O znalosti, dnes trošku nešikovně, neboť jsem vyšel ze cviku

Hnát se za věděním můžeme věčně. — I tak se může svět chvílemi jevit. Dosáhnu jednoho poznání, a ač to může znemenat, že to je tak vše, co dnes stihnu, jde o jeden malý cíl na cestě k velkému a neurčitému cíli. Jeden krok při stoupání na vrcholek hory. (Vrcholek je pochopitelně zahalen mlhou, pochopitelně.) A tak si vzechnu a nechám klesnou zrak na hubené ruce složené v klíně.

Byl jsem zvědavý. Dnes už asi popáté. Chtěl jsem rozehnat mlhu z různých míst a být osvícen nejčiřejším know-how pěstování bylinek (přes zimu mi vždy umírají), ostření nožů a jiného. Pro přesnost a úplnost popisu prozradím, že jsem nemalou chvíli strávil dumáním nad keramickými noži a nad tím, co by mohlo být pravdy na tom, že při kontaktu ocelového nože s ovocem či zeleninou přijde tato ovoce či zelenina až o 50 % jakéhosi vitamínu. (Asi Cé.) Dokonce jsem zašel tak daleko, že jsem zformuloval (patrně špatně) dotaz do Google Scholaru. Je dobře, že jsem žádnou takovou studii nenašel. Kdyby ano, znamenalo by to dalších několik desítek minut ztracených snahou porozumět závěrům psaných v jazyce, který příliš neovládám (angličtina), v jazyce, který vůbec neovládám (chemie) a tedy bez nejmenší naděje dobrat se své pragmatické znalosti.

Je jedině dobře, že jsem se nedobral žádné odpovědi – pokud bych měl ještě chvíli, podíval bych se na zoubek dalšímu schodu k vrcholu pyramidy (nebo jak jsem měl tu metaforu): ať už bych se dobral jakékoliv odpovědi, mohlo by mě napadnout pokračovat ve vybrušování svého názoru na vitamín C.

Aktuálně se stavím do pozice, že jeho role pro člověka je médii uměle pře-hypovaná a kdybychom přes zimu místo pití šumáků zakusovali bramborové noky, ve statistikách lidského bytí by to neznamenalo rozdíl rozpoznatelný od kdejakého šumu.