Úvodní stránka

• Twitter zabíjí

  • Publikováno: 25.3. 2014

  Když to vezmu kolem a kolem, zazlívám Twitteru, že zabil blogy.

  Twitter chápu jako ideální platformu, kde se mohu pochlubit svým nejnovějším palindromickým objevem, vystříhnout kus konverzace, pohrát si s jazykem… ale jakmile se obsah tweetu začne týkat významů a názorů a reálného světa, 160 znaků zamezí smysluplnému vyjádření a úspěšnému pochopení čtenářem. Ani v dalších bodech Twitter nenabízí oporu – zobrazení konverzací je nepřehledné a někteří lidé své staré konverzace odstraňují, protože jsou – byť ne tolik jako dříve – na očích budoucím čtenářům.

  Pokračování

• Pragmatismus

  • Publikováno: 14.3. 2014

  Tak a je to. Malá kapitola dlouhého přemýšlení je u konce, přišel jsem na to slovo, pragmatismus. To je to, co mám na vás tak rád a co mě na vás tak sere. Mám ho a mám ho rád, protože věci strašně zjednodušuje. Nerozhodnost a váhání končí nástupem pragmatické perspektivy, lusknutím prstů může člověk přestat dumat, protože pragmatické hledisko je tak přímé, nevykrucuje se jako realita, když je nahlížena idealisticky nebo prostě, otevřeně. Prostě mi zbyde o to více času…

  Díky němu, pragmatismu, se v půli března můžeme těšit na kolemjdoucí s ponožkami v sandálech (pro toto počasí tak pragmatický kompromis tepla a vzdušnosti) a pro jiný příklad nemusíme ani opoustit svět obuvi: jenom na vysokohorském alpském treku a v metru směrem na Háje se setkáme s takovou koncentrací tenisek značky Salomon! Velmi dobře tomu beztkaničkovému pohodlí rozumím, málem jsem jim ve sportovních potřebách propadl; v poslední chvíli zasáhl nepraktický estét a vysmál se své odvrácené racionální polovičce. (Všimněte si: vysmál se, nikoli přesvědčil.)

  Jediný problém s tímto pragmatismem je jeho blízkost sebestřednosti, racionalitě, spoléhání se na stránky praktické a zdůvodnitelné – proč by mělo jít o problém, není to snad výhoda takového pohledu? mohli byste se ptát. No, řekl bych na to, problém s ráciem je v tom, že příliš blízko pojmu pravdy, a pravda je blízko sebestřednosti a příliš daleko kompromisu, rozmanitosti a neurčitosti, nezastavitelné subjektivity, což jsou pro mě pojmy mnohem bližší pojmu realita.

  Pokračování

• Responsivní (adaptivní) obrázky v CSS

  • Publikováno: 27.1. 2014

  Dá se to udělat takto:

  <img src="http://lorempixel.com/800/200/sports/1/"
       class="visible-lg"
       style="display:none">
  <img src="http://lorempixel.com/400/200/sports/1/"
       class="visible-md"
       style="display:none">
  <img src="http://lorempixel.com/200/200/sports/1/"
       class="visible-sm"
       style="display:none">

  Když nemáte Bootstrap, potřebujete ještě něco jako:

  <style>
  @media screen and (min-width: 1000px) {
      .visible-lg {display: block !important;}
  }
  @media screen and (min-width: 500px) and (max-width: 999px) {
      .visible-md {display: block !important;}
  }
  @media screen and (max-width: 499px) {
      .visible-sm {display: block !important;}
  }
  </style>

  Demo na JSFiddle

  Zdá se, že se tím (jak dělat adaptivní obrázky v HTML/CSS) zabývá dost chytrých lidí , ale zatím asi nerozumím, co je na řešení výše suboptimálního.

  Proč to není dobré řešení

  Takto přímočaře to bohužel nejde – prohlížeče (aktuální FF a Chrome) si potichu stáhnou všechny obrázky, i když mají display:none. (Díky za popostrčení Martinu Michálkovi.)

  Pokračování

• Dojmy z WUD, aneb problémy mladých designerů

  • Publikováno: 8.1. 2014

  V listopadu byl World Usability Day na téma Zdravotnictví & User Experience. (V maličkém týmu převážně designem nepostižených jsme měli za úkol hledat a zkusit řešit denno-denní problémy vozíčkářů.) Poznamenal jsem si pár reflexí či asociací k našemu procesu.

  Není snadné:

  1. rozlišovat problém a řešení

  • držet se v abstraktní rovině, bavit se o problému či potřebě v co nejčistší formě (problém není chybějící {řešení}, ale něco mnohem primárnějšího)
  • k řešení přistoupit, až je kvalitně vyjádřen problém
  • i když se zabývám řešením, procesem je neustálá validace nápadu problémem a v zápětí přechod zpátky k „tvorbě“. Smysl práce se vytrácí v okamžiku, kdy přestáváme validovat. (Tohle zní samozřejmě a při příští revizi to možná budu chtít odmazat, ale riziko ztracení se ve vlastní práci (protože je zábavná, odměňovaná, jinak naplňující, …) je nedaleko.)

  2. rozlišovat mezi problémem uživatele a vlastním problémem

  • vlastní zkušenosti s (podobným) problémem mohou být při práci přítěží, pokud designer od nich nezvládá odhlížet

  Když jsem se dřív podílel na designu Slevomatu, strávil jsem dost času designem pro sebe; to jsem si uvědomil až s odstupem času. A naopak, pokud jsem tam udělal něco, co považuji za dobré, tak jsem to nedělal pro sebe, nemohl jsem použít svoji intuici, být svým vlastním validátorem. Teď je mi příjemnější, když dělám na produktu, který není určen pro mě. Pak je snazší dělat to racionálně.

  3. nepodléhat vlivům a neodevzdávat kompromisní výstup

  vždy jsou limitace, ale pro kvalitní výsledek je potřeba nad nimi zavřít oči, a až později si klást otázku, jak se dá řešení implementovat, jestli to klient schválí nebo jestli to někdo zaplatí. ústupky v kvalitě kvůli snazší obhajobě jsou bohužel normální, ale zpravidla nejde o nic jiného, než nezájem a pohodlnost.

  já vím že práce by se nakonec měla implementovat a zaplatit a povědomí designéra o pragmatické stránce světa je prima, ale nabádat k odhlížení od této nezbytnosti v zájmu kvality výsledku mi přijde důležitější.

  Pokračování

• Apple – problém je proces

  • Publikováno: 5.12. 2013

  iOS 7 přináší překvapivé množství chyb v interakčním designu. To není třeba připomínat. Ano, trápí mě to, jako jeho uživatele. Ale netrápí mě samotná existence těch chyb. Chyby se občas dějí, a když spěcháte, nevyhnete se jim. Mnohem víc mě trápí obava, že chyby nebudou v dohledné době opraveny.

  Pokračování

Stránkování

• Starší články
• Novější články