Jak bolestivý je pád do černé díry?
Představte si, že stojíte po kolena v černé díře… Jak se cítíte?
Hmm, ne, začnu jinak, začnu dolorem ipsum neboli od sebe samého… Jsem vědec. Jsem vědec tělem i duší, i když asi hlavně tím tělem. A bolest v černé díře je docela vědecká otázka.
Definujme situaci: jedná se očividně o hypotetickou konstrukci. Živý člověk při plném vědomí a pokud možno schopen komunikovat stojí částí těla nad hranicí černé díry, nicméně jeho nohy (přibližně po kolena) leží již (bohužel) za horizontem události. Dejme tomu, že aktér má dost času, aby se důkladně rozmyslel, zda cítí bolest. Bude ji cítit? Abych řekl pravdu, nevím jistě.
Nabízí se tu falešná odpověď ano, plynoucí z toho, že nebude bolest vnímat jako fyzický podnět, ale půjde o pouhou lítost nad ztrátou vlastních končetin. Takováto bolest ovšem není oborem našeho zájmu a její pociťování je jistě individuálně i časově proměnlivé. Neboli po takovéto bolesti zde nepátráme.
Ještě je potřeba upřesnit jednu maličkost v našem konstruktu: nad horizontem opravdu není žádná gravitace, která by tělo jakkoli ovlivňovala. Jde zde ryze o pociťování bolesti z místa utíkání atomů aktérova těla, bolest z horizontu události, bolest z místa, kde atomy přestávají patřit nám a začínají patřit té zlé singularitě.
Zde prozatím končí mé bádání a to z velmi prozaického důvodu: došly mi neurologické znalosti a neumím posoudit, jestli vytržení atomu z nervu může být nervem zpracováno jako dostatečně zajímavý a silný vjem, aby byla do centrální nervové soustavy odeslána informace o bolesti. A případně, jestli, až bude tato informace odeslána, budou nadále odesílány další informace o tomtéž stavu. Takovéto úvahy mě naklání spíše k doměnce ano.
Je tu ještě jiná úvaha, která končí odpovědí spíše ne, a to je takováto úvaha: Představte si, že místo gravitace vám kus těla odebere pravá francouzská dobře nabroušená gilotina. I když je opravdu dobře nabroušená, pořád to není černá díra a místo aby jednoduše odebrala atomy (respektive jiné docela malé kousky), odebere nejspíš celé molekuly a navíc mnoho molekul za hranicí podráždí deformací. Kdyby nebyla tak dobře nabroušená, podráždí jich více. Čili to, co udělá gilotina je podle mého laického názoru poškození na úrovni molekul, které mohou spustit řadu chemických reakcí, které se nepochybně projeví jako vzruch a posléza jako bolest. Jenže černá díra… to udělá trochu jinak, a to je rozdíl mezi oběma způsoby amputace. To je ten rozdíl…
Pozor, prosím nediskutujte, pokud máte pochybnosti o své odbornosti!
Komentáře (16)
k formuláři
RSS kanál komentářů
10.6. 2008 — 0:16
hele úplně nevím, ale zdá se mi že s tím možná aspoń trochu snad může souviset:
http://jdem.cz/adrv8
10.6. 2008 — 2:13
Ano bude, jeho cast tela za horizontom (nohy) budu pritahovane k sredu ciernej diery, budu natiahnute az othrnute. Ako by ste sa asi citili ak by vam niekto odtrhaval nohy natahovanim?
Mne by bolo jedno ci som v ciernej diere alebo doma na zahrade, jednosnacne by som krical od bolesti a snazil sa prebudit zo sna! :)
10.6. 2008 — 7:54
No, když už chceš laškovat s černou dírou, tak se holt musíš rozutíkat tak rychle abys předhonil světlo a okolo singularity hupsnul do alternativního vesmíru. A pozor na gužify.
A pokud tohohle nedosáhneš, mohl bys ještě dlouho před horizontem událostí dosáhnout usmrcení masivním poškozením tkání a vnitřních orgánů způsobeném stoupající gravitací.
A pokud tohle vhodnou konfigurací přiblížení přežiješ, bolest na hranici neucítíš. Nepřekoná ji světlo, nepřeková ji ani nervový impuls.
10.6. 2008 — 8:42
obávám se, že černá díra, nemajíc přesnou hranici, není dobrým amputačním nástrojem.
10.6. 2008 — 11:53
[2] NemKO:, myslím si to, co si myslí [3] Spock lone wolf:, čili že přirovnání s natahováním není dobré, protože nervové impulsy se ti zpoza horizontu do mozku už nedostanou…
[4] ailyn: no právěže v našem příkladě ta hranice je na horizontu, protože jsme si odmysleli jak gravitaci, tak jiné fyzikální nepříjemnosti před ním… právě proto se můžeme soustředit na to, jak nám díra utrhla nohy.
11.6. 2008 — 12:25
Nejlepší je být vtahován do černé díry rychlostí větší, než je ta, kterou se šíří nervové vjemy. Pak bolest necítíš. A vůbec je to pak takové narychlo.
14.6. 2008 — 15:52
Pokud si tu gravitaci odmyslíme, bude to bolet a dlouho, protože když už budou nohy za horizontem událostí utržené, budeš pořád vnímat, jak jsou ti trhány.
Ale když si zase přimyslíme tu gravitaci, velmi rychle tě začne černá díra přitahovat a možná si ani nestihneš uvědomit, že gravitace tlačící na tvé nohy (pokud padáš nohami napřed) je větší, než ta, co působí na tvou hlavu → tělo ti exploduje (krev). A to teprve musí být pocit!
Nejlepší na tom všem je fakt, že kdyby se na tebe díval nějaký sadista vně černé díry, zabavil by se na několik dní, ba možná měsíců. Dobrou chuť!
14.6. 2008 — 16:25
[7] h0n24: → musím uznat, že můj příklad má ještě své mezery… Jako například některé nezdůrazněné podmínky experimentu, jako například že síla za horizontem je přesně taková, že utrhne atomy tvých nohou, aniž by popotáhla tělo, a tak. A taky je otázkou jestli by zrušení gravitace nad horizontem nevzalo sadistovi vně dost času, a tedy by si to musel natočit na kameru. No a tak…
20.6. 2008 — 20:16
tahle úvaha je k ničemu protože z ní nic nevyplyne a nikam nevede… a kdybych jí bral vážně bylo by třeba upřesnit třeba i jeslti se nejedná o singularitu kruhovou což by vedlo k řešení problému přes bílou díru a když to vezmu prakticky a ne teoreticky tak by to nebolelo protože signál bolesti by neměl šanci se dostat do mozku protože by se nevymanil z působení přitažlivosti a tedy by se dřív než součástí mozku stal součástí singularity… pokud má ovšem černá díra paměť hmoty tak ve chvíli kdyby se součástí singularity stal i mozek by člověk začal cítit bolest strašlivou…
23.6. 2008 — 17:36
Pokud černou dírou myšlena jest http://cs.wikipedia.org/wiki/Černá_díra:http://cs.wikipedia.org/wiki/Černá_díra, pak nelze říci „a za horizontem není gravitace“, protože tam z definice je a obrovská. V odkazu výše vyzdvihuji „zpomalování času“ a „pád dovnitř“.
Pokud jde o řešení „čistě“ amputovaných končetin, tak nedorazí žádné signály, ale to je pro mozek taky signál – viz fantomova bolest href=„http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=360“ rel=„nofollow“>http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=360.
mimochodem – chybí tu náhled!
23.6. 2008 — 19:24
[10] HikiTe: → pokud popisuji myšlenkový konstrukt, o kterém navíc prohlásím, že není realistický, opravdu můžu říct, že „za horizontem není gravitace“ (i když tohle jsem zrovna neřek).
ad „nedorazí signály“: tak právě tohle je jeden z otazníků. Co když impuls vznikne nad horizontem? A může tam vzniknout? Vznikne nutně? Anebo nemůže vzniknout?
ad náhled: jsi první kdo projevil toto přání.
24.6. 2008 — 11:22
Jak se liší „nad horizontem opravdu není žádná gravitace“ od „za horizontem není gravitace“??? Ten konstrukt postrádá fyzikální smysl, ale dejme tomu…, dejme tomu, že astronaut má antigravitační šoupadla, která mu až do „horizontu“ zajistí nulovou gravitaci…
V těle je takový šum, že tam neustále dochází k nahodilým signálům – kvantová fluktuace kolem horizontu událostí, vystřelující spršky „nových“ částic, na tom příliš nezmění (podobně tě neustále bombardují „cizí“ částice). Pro mozek bude podstatné, že od končetin nepřichází signály, ať už jsou fiknuté singularitou, nebo gilotinou.
náhled – díky náhledu se dají opravit gramatické chyby, odkazy, formátování… ale tvá jest volba.
24.6. 2008 — 12:44
[12] HikiTe: → vidím to tak, že nad = před a pod = za horizontem. :-) Mohl jsem použít konstrukt s opravdu ostrou gilotinou, ale to by nepůsobilo tak odborně…
Dobře, od končetin nebudou přicházet signály. Myslíš, že to okamžitě spustí fantomovou bolest? (Řekněme, že bude kosmonaut krvácet pomalu a zůstane pár minut při vědomí.)
ad náhled – To je pravda. Zvážím to.
24.6. 2008 — 17:01
[13] Kahi: ech, koukal jsem z pohledu generátorky horizontu, tak mě „nad“ a „za“ splývalo, tak tedy každopádně jsem myslel nad horizontem :).
Myslím že tam bude hodně vlivů – šok, zmatek… ono je vlastně otázka, jak na tu situaci mozek zareaguje, přeci jen mu neustále příchazela spousta signálů (které v ideálním případě vedly k výsledku „prostředí příjatelné“, nebo dokonce dál k „příjemno, blaho…“ a najednou…). Fantomova bolest nastoupí imho právě jako reakce na toto „ticho“ (které mozek nedokáže pobrat), a to asi brzo, ale nejsem erudovaný neurolog, nevím jak přesně se tělo zachová.
Každopádně znalosti i zkušenosti mě vedou k názoru, že bolest nebude cítěna – pokud obnažené nervy nebude něco nepříjemě dráždit. Možná upadne do mdlob či jiného útlumového šoku, možná ani nebude vědět, co se děje. To je tedy na ten konstrukt, pád do černé díry ve vzrůstajícím gravitačním poli bude asi mnohem nepříjemější, i když vcelku rychlý, tak stejně o moc nejde.
25.6. 2008 — 18:55
premyslet jak se bude nekdo citit v v situaci ktera nemuze nastat je takove, rekl bych dost zvlastni;-)
19.6. 2012 — 18:06
100% že zdechneš bolestí jakmile se čímkoli dotkneš černé díry a tečka.
Přidat komentář