Zmatek a úhel pohledu (krátce)
Já si myslím, že zmatek je esenciální lidská potřeba. Tak jako světlo, voda a tak podobně.
Zmatek vzniká tak, že více věcí působí ze svých míst, svým vlastním způsobem. Tak, jako gravitace země a měsíce. Z těchto dvou jsou moře zmatená (ale ty to nepotřebují tak, jako lidé).
Jednu věc si odpusťte a věci mezi nimi se stanou nepříjemně nudnými. Ať už jasnými nebo matnými, to záleží na úhlu pohledu a není to důležité.
Od půli listopadu do půli března trpí nebe jakýmsi zákalem. To brání světlu ze Slunce dostat se sem v potřebné kvalitě.
Následkem toho, v zimě věci postrádají stíny. Takže věci vypadají jinak, záhadně a nehybně, a to není vždy příjemné.
Jaro je vítáno s nadšením, protože ostré a pohyblivé stíny věcí přidávají světu na rozmanitosti. To je jiný výraz pro zmatek ve smyslu přesycenosti, která se případně dá i přehlížet.
Jel jsem poprvé do města tramvají číslo 21. To je velmi pěkný úhel pohledu (na Prahu), který doporučuji k vyzkoušení. Možná jsem jen na měkko z vize jara, ale budovy a architektura a tyto věci mě teď jaksi více oslovují.
Komentáře (2)
RSS kanál komentářů
3.3. 2011 — 2:58
Zmatek možná také může být něco, co musíme požít, abychom věděli, jak chutná pořádek a abychom ho mohli vyžadovat, chtít, snažit se jej dosáhnout. Tak je to se vším – čeho je moc, toho je příliš -, jen zmatek nám dává možnost volby, možnost kroku kupředu (obecně možnost kroku námi zvoleným směrem) nebo možnost stát a pozorovat další zmatek, nebo si uvědomit, že co se jeví jako zmatek je jen pořádek a řád, který jsme pro samou habituaci nuceni přehlížet.
Díky bohu, že jde o cyklický (sic náhodně a v náhodných časových usecích) a ne nevratný proces. Jaro a sluníčko přicházejí, brzy se subjektivní teplost (jak negativně konotované) barvy slunce promění v opravdový pohyb rtutě.
4.3. 2011 — 21:31
[1] Schmutzka: Určitě tak nějak to bude. Jenom mi není jasné, jak chutná pořádek. Tedy ostatním lidem. Mně moc ne…
Přidat komentář