Překvapení čajových sáčků
Je vědecky nepodloženým faktem, že dlouhá léta můžete něco odkládat, a poté toho odkládání litovat. (Anebo taky ne, anebo si taky svůj názor potvrdit, ale toto není ten případ.) Kolik duševního zdraví bych si ušetřil, kdybych poznal kouzlo čajových sáčků už před lety? No, moc ne, ale trochu jo.
Věc se má tak – dostat dobrý čaj je docela neobvyklá událost. Paradoxně to platí nejen o restauracích, ale také o podnicích, které kromě čaje nenabízí skoro nic. Ale jde hlavně o restaurace nebo bistra. Vypadá to tam smutně:
- Dostanete Lipton nebo Pickwick
- Dostanete Dilmah, jiný sáčkovaný nebo (vy)sypaný čaj nevalné kvality (v těch orientálně laděných podnicích)
- Dostanete dobrý čaj
Případ C) se mi udál asi jednou a ještě jednou ho znám z vyprávění. Dalo by se usuzovat, že chtít dobrý čaj někde venku je nesplnitelné přání. Naštěstí, není tomu tak, kreativita mé mysli vám teď přináší řešení D) přinesete si vlastní čaj.
Bojím se přemýšlet, co o nás vypovídá používání obrazu čajového sáčku jako dekoru.
Jak si udělat pytlíkový čaj
- koupíte si sáčky. Jeden vyjde na 1–2 Kč.
- koupíte si čaj. Jedna dávka čaje (hrnek) stojí 10 až 20 Kč.
- doma do sáčku šoupnete cca dvě čajové lžičky čaje.
- vymyslíte, do čeho čaj uzavřít a jak ho dát do tašky/kapsy/kabelky. Praktické jsou třeba ty uzavíratelné plastové sáčky, ve kterých se dealují drogy větších rozměrů. Velmi pozor na vlhkost.
Mým snažením s čajovými sáčky není udělat si pěkné posezení s čajem. Estetické kvality čajových sáčků, alespoň těch papírových, brání jakémukoli soustředěnějšímu vychutnávání. A i kdyby člověk měl „pěkné“ sáčky, pravděpodobnost, že dostane na pohled tolerovatelné nádobí je maličká.
Sáček má ještě jeden háček. Mohou vám přinést vodu, která nikdy neměla 100°C. V horším případě z ní už teď čouhá lžička. S tím se nic nenadělá. Můžete dát důraz na slovo „vroucí“. Někde vás už možná znají. Co dělat víc?
Člověk by si mohl říct – proč tohle vůbec dělat? Proč si nedát čaj doma, poté jít ven? Nevím. Někdy není čas. Někdy nevím, jak se věci vyvrbí, jak dlouho uvíznu mimo domov. Abych předešel abstinenčním příznakům, nosím ssebou vlastní pytlíky. Není to nic moc. Ale je to lepší než nic. Můžu si je zalít kdekoliv. Kdekoliv mám lepší čaj, než ve většině českých čajoven.
Komentáře (3)
k formuláři
RSS kanál komentářů
23.6. 2010 — 8:57
Je bohužel pravda, že už i v dnešních čajovnách člověk sežene čaj horší kvality a nebo je špatně připraven. S bistry souhlasím, nedá se nic dělat. Nicméně by mě zajímalo, jak to řešíš, když půjdeš posedět s někým dalším? Nebudou se za tebe dámy stydět, že sis vytáhl své vlastní sáčky? Není to jako „přinesl jsem si své vlastní čipsy?“ ;-)
Jinak se mi moc líbilo spojení „Sáček má ještě jeden háček.“ :-)
23.6. 2010 — 22:48
[1] Filip: :-) Ohledně té mé praxe… ono to není tak žhavé. Neboli nenosím čajový sáček v peněžence hned vedle ochranáře (pro případ „co kdyby“). V drtivé většině případů si člověk může uspořádat čas tak, že sáčkování není potřeba. Ale co když je potřeba odjet na pár dní nějam do prdele na konferenci? Pak jsou sáčky veli, veli, velice praktické.
A jestli se dámy nestydí? Je fakt, že tohle s dámama moc neprovozuju, ale když není zbytí, ten stud spolustolovníků mi nejenže nevadí, dokonce mi způsobuje šílené potěšení.
24.6. 2010 — 8:23
[2] Kahi: Bezva, díky, těším se na další případný čajový článek.
Přidat komentář