Jak jsem si koupil: časopis Moje psychologie
Není to láska na
první pohled. Už jednou jsem ho na nádraží zahlédl, ale po letmém
prohlídnutí obálky jsem ho uzavřel do škatulky časopisů pro
ženy a ani se ho nedotkl. Naše druhé setkání proběhlo u stánku a
ač jsem si ho koupil, žádná láska na druhý pohled z toho také
nevzešla.
Jak si jednou vytvoříte názor, není snadné ho změnit. A jak jsem se snažil. Před každým článkem jsem si říkal: snad tomuhle se povede obrátit mé mínění! Nedělá se to, říkat už počátkem recenze verdikt, je zvykem napínat čtenáře až do konce, ale to já neumím. Jen ať je od počátku jasno: je to časopis na hovno. Tedy, ovšem, pro mě. Někomu by se možná mohl líbit.
První úsudek neklamal, skutečně se jedná o časopis směřující do ruk příslušnicím něžného pohlaví. Ostatně nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že je to obyčejný ženský časopis. Když průměrnému… [nemohu si vybavit jméno žádného z plátků]… odeberete kapitolu o vaření, vystříhnete křížovku, odstraníte reklamu na šminky a hadry, vznikne vám časopis Moje psychologie.
Trošku se o psychologii
zajímám. Lehce ji oťukávám, laickým pohledem zkoumám její
nejhlavnější zákonitosti. Dohromady o ní nic nevím, neznám teorii,
nečetl jsem Junga ani Freuda, jiná jména mě nenapadají, vše co
o psychologii vím, jsem si domyslel. Sebepozorování, pár základních fakt,
selský rozum, to vše jsem zamíchal a vznikly z toho mé znalosti
psychologie. Suma sumárum jsem laik. O to méně rád to dělám, ale musím
Moji psychologii označit za časopis obsahově jednoduchý, ba
banální, primitivní. Neplatí populární a primitivní dnes za synonyma?
Mohl bych lehce čtenáři přiblížit pár svých myšlenkových postupů, aby snad můj názor nabyl alespoň nějaké váhy. Kdosi (žena) by mohl polemizovat nad cílovou skupinou. To by byla bláhová polemika. Vlastně si to neumím představit. Ale vždyť postačí prohlédnout si obsah…
Na obálce si můžete přečíst:
- Jediný měsíčník o tom, jací jsme, a nejen jak vypadáme!
- Kariéra: Víte, jakou roli hrajete v týmu? Otestujte se!
- Charakter: Co utváří naše sebevědomí.
- Zdraví: Konec mýtů o detoxu.
- Rodina: Multijazyková výchova dětí. Výhoda, nebo handicap?
- Mademoiselle Andrey Tautou: Nerada odhaluji své emoce a pocity.
- Žena v hlavní roli (ejhle, to jsem musel přehlédnout)
- Bezbolestná pravidla rozchodu
- Osamělé třicátnice
- Přehnaná „péče“ matek
- Plus: Jak správně motivovat a konstruktivně kritizovat (jak si později řekneme, tohle je takové záporné plus)
Jako muž si zase na nic nepřijdete. A to ani když jste zženštilý muž, jako já.
Takže teď víte, co se v takovém magazínu můžete dovědět. Teoreticky. Prakticky se dovíte jen zlomek toho, co byste se dovědět mohli. To je taky velký šok. Časopis má kolem 115 stránek. 25 zaberou celostránkové reklamy. To jen pro představu – skutečně se jedná o časopis, který má „tloušťku“. Není se čemu divit, místem se zde opravdu plýtvá. Proč, to vám bude muset objasnit někdo jiný. (Příště by mohl vyjít článek o chudáčích kácených pralesech…). Plýtváním myslím například členění na rubriky (navigátor, vztahy, sex, smysly, scéna), z nichž každá velkoryse dostává samostatnou práznou úvodní stranu; sazba do třech i více textových sloupců, rozsáhlé fotografie, k mnohým článkům celostránkové, překrývané žádným, resp. minimem textu. A toho plkání a natahování…
Ukázkovým příkladem ne
zrovna povedeného článku může být Jak správně motivovat. Se
svým rozsahem 320 slov zabírá celou stranu (to je pro srovnání o něco
méně, než má tento můj
článek), navíc jeho obsahová část je velmi pokulhávající, takřka
invalidní. Pokoušet se popsat několika slabými odstavci téma motivace je
poněkud směšné.
