… než je šířka layoutu!
Při kódování grafického návrhu je běžnou praxí neuvažovat o možnosti, že si návštěvník bude stránku prohlížet v okně menší šířky, než je šířka celého layoutu. Za jistých okolností to může vést k problémům s použitelností stránky – s čitelností hlavního obsahu.
Stále ještě používám hromadnou dopravu. Už mně to není tolik nepříjemné, ale o tom dnes nechci mluvit. Autobusy opouštějí nádraží na čas. Pokud tam nejste na čas, autobus odjede bez vás. Takto mi vznikla přibližně hodinová mezera v čase. Nevznikla by, kdybych nebyl omezován předepsanými pravidelnými příjezdy a odjezdy.
H.O.M.I.E. je zvláštní časopis. Vlastně bych řekl, že je v něm hodně ducha doby, takže je zvláštní tím, že je reprezentativní. Duch doby v tom smyslu, že navzdory rozsahu, nemá příliš obsahu. Promiňte mi, pokud vnímáte H.O.M.I.E. jinak, na mě zapůsobil právě takto. Jinak je to magazín o moderním bydlení, to znamená o předraženém nábytku a pak takových těch zbytečných hračkách do domácnosti. Dráty na masírování hlavy (ne, to není na šlehání vajec), anebo odměřovače množství špaget – takové věci. Zaujal mě jednou frází na obálce:
Pravidla mě svazují
Proč tanečník Yemi tak miluje Apple
Asi není třeba říkat, že uvnitř se bohužel nedozvíme, proč Yemi (tak) miluje Apple. Dle titulku soudím, že to bude mít co dělat s pravidly a svazováním. Vyberte si:
Pokud se nepletu, svazování pro zábavu dosud nedosáhlo dostatečného společenského souhlasu, aby ho H.O.M.I.E. prezentoval jako jeden z následování-hodných trendů, takže vybírám Bé – Yemiho Apple nesvazuje.
V témže okamžiku nelze přehlížet, že Apple bývá někdy popisován jako území omezených možností. A bude v tom víc než malé množství pravdy, když řekneme že ano, že Apple je prostředím, kde je výběr takzvaně relativně omezený, kde je zvykem platit (penězi) za sebejednodušší aplikace, a kde tyto aplikace často míří jen na těch 20 % nejžádanějších funkcí. Takto řečeno, Apple opravdu svazuje a ocasy jeho devíti koček se zarývají hluboko do kůže našich peněženek. Na druhou stranu si to přiznejme – to, co zažíváme potom (při nádechu) není nic jiného, než čiré potěšení.
Člověk patrně nemá možnost se nepohybovat a pokud je příliš omezován, … … něco se stane. Naštěstí není snadné člověka tolik omezit. Je snadné ho omezit trochu. Je snadné ho lehce a nahodile omezovat, probouzet v něm frustraci. Zároveň je docela oříšek omezovat ho účelově. Budovat takové mantinely pro jeho hru, které vnímá jenom minimálně. Z našeho hlediska jsou to pozitivní mantinely. Někdy jenom nenápadně navádí k cíli, ale někdy jsou sto definovat celé hřiště. Tam, na zdánlivě omezeném prostoru je nutné najít nový způsob pohybu, nový rozměr, cokoliv. Tak je probuzena kreativita pomocí omezení.
Přišel jsem o připojení k internetu, nemohu prokrastinovat v jeho neomezených prostorách. Jsem velmi vděčný, že se tak stalo. Že jsem byl přinucen hledat nový způsob pohybu, že jsem si mohl poznamenat toto.
Řeknu to takle: mám chuť publikovat zde s takovou intenzitou, že se díl v celku ztratí. Celek se stane čímsi amorfním. Protože co si budem povídat – je-li tu někde pravda, tak je mezi znaky, slovy, řádky, články.
Líbí se mi, jak tento člověk dělá fajfku. Má takovou kuráž. Já dělám fajfku takle: […] … lepším se. Ale ta fajfka.
Kromě toho mě zajímá, proč si ten člověk ty (některé) kousky fajfkuje.
Autoři webových stránek nám, jejich čtenářům, háží pod nohy řadu klacků.
Toto se můj bookmarklet snaží opravit. Jedním kliknutím zpravidla uděláte ze špatně čitelné stránky stránku čitelnou.
Možná jsem objevil prvotní příčinu… mé nelibosti k cestování. Ve světě se totiž zatraceně těžko orientuje. Ve světě nefunguje propracované fulltextové vyhledávání ani sitemapy ani nejbanálnější forma FAQ. Ne, jinak. Všechny tyto věci existují. Nejspíš. Ale nemám tušení, kde by se daly nalézt, pod jakou položkou menu se skrývají. Svět trpí zásadními problémy s použitelností. A jak říká manželka Steva Kruga, pokud se mi něco blbě používá, tak to prostě nepoužívám. Uvedu příklad.