříjemně nudnými. Ať už jasnými nebo matnými, to záleží na úhlu pohledu a není to důležité.
Od půli listopadu do půli března trpí nebe jakýmsi zákalem. To brání světlu ze Slunce dostat se sem v potřebné kvalitě.
Následkem toho, v zimě věci postrádají stíny. Takže věci vypadají jinak, záhadně a nehybně, a to není vždy příjemné.
Jaro je vítáno s nadšením, protože ostré a pohyblivé stíny věcí přidávají světu na rozmanitosti. To je jiný výraz pro zmatek ve smyslu přesycenosti, která se případně dá i přehlížet.
Jel jsem poprvé do města tramvají číslo 21. To je velmi pěkný úhel pohledu (na Prahu), který doporučuji k vyzkoušení. Možná jsem jen na měkko z vize jara, ale budovy a architektura a tyto věci mě teď jaksi více oslovují.