Jsem starý zapšklý lachtan
Před pár dny jsem se věnoval přesně těm samým myšlenkám, k jakým mě dnes přivedl otec, když mé názory označil za „hodné starého dědka, co je naštvaný, že mu zavřeli oblíbené potraviny“. Svěřil jsem se mu předtím s důvěrnou informací… že mi v Brně zavřeli Delvitu. Jo, očekával jsem to už nějakou dobu, smiřoval jsem se s tím, ještě než se to stalo. Z Delvity se stala Billa a rázem ke mě dolehly i všechny ty negativní důsledky zprvu abstraktní proměny, nemluvě o tom, že další nepříznivá zjištění teprve očekávám…
Z Delvity se stala Billa a jdouc v týdnu dokoupit nutné potraviny na nadcházející období nevyhánění psa, setkávám se tváří v tvář s novou tváří mého oblíbeného kompaktního supermarketu. Jako první věc nemohu najít… nic. Nemohu najít olivy. Nemohu najít koření. Aha, tady je. Tu sladkou papriku asi nemají ve větším balení… Nemohu najít těstoviny… Nalézám těstoviny. Ale nemají Panzani. Co budu dělat? Zkusím tyhle… (Ghigi se nakonec ukázaly jako přinejmenším důstojná náhrada absentujících Panzani!) Nemohu najít sýry. Proč jsou sýry s bílou plísní všude, jen ne poblíž sebe? A proč nemají můj oblíbený trojúhelník nivy? (Zato koupil jsem si slušnou goudu…) Nemluvě o tom, že jsem nenašel svou oblíbenou rýži, a musel jsem se pod tlakem rozhodnout pro jakousi Vitanu… která se sice ukázala nedosahující kvalit mé staré značky-neznačky, ale přímo o nepojídatelný propadák naštěstí nešlo.
Je to těžké. Zřejmě přichází doba aklimatizace… a zkoušení všeho možného, doba hledání a doba seznamování se s novým prostředím. Je to něco, jako když tygra nebo třeba lachtana přestěhujete do jiné zoologické zahrady. Musí se prvně s tím prostředím seznámit, až pak si může v klidu lehnout, do té doby – ne.
Možná to je stařecký rigidní přístup, ovšem jak vidno, zajisté jde (i) o přístup racionální, potažmo pochopitelný. Protože ačkoli by se dala dezorientace a nechuť k přebudovávání zažitých principů označit za subjektivní, rozladění kvůli příchodu neodvratitelného procesu dalšího hledání… je objektivní, anžto se jedná o proces nevyžádaný a vskutku otravný!
Ten vykřičník… to je emoce. A já… já jsem možná nasraný páprda. Hmm… nechci se vidět ve stáří.
Komentáře (12)
k formuláři
RSS kanál komentářů
29.9. 2007 — 6:27
Co dodat… Snad jen: zvyk je železná košile. Ale změna je života – jenže tím je myšlena asi jen změna k lepšímu… Každopádně přeju hodně štěstí ve zvykanání na Billu… ;)
29.9. 2007 — 8:31
Naše společné téma, že. Dokonce natolik společné, že jsem před pár dny myšlenkou zavadil o paradox, že jsme se v Delvitě nikdy nepotkali.
Nu, myslím, že změna na Billu je lepší. Ten pultík se sýry a uzeninami mi přijde pozitivnější než strojově balené výrobky. Nevýhodu naopak vidím v tom, že nyní se musí ovoce i zelenina vážit na váze a nedělá to obsluha pokladny. Nicméně zvětšení sortimentu vítám!
Na nové rozmístění si zvykneš rychle, já už jsem opět „doma“. A poslední věc: Ghighi jsou podle mě lepší než Panzani. Byť levnější.
29.9. 2007 — 12:21
[1] Najja: → No jo, Najjo :-) Změna je život, ale myslím že tohle se říká hlavně proto, abychom dali těm železným košilím ještě trochu železné neovlinitelnosti a nevěnovali se smysluprázdnému hořekování, vždyť přece život a košile, to patří k sobě…
[2] Ondřej Pohorský: → Ondřeji, ty žiješ? Dobrá tedy :-). Pultíku se sýry jsem zatím nevěnoval moc pozornosti, jen tak letmo jsem sebral goudu a jakýsi uzený eidam, opět mě zaráží, že pultík se sýry je úplně na druhé straně krámu, než ostatní sýry a mléčné výrobky… Holt třeba ještě není všem změnám konec.
Vlastnoruční vážení o/z naopak vítám, takle můžeš dost ušetřit. Jak?
Nejsem to ale fištrón?
29.9. 2007 — 17:55
[3] Kahi: ještě k sýrům, jsem mile překvapen tím, co jsem našel v Intersparu ve Vaňkovce, mají tam čtvrtky bochníků výborných sýrů. Ceny 200–300, hádám, že vydží na opravdu dlouho, se začátkem nového semestru se chystám jeden pro sebe nakoupit, dám pak vědět.
29.9. 2007 — 22:14
dobra,dobra, docasne stahuji obvineni z hulanovateni ;o)
30.9. 2007 — 3:12
[3] Kahi: Pane, vy jste ale fiškus teda! :-) Rajčata, hmm… :-)
30.9. 2007 — 17:49
Kde v Brně? Snad ne na Kounicové!
30.9. 2007 — 21:30
[7] MiSHAK: → na Svoboďáku… to je takovej plácek.
1.10. 2007 — 18:14
[3] Kahi: Tak ti nevím. Zkusile jsem ten tvůj návod a nějak to nefunguje.
U pokladny na mě paní koukala divně, vyndala všech šest studentských pečetí a napočítala mi každou zvlášť. Asi odhalili můj malej podvod. Mají tam všude kamery.
1.10. 2007 — 23:01
[9] Lokutus: Lokutuse, teď jsi mi vyfoukl námět na další článek „Nakupujte výhodně – a nejen ovoce!“. Abych to tak shrnul, postup nákupu jiných věcí než ovoce se řídí jinými pravidly než nákup ovoce, příp. zeleniny. Postup je přibližně takovýto (je trochu složitější, o to více na druhou stranu můžeš ušetřit!).
2.10. 2007 — 16:44
Ty woe, zase špatně.
Co dělám špatně?
2.10. 2007 — 23:14
[11] Lokutus: – postup vypadá správně, tohle by fakt fungovat mělo. Půjdu to zítra zkusit. Možná to je chyba obchodu.
Přidat komentář