O podstatě altruismu
Jsem zastánce teorie, že vše co člověk za život udělá, udělá kvůli sobě. Opravdu vše. I to, co označuje za práci pro jiné, je ve skutečnosti práce pro sebe. Práce na vlastním uspokojení.
Možná se vám to bude zdát nepochopitelné, ale ten největší altruista je ve své podstatě ten největší onan. Vezměme si příklad ze života. Nebo lépe, budu svou teorii prezentovat na fiktivním případě, který se v reálném světě pravděpodobně nenachází.
Jsem programátor, pracoval jsem tisíce hodin, pro lidi. Napsal jsem tisíc řádků kódu, napsal jsem tisíc funkcí a plug-inů, pracoval jsem dlouho do noci, ne kvůli sobě. Dělal jsem to zadarmo, takže jsem to nemohl dělat pro sebe. Jsem altruista. Dělal jsem to pro lidi.
To je vážení samozřejmě nesmysl. Ta fiktivní postavička, v našem případě progamátor vše co dělal, ač zadarmo, dělal pro sebe. Pro svůj vlastní pocit, pro to příjemné pnutí ega, pro hřejivý pocit sebeuspokojení. Je pravda, že lidé, kvůli kterým to vše prý dělal, z jeho práce nakonec těžili, měli radost, atd., ale slučování cílové skupiny uživatelů s prvotním důvodem činnosti je v tomto případě velmi mylné. Ten obětavec, programátor, se nečinil kvůli výslednému produktu, který z jeho práce vzešel, dělal to vše kvůli radosti, která se počala uvolňovat již v průběhu tvorby (vidina výsledku) a svého vrcholu dosáhla v momentě, kdy se produkt dostal do rukou uživatelů (a byl pozitivně oceněn). Satisfakce, spokojenost, opojení, opilost, smysluplnost, řád.
Až se příště setkáte s někým, kdo sám sebe nazývá altruistou, pomyslete na má slova. Ten člověk pravděpodobně není nikdo víc, než pouhý člověk, jenž objevil potěšení, jež mu skýtá uznání, prestiž, vděk, a také objevil cestu jak těchto pocitů dosahovat, a čas od času tuto cestu podniká, aby se pak mohl ve svém blahu rochnit a libovat si ve své dobrotivosti.
Teď rozumíte, proč my dobročinní pracovníci děláme takové věci. Pro obchod. My poskytneme dílo, lidé (konzumenti) poskytnou odměnu. Buď v podobě peněz, anebo v podobě výše zmíněných abstraktních hodnot. Ve výsledku je to jedno, i za peníze si nakonec koupíme nějaké to potěšení. Takto obchodujeme. Není to špatné. Opravdu bych byl nerad, kdybyste si mysleli, že to považuji za špatné. Jak by to mohlo být špatné… když nám tuto vlastnost do vínku nadělila sama příroda?
Komentáře (12)
k formuláři
RSS kanál komentářů
5.2. 2007 — 22:42
Mě to připomíná Radka Hulána, s tím kódem :D
5.2. 2007 — 23:09
trefa :)
6.2. 2007 — 8:44
Jsem programátor. Dneska ráno jsem stovky sekund strávil na záchodě. Tlačil jsem. Tlačil jsem. Tlačil jsem.
Dělal jsem to zadarmo. Ne pro sebe. Jsem altruista. Dělal jsem to pro lidi. Tak lidi běžte a vemte si to, je to celé vaše.
6.2. 2007 — 10:17
A co Oskar Schindler? Chci říct, altruisté existují, to o čem ty mluvíš je jen jakási odnož. Nazval bych ji “hlasitý altruismus”, kde za příklad vidím člověka, jež poseká trávník a poté do něj zapíchne ceduli s nápisem “To jsem udělal pro Vás, važte si toho.”
Myslím, že je to slévání alturismu a egoismu do jedné nádoby. Udělal by Oskar Schindler to co udělal, kdyby se o tom neměl později nikdo dozvědět? Myslím, že udělal. Přesto, že to s sebou neslo tak obrovská rizika, která se s napsáním pár tisíc řádků pluginů nedají srovnávat.
Narážím na to, že osobu modelového alturisty bych nesrovnával s postavičkou Radka Hulána, už proto, že ten si do svého posekaného trávníku nezarazil jen jednu skromnou ceduli, ale obrazně řečeno celý billboard. Altruistu vidím v někom, kdo má možnost volby svého konání a vybere su tu, která pro něj přináší znatelně menší (nebo žádné) zadostiučenění ve prospěch ostatních lidí a zavrhne tu, která by jej mohla uspokojit mnohem více (finančně, egoisticky, jak chceš). Když se takto altruista rozhodne, myslím, že o tom, zda se o něm někdo dozví a bude laskat jeho ego je až sekundární.
6.2. 2007 — 10:42
[4] Ondřej Pohorský: → Díky za komentář. Je to správná poznámka a rozhodně jsem neměl v úmyslu pokrýt celý pojem altruista. Chvíli jsem měl v nadpisu přidáno slovíčko „možné“, pak jsem ho i z estetických důvodů vypustil. Je to tak jak říkáš, motivy altruistů mohou být různé a od toho se dá odvodit jakási typologie, nechtělo se mi ale zabředávat do hlubších rozborů a popravdě na takový komentář, jako je tvůj, jsem čekal.
6.2. 2007 — 11:54
Radost altruismu je závislá na lidech okolo; lidé si o jeho obětavosti píší, šeptají.. a to jej uspokojuje. Ale nic není věčné, a tak i sláva brzy upadá v zapomnění; to se pak takový altruista může rozhodnout založit třeba “klan” a aspoň ty své skalní obdivovatele udržet si u těla.
7.2. 2007 — 11:22
Nejsem egiosta, proto jsme nikdy nikomu nic nadal a s nicim mu nepomohl :-)
Radeji nebudu pokracovat, pac ten problem, co byl na svatku je i tady a ja nic nevidim.. :-)
7.2. 2007 — 13:12
[7] Roj: → Ale no tak jo, tak jsem to spravil :-)
7.2. 2007 — 22:03
Existuje dokonce i teorie, podle které je altruismus vedlejší efekt čistě egoistického chování. Před časem jsem o tom psal, dokonce i simulátorek udělal – klíčové slovo “dilema vězně”, http://zapisnik.maly.cz/462261-vezeni-se-meni.php a předchozí :)
7.2. 2007 — 23:28
Nepovažoval bych úpadek slávy za něco nevyhnutelného a přirozeného. Sláva (zájem) vzniká z nějakého důvodu a pokud ten důvod zaniká, zaniká (pomaleji) i sláva. Pokud bych se měl vyjádřit k tomu konkrétnímu (slavném) případu, který už byl v pár komentářích zmíněn, řekl bych, že to je krásná ukázka. Člověk vyplivne zdánlivě všechny své myšlenky, neustálým frázovitým opakováním těch vybraných potrvdí dojem vyčerpanosti repertoáru a jakmile si toho čtenář všimne, nazná, že již není důvod mít zájem o slova toho člověka…
[9] Arthur Dent: ano, byl jsem si téměř jist, že mé úvahy nejsou světoborné svou originalitou :-)
9.2. 2007 — 17:45
Kahi: díky své úvaze o podstatě altruismu jsi se (asi nikoli záměrně :o)) dostal k jádru (nejen) buddhistické filosofie o prázdné podstatě jevů.
Ve skutečnosti altruismus opravdu existuje jen při hrubém způsobu vnímání, když však uvažujeme (jako ty) nad jeho podstatou, dostaneme se právě k tomu, cos zmínil – tedy že vše, co člověk dělá, dělá pro uspokojování určitých svých tužeb (ať již fyzických, psychických, mentálních nebo vyšších morálních) – ty pak vlivem uspokojování zanikají, nicméně opětovně vznikají zase jiné – a tak dále… samsara :) A to vše – ego
Nakonec si dovolím jeden citát:
9.2. 2007 — 21:52
On to byl a je asi pan programátor altruismu, ne pan “progamátor” ;) teda myslím..
Přidat komentář