Připravoval jsem se jako divý na zítřejší zkoušku ze Sociální filosofie či jakého to blábolu, až jsem si nevyhradil čas na přemýšlení o jídle. Ergo? Musel jsem si vystačit s tím, co dům dal. A krásnou shodou náhod, dal parmezán, kravské máslo, víno, trochu rýže i 13 kuliček černého pepře. Jo a i slepici zkomprimovanou do malilinkaté kostičky.
Barvy jsou trochu nakřivo, já vím…
První díl z právě startujícího rozsáhlého seriálu článků na téma „Co by učitelé (ale také přednášející všeho druhu) neměli dělat svým studentům, nechtějí-li být osinou v jejich zadku“ bude na téma hustoty, respektive jiných souvisejících veličin.
Čas. Čas přednášky na vysokých školách je nastaven na hodinu a půl, devadesát krát jedna minuta. Přednášející podléhají dojmu, že se jedná o čas fixní, ačkoli se ve skutečnosti jedná o čas maximální. Možná je kantorům jednoduše nepříjemné odejít dříve. Musí si přece svůj minimální plat něčím zasloužit, a poněvadž nemůžeme snadno měřit množství předaných informací, praktickou efektivnost přednášejícího, pracujeme s veličinou času. Čas je objem, který je třeba něčím vyplnit. Nemáme-li dost hmoty, naředíme ji, snížíme hustotu.
Jak slastný je návrat k vlastní kuchyni!
Několik dní jsem byl vystaven nepřízni osudu, což zahrnovalo i setkání s hardcore českou kuchyní a věru – nebylo mi do zpěvu! – bylo mi věru zle. První den jsem dostal řízek, který jakoby z oka vypadl těm, které jsem kdysi vídal ve školní kuchyni. (Anebo na pohřebních hostinách.) Spolustolovníci mnou očividně opovrhovali, když jsem nesl hromádku strouhanky, prakticky netknuté brambory a rozpůlený okurek k okýnku pro navracení použitého nádobí. Jádro – ten dva milimetry vysoký steak, který zbyl po oloupání tukem nasátého obalu, jsem v pudu sebezáchovy skoro celý pozřel, pravda, zřejmě šlo o jedinou součást, která nebyla vyloženě odporná.
Obal
Nevím jestli to víte, ale dva chlívečky jsou víc než dost.
Řeč je o chytrých sušenkách, neboli clever cookies. Low-end mezi sušenkami. Prodávají se v Bille a pokud náhodou nejsou nepovedené, jako ty mé dnešní (těsto se moc nepovedlo), jsou dobré. Balíček těchto sušenek se dnes prodává á 20 Kč a v jednom balíčku nalezneme 8 kousků. Počítám-li dobře, jedna cookie stojí 2,50 Kč (0,10 €).
Před pár dny jsem se věnoval přesně těm samým myšlenkám, k jakým mě dnes přivedl otec, když mé názory označil za „hodné starého dědka, co je naštvaný, že mu zavřeli oblíbené potraviny“. Svěřil jsem se mu předtím s důvěrnou informací… že mi v Brně zavřeli Delvitu. Jo, očekával jsem to už nějakou dobu, smiřoval jsem se s tím, ještě než se to stalo. Z Delvity se stala Billa a rázem ke mě dolehly i všechny ty negativní důsledky zprvu abstraktní proměny, nemluvě o tom, že další nepříznivá zjištění teprve očekávám…