Zarážející je množství citací. Z vlastní zkušenosti vím, že neví-li člověk o tématu dost a potřebuje dosáhnout jistého rozsahu, citace jsou nejsnažší způsob vyplnění prostoru. Druhou nejsnažší možností je převyprávění výroku, v obou případech je zapotřebí odkazu na původního autora a tudíž pro mě důvěryhodnost osoby majestátně podepsané pod názvem článku klesá… Dokládám fotografií jedné strany z článku Osamělé třicátnice (jinak jeden z těch nadprůmerných). Doufám, že se jedná o extrém, pokud je to standardem (- nevím, nechce se mi zkoumat časopis detailněji), pak… . Silně zvýrazněné pasáže jsou přímé citace, myslí si Peter Kahoun, psycholog a psychoterapeut na volné noze.
Pro zajímavost, v aktuálním čísle naleznete článek Vlastimila Marka, na jehož blogu si můžete přečíst názory a informace velmi podobné těm, co padají v článku. Hudba nad zlato je článek spíše nadprůměrný, bohužel, ne že by měl pan Marek schopnost zachránit v mých očích celé číslo, natož ty další, je autor pouze v roli spolupracovníka.
Je to mrzuté. Celý můj dojem by se dal shrnout zklamáním: čekal jsem něco kapánek fundovanějšího. I ten nadějný článek o Feng-Shui se nakonec zvrtnul v chabé plkání o mnohokrát omletých zásadách moderní interiérové architektury / dyzajnu. Jistě víte, že vaše kuchyně by měla být žlutá!
Já koupě nelituji. Rozhovor s Amélií byl fajn a… celkově jsem si rád osvěžil pohled na nová tištěná periodika. Tohle píšu pro vás. Abyste zbytečně neutráceli. Za těch 69 korun si koupíte fajn snídani. Která vás uspokojí i psychicky.
Komentáře (23)
k formuláři
RSS kanál komentářů
16.3. 2007 — 18:43
Vis, ze jsem si za posledni asi tri roky koupil jen jeden casopis? Jako jeden KUS casopisu. “Foto & video” se myslim jnenoval a byl drahy, ale super.
“Sorry” nepocitam, to kupuju kazdy mesic.
17.3. 2007 — 16:19
Já kupuji časopisy dost často. Třeba taková Ikarie, nebo Perry Rhodan. Tam je všechno: psychologie, ženský, chlapi, kosmické lodě, superpočítače a dokonce tam občas bývá i Roj. :-)
Holt, člověk musí umět časáky kupovat.
17.3. 2007 — 16:44
Časopis Moje psychologie je pro mě jako pro studenta psychologie zarážejícím shlukem nesmyslů podobným “psychologickým” článkům v Elle. Už jen dotace a zaměření reklamy napovídá, že si zájemce o lidskou duši neužije (naopak milovník drahých parfémů pookřeje). Citace by nebyl větší problém, pokud by všechny neplynuly z jednoho zdroje a pokud nejsou vytrženy z kontextu (jakože v mém čísle ano).
17.3. 2007 — 18:17
Ah, ano, to je ten fakt, který jsem nedokázal uchopit.
Mimochodem, pokud by se našel člověk s touhou a odhodláním potvrdit si má slova a vysolit za časák krutých 69 Kč, tak mu sdeluji, že nemusí, ne-mu-sí! href=„http://www.mf.cz/scripts/detail.php?id=278399“ rel=„nofollow“>http://www.mf.cz/scripts/detail.php?id=278399
17.3. 2007 — 22:21
Pořád lepší než bulvární sračky typu “Aha”. Nakonec, co člověka s notebookem nutí kupovat časáky? Nechápu :-)
Jinak bezva odkaz na feed; první stránka, na které nemusím hledat tři písmenka “RSS”.:-)
18.3. 2007 — 0:42
[5] Kaderas: Jasně, než jsem si to koupil, „věděl“ jsem co kupuji. Chtěl jsem se jen přesvědčit, že vím jako vím, a né vím jako „vím“.
Díky, to je teď nový trend, nepřehlédnutelný odkaz na feed. Kahi's mindprint jde s dobou, ou jéh!
18.3. 2007 — 1:34
[5] Kaderas:[6] Kahi: Je to furt maly!
19.3. 2007 — 7:16
[5] Kaderas: (nevím, jak se tu reaguje na komenty, tak to píšu ručně, třeba to zafunguje :-)) já to třeba nehledám, já mám v opeře v adresním řádku podobný čtvereček, jako tady vlevo (pravda, trochu menší), tak si klikám na něj, a když tam není, tak si prostě nekliknu, protože feed neexistuje (nebo existuje, ale webtvůrce je vůl a nenapíše to do hlavičky)
ps: od té doby, co dělám autoškolu, se mi nějak pletou strany. málem jsem místo “vlevo” napsala “vpravo” a nepřišlo mi na tom vůbec nic divného.
19.3. 2007 — 7:17
[8] ailyn: hahaha, funguje!!! šikovná holka ;-)
19.3. 2007 — 14:11
[8] ailyn: – to máš jednoduché. Pravá ruka je ta, kterou se píše. Já se dycky ptám: Kterou rukou píšu? (zkusmo něco načmárám do vzduchu). Hned vím, kde je pravá strana.
29.9. 2007 — 14:23
Když časopis MP začal vycházet, zaujala mě reklama na něj. Ovšem tam jsem se dozvěděla, že je určen pro věkovou kategorii do 45 let. To mám teda blbý, je mi už 50. Napsala jsem v tomto smyslu připomínku šéfredaktorce, odpovědi jsem se nedočkala. Pak jsem jednou vyměkla a časopis jsem zakoupila, ztotožňuji se s výše uvedenými názory a 69,– Kč je opravdu příliš.
3.7. 2008 — 18:53
souhlasím, že Moje psychologie se určitě nedá označit za „fundovaný“ časopis (ostatně, to jistě ani není jejím záměrem), ale za fundovanou se bohužel nedá označit ani vaše recenze(možná si to ovšem také nekladete za cíl a spokojíte se se stejným plkáním, které kritizujete). Pokud chcete psát kvalitní recenze, bylo by na místě, abyste dané periodikum prozkoumal pořádně a neřekl si že „se vám časopis nechce zkoumat detailněji“.
Co se týče toho, že články nejdou do hloubky – předpokládám, že je to proto, že nejsou určeny odborníkům, ale laikům, kteří chtějí získat prvotní informace o určitém tématu. Dětské čítance byste také jistě nevyčítal, že její témata jsou velice primitivní a že je už všechny znáte a nudí vás.
Jinak souhlasím s nadbytkem reklam a plýtváním místa – s tím se ovšem setkáváme ve většině periodik, která se snaží přilákat čtenáře mimojiné svým estetickým vzhledem.
Přeji hodně zdaru v dalších recenzích! L.
3.7. 2008 — 20:43
[12] Lenka: → Lenko, nevím z čeho usuzujete, že tento text se snaží být recenzí. Nesnaží, nikdy tak nebyl zamýšlen, považuji to za dostatečně očividné.
Nerozumím, jak můžete přirovnávát časopis pro dospělé ženy k dětské čítance. Já bych dětské čítance taky nevyčítal, že nejde do hloubky, ale časopisu pro dospělé ano. Myslím, že tím přirovnáním snižujete úroveň čtenářů na intelektuální úroveň dítěte, které se právě učí číst. Jste snad spolupracovníkem redakce, že v obhajobě klesáte až tam, kde je nutné chytat se stébla?
Mimochodem, smyslem čítanky přece není obsah :-).
3.7. 2008 — 22:07
Milý Kahi,
kritiku si neberte tolik osobně a v každém kritikovi nehledejte nepřítele anebo člena redakce :-)
Samozřejmě pokud váš článek neaspiruje na recenci, může si dovolit horší úroveň. Měla jsem však pocit, že se snažíte o opravdovou kritiku a právě proto jsem vás pouze upozornila na chyby, které by se při kritice – z mého pohledu – dělat neměly (pokud vám jde o „pravou kritiku“ a ne jen o kritiku účelovou). Mým cílem není vám do toho kecat, řekla jsem názor, zbytek je vaše věc.
Co se týče dětské čítanky a vaší domněnky, že přirovnávám čtenářky časopisu k dětem, zřejmě jste si domyslel něco, co v mém sdělení vůbec není. Chtěla jsem vám naznačit, že pokud jde o časopis určený laické veřejnosti, je zbytečné mu vytýkat, že články nejsou dost odborné. Tímhle způsobem jde zkritizovat vždycky všechno. I když Moje psychologie není můj šálek kávy – protože nejsem zcela laikem v oblasti psychologie – tak přesto její čtenářky opravdu nepovažuju za lidi s nízkou intelektuální úrovní, jak si myslíte. Považuju je za laiky – což je rozdíl (stejně jako dítě je laikem v oblasti čtení, každý člověk je laikem v určité oblasti – věřím, že i vy nejste odborník na všechno a s chutí si přečtete zjednodušený odborný článek například o globálním oteplování, aniž byste se považoval za intelektuálně podprůměrného, že čtete něco, čemu by odborníci z dané oblasti daly nálepku textu velmi zjednodušeného a povrchního.
Pevné nervy + pěkný večer, Lenka
4.7. 2008 — 1:58
[14] Lenka:: Lenko, nemyslím, že jsem si Vaši kritiku vzal osobně, vlastně myslím, že jsem si ji nevzal žádným způsobem, prostě protože byla mimo mísu (protože jste považovala článek za něco, co není).
Je od Vás pěkné, že Mojí psychologii tolerujete její nefundovanost, a dokonce ji považujete za vhodnou. Já ne, takto se na věci nedívám, podle mým měřítek je Moje psychologie na stupnici fundovanosti někde na začátku, u pojmu zavádějící plytkosti, primitivnosti. Bohužel, myslím, že i laik má nárok se trochu vzdělat, nejen být masírován žvásty jako vystřiženými z „Metro: první unisexový magazín, sekce Women only“.
4.7. 2008 — 12:56
Kahi, pokud jste si nevzal mou kritiku osobně, jistě jste neměl potřebu se obhajovat tím, že jste ji vlastně vůbec nevzal žádným způsobem a uchylovat se k dalším excitovaným obhajobám.
Myslím, že nemá smysl na vás dále reagovat, protože berete kritiku pouze jako útok, který se musí co nejvíce ponížit. Pracujte na sobě i na svém psaní, potřebujete to. Lenka
4.7. 2008 — 13:41
[16] Lenka: ach jo, Lenko… To je komunikace. Já i Vy chcete protějšku něco sdělit, něco ho naučit, nějak mu pomoct. Vy jste chtěla, abych příště napsal lepší recenzi, já jsem chtěl, abyste si příště dala více práce s rozpoznáváním slohového útvaru.
Nechtěl jsem Vás ponížit, jestli se tak stalo, omlouvám se.
Ještě drobek k té kritice. Nejsem si úplně jist, že kritiku sebe beru jako útok na sebe. Můžete mi ve Vašich textech nějakou ukázat?
19.5. 2009 — 18:39
hahaha… pekna recenzia :-) ..sice som ju nedocital, ale aj tak to stacilo na potvrdenie mojho tusenia, ze to nebude ta spravna investicia do oprasenia mojho zaujmu o psychologiu – tusim zacnem v nejakej kniznici ;-)
24.5. 2009 — 15:38
Jsem studentka psychologie a odhodlala jsem si koupit tento časopis, když vlak měl zboždění a já se chtěla při jízdě příjemně odreagovat. Odebírám ještě Psychologie Dnes a československou psychologii, což se do odbronosti s Mojí psychologií rozhodně srovnávat nedá.
Ale na druhou stranu, který laik by se pokoušel pochopit slova, teorie či cokoliv, čemu nerozumí nebo je složité.
Časopis plní svou funkci a je obsahově dostupný velkému počtu žen. Já jsem z časopisu nic důležitého ani nového nedozvěděla, ale byl to příjemný relax i počtení ve vlaku. A popravě nevím, jaký neodborný časopis by měl poskytnou něco víc. Největší mínus vidím v ceně, která je nadsazená.
Ale kdybych si měla k vodě koupit časopis, ráda po něm sáhnu.
13.9. 2009 — 13:59
Citace při psaní článků redakce přímo vyžaduje. Má tolik pravidel, že autoři nemají šanci moc nic svého tam přidat. Jsou i časopisy, kdy se text od překladatele třeba z němčiny jen přelévají do předem připraveného zrcadla a redaktor má za úkol jen koukat, jak to vypadá a případně větu prodloužit nebo zkrátit. Nepočítá se moc s tím, že to někdo bude číst. V zahraničí se jen prohlížejí obrázky.
Dnes si něco kvalitního přečteš jen v knize, když se ti podaří…
11.2. 2011 — 2:35
Zdravím Kahi,
lépe by to vystihl horko těžko i „spektakulární“ Jiří Zídek. Budoucí no 1 komentátor sportu drze si troufnu tvrdit.
Francouzská snídaně byla vynikající, děkuji.
31.5. 2011 — 12:18
Až do okamžiku, než jsem si přečetla reakce „recenzora“, nebo lépe „tvůrce“ jsem měla v úmyslu se poučit…již nemám. Zdravím Lenku, a vy, tvůrce, trénujte a trénujte – žádný učený z nebe nespadl, a i Vy se jistě naučíte jak psát, tak akceptovat kritiku a adekvátně na ni reagovat. Hodně štěstí.
31.5. 2011 — 17:36
[22] Michaela: Nerozumím Michaelo (a zajímalo by mě) ohledně čeho jste měla v úmyslu se poučit. (Musím se přiznat, že akceptování kritiky mi jde po těch letech stále stejně…)
Přidat komentář