Tag: společnost

• Byl jsem na GDS

  • Publikováno: 13.5. 2007

  Zní to jako kapela. Znamená to Game Developers Session. GDS. A bylo to v Brně. Čili konference herních vývojářů. Taky se považuji za jednoho z nich a proto jsem tam taky šel. I když taky kvůli známým, tedy s osobně-pracovními motivy. Mo ti vy.

  Letos to pro mě bylo poprvé – pro pořadatele to bylo po páté. Jo, stálo to zato, i když jsem neviděl značnou část toho, co jsem vidět chtěl. V pátečním programu jsem měl vyhlídnuté skoro vše: od zahájení (17:30) až po přednášku Adrenalin development Tomáše Pluhaříka z Mindware studios (20:00). Zajímalo mě i večerní udílení cen jedné soutěže, až později jsem se dověděl, že tři hlavní ceny slízly tři shareware projekty. Řekl bych, že každý soutěžící, doufající, že právě jeho freeware hra bude jednou ze šťastných, musel být velmi nemile překvapen – že vítězné kousky pocházejí z docela jiných, polokomerčních sfér. Holt podmínky soutěže byly, alespoň na můj vkus, stanoveny poněkud nešťatně… A z toho pátku jsem nakonec neviděl nic.

  

  </texy>

  Pokračování

• O genialitě

  • Publikováno: 29.3. 2007

  Zjistil jsem před pár dny, že mám ohromně pozitivní vztah ke všem géniům. Je to víc než sympatie, je to pochopení a… sebepoznání. Poznávám v nich sám sebe. A z toho zřejmě plyne narcisova sympatie k jiným lidem.

  Začalo to Schopenhauerem, prý jediným filosofem, co nikdy neopomenul prohlásit, že je geniální. Je to pravda, na Arthurově genialitě bychom se s Arthurem shodli. Řekl to on, mnohokrát, a souhlasím, jeho texty mám moc rád. Kromě sebelásky jsem v jeho knihách mimo jiné našel i svůj vlastní vyjadřovací styl. Je to podivuhodný objev, překvapující, nicméně se jedná o překvapení velmi příjemné.

  

  </texy>

  Pokračování

• O temné stránce popularizace

  • Publikováno: 27.3. 2007
  

  Ach ta veřejnost. Ta zvědavá veřejnost! Ta ambiciózní namyšlená veřejnost, ty davy sápající se po všem, co zatím nemají. Jako vše, i podvědomí členů veřejnosti se naplnilo poznáním moci už v dobách dávných, pradávných. Lidé, ovce, tak dlouho nechávají v sobě bublat pocit nedostatečné moci, až pocit přeroste v akci, myšlenka přeroste v čin a dav si vydobude to, co chtěl, jenže neměl. Teď už má. Nezapomínejte, že chtít a potřebovat jsou dvě různé věci. Co člověk chce, nemusí potřebovat a mnoha případech potřebuje právě opak svého přání! Všimněte si také podobnosti mezi všemi lidskými touhami a konkrétní touze po moci, která ukázkově přerostla v celosvětovou módu demokracie. Demokracie je vláda v rukou lidu. Tak přinejmenším praví definice. Zcela jistě není tím nejlepším řešením dělby moci ve státu, i když by s takovým tvrzením nesouhlasil kterýkoli člen veřejnosti. Veřejnost… to je ta masa, ten dav, který vidíte kolem sebe. Vy tam samozřejmě nepatříte, vy jste individuum.

  Léta páně 2000 si dav řekl, že nejen že chce psát, ba má i právo rád by psal na veřejnosti, tak, aby to viděli všichni kolem. Do té doby to nebylo nic snadného, psát. Kdo chtěl být při své tvorbě viděn, musel dosáhnout nějakého stupně výjimečnosti, aby jeho práce mohly být publikovány v médiích, na prostor i čas skoupých. Tedy, člověk z davu se do veřejného dění přenést nemohl – než přišel internet. „To je ono, to je ta šance!“ řekl si člověk z davu, web je přece médium neomezené prostorem, neomezené časem, tam by se zajisté nalezlo místečko pro to, co chci lidem z davu říci! Jenže to není tak snadné, jak náš človíček záhy poznal, publikovat není zas tak snadné. V cestě mu toho roku 2000 stál problém, který by mohl překonat snad jenom úsilím.

  </texy>

  Pokračování

• Nejčastější chyby začínajícího blogera

  • Publikováno: 13.2. 2007

  Ukazování své fotky

  Ukazování fotografie sebe sama je jeden z nejlepších způsobů jak se zbavit svých čtenářů.

  Ať chcete nebo nechcete, vzhled člověka, jehož blog si právě čtete hraje velmi důležitou roli při budování vlastních sympatií k němu. Jistě, jedná se o iracionální pudové pohnutky, bohužel vy jste jen pouhý člověk a jako jiní lidé se ani vy nedokážete odprostit od své nátury.

  Doporučuji, nejste-li zcela a bezvýhradně přesvědčeni o příjemnosti svého vzhledu, nechat vaši podobu na starosti čtenářově fantazii. Fantazie totiž tvoří fotografie lidí notně zahalených do mlhy. A to se vyplácí.

  </texy>

  Pokračování

• Vysoká škola – první dojmy

  • Publikováno: 9.2. 2007

  Semestr je úspěšně za mnou. První semestr. Na gymplu jsme říkali pololetí. Tady je to semestr. Dřív jsme říkali test a zkoušení, tady je kolokvium a zkouška. Změnila se terminologie a trochu i ty pravidla, že. Ale jinak… je vše při starém. Ne zcela. Ale spíš při starém, než při novém.

  Ze začátku, ještě než jsem do nové školy (fakulty) vkročil, představoval jsem si své budoucí studium poněkud jinak. Představy a předpoklady se nenaplnily. Pokud bych to měl vzít kvantitativně, nenaplnili se ani z poloviny. Čili, jsem překvapen a rovněž zklamán.

  </texy>

  Pokračování

Stránkování

• Starší články