Ve skutečnosti altruismus opravdu existuje jen při hrubém způsobu vnímání, když však uvažujeme (jako ty) nad jeho podstatou, dostaneme se právě k tomu, cos zmínil – tedy že vše, co člověk dělá, dělá pro uspokojování určitých svých tužeb (ať již fyzických, psychických, mentálních nebo vyšších morálních) – ty pak vlivem uspokojování zanikají, nicméně opětovně vznikají zase jiné – a tak dále… samsara :) A to vše – ego

Nakonec si dovolím jeden citát:

Ego přichází k životu vybaveno tělesnou formou, a této formy se drží do té doby, dokud forma trvá. Formu má, a tak ego roste a roste. Ale když začnete pátrat po realitě tohoto ducha zla, zjistíte, že nemá žádnou svou vlastní formu. Pak se tento zloduch přestane držet formy a zmizí do neznáma.

[6] … Ale nic není věčné, a tak i sláva brzy upadá v zapomnění…

Nepovažoval bych úpadek slávy za něco nevyhnutelného a přirozeného. Sláva (zájem) vzniká z nějakého důvodu a pokud ten důvod zaniká, zaniká (pomaleji) i sláva. Pokud bych se měl vyjádřit k tomu konkrétnímu (slavném) případu, který už byl v pár komentářích zmíněn, řekl bych, že to je krásná ukázka. Člověