Font-face v CSS je nová věc. Ne v tom smyslu, že by implementace byly provedeny nedávno, spíš v tom smyslu, že dosud nejde o možnost pořádně propranou. Vlastně jakoby na ni teprve sahaly první ruce — a tyto nevědí, jak by bylo nejlepší s novou věcí nakládat.
Úvodní stránka
-
Font-face: O nebezpečí z nových možností
-
Pro jednodušší kódování CSS v TextMate
S Ondrou Válkou jsme se tak nějak shodli, že kódování CSS je možné učinit příjemnějším, pokud tomuto úkolu trochu přizpůsobíme software. Zatím pro TextMate (námi oběma preferovaný editor) vzniklo rozšíření CSS Navigator.
Funkčnost se bude časem rozrůstat, jediným
prozatím atakovaným cílem je usnadnění navigace napříč CSS souborem –
z komentářů-nadpisů CSS Navigator vygeneruje pěkný hypertextový
table-of-contents.Syntaxe komentářů je stejná, jakou znají a používají uživatelé CSSEditu nebo Espressa:
/* @group Layout elements */ ⋮ [definice stylů dané kategorie] /* @end */Navigace ve struktuře CSS souborů je problém vyžadujícím řešení zejména pro kód psaný ve stylu „každá vlastnost je na vlastním řádku“ nebo podobně se roztahujícím. Doplňkem, nebo dokonce náhražkou ke známému
⌘–Shift-Tse teď stává⌘–D. Díky CSS Navigátoru pro Textmate.Za zmínku stojí, že je to open-source bundle napsaný v PHP a HTML/CSS, takže pokud by byl zájem přepsat to pro vámi preferovaný editor, jen do toho.
-
Jak dělám více i méně, ale ani jedním si nejsem jist, avšak dobré to je
Před pár dny jsem se zařekl, že své nikdy nekončící problémy s časem vyřeším jednoduše a přitom ne zcela jednoduše: budu dělat méně, a přitom dělat více. Bohužel nedokáži vysvětlit, jak přesně se toho pokouším docílit. Mohu ale bezpečně tvrdit, že zatím mě to náramně baví. A to přestože není jisté, že „více“ v aktuálním slovasmyslu je totožné s tím původním. Ale na tom přece nezáleží. Důležité je se umět bavit.
Má to něco společného s resignací, anebo, jak by raději řekl můj o něco dospělejší psychoterapeut, smířením. Vezměme si kupříkladu spánek. Podvolil jsem nedávno principům světa, neboť jsem spatřil, že veškerá snaha bojovat proti těmto konkrétním silám, je zbytečná. Takže si nenastavuji budík. To jsem dřív dělal, ale bylo to zcela zbytečné. Není důležité, že vstát dříve, než je zdrávo není v mých silách – jednoduše nevstanu. To není otázka síly vůle – to je otázka síly vůle v porovnání se sílou moudřejší intuice a nevyjádřitelné zkušenosti. Důležité je, že vstát dříve není dobré. Vstávat dřív – to se projeví. Co spánku ukrojím, to si – dříve či později – tím či oným způsobem – vezme zpátky. Tak proč se namáhat s krájením.
Taktéž, mimo jiné, mimo vše ostatní, nemohu bezpečně tvrdit ani to, že mé potěšení je nějak spjato s mým novým pohledem na čas a dělání. Zajisté do tvorby tohoto mého dojmu mohly zasáhnout jiné veličiny – z nemalé míry vlivu podezřívám algoritmus mého hudebního přehrávače – to, jak vybírá, která skladba bude hrát jako další. Ten se navenek tváří, že algoritmus neexistuje, že výběr je náhodný. Ale u těchto propracovaných potvůrek člověk nikdy neví, a já bych dal prst do ohně za to, že za nálepkou jednoduché náhodnosti je ukryta důmyslnost.
-
WebExpo 2010, den 2.
Pokračování. Trošku v rychlosti. Než se mi podařilo vstát a dorazit sobotní dopravou na místo, utekly mi dvě přednášky, na které jsem se docela těšil – Vzory: dobrý sluha, ale špatný pán (Jiří Sekera) a Kašlete na uživatele (Lukáš Zaplatílek). To mě mrzí. A taky skoro celá přednáška Čo ma naučili epické zlyhania na Centrum.cz (Richard Fridrich), což mě zas tak nemrzí, protože prý na mou malou praxi to zas tak aplikovatelné nebylo.
-
WebExpo 2010 růluje, den 1.
Vskutku! Jsem nadmíru překvapen vlastní spokojeností – přestože jsem nepřišel ve zcela skeptickém rozpoložení, naopak, přišel jsem s nemalými očekáváními. Anebo Bůh ví, proč jsem tak příjemně potěšen.
Naivně jsem předpokládal, že by třeba bylo možné vstát v pátek už na první přednášku. Poté jsem předpokládal, opět na základě indicií, které bych zpětně rád analyzoval, avšak nejde to… předpokládal, že zas tak o moc nepřijdu. Podle některých názorů přednáška o dělání poznámek pomocí náčrtků stála za to vstávání.
Podařilo se mi, zřejmě díky časovému skluzu Design Hall, přijít už na pojednání o kreativitě od L. Plíhala. Pozoruhodné, pěkné! Dvojka Veverka a Skala předvedli, že jsou lidé, kteří pro dobro výsledku obětují vlastní prostředky. Má favoritní přednáška. Nesporně také proto, že mám slabost pro Brada Pitta. Ale také z mnoha jiných důvodů, které nechci rozpitvávat. Oběd jsem se na základě negativních referencí rozhodl vynechat.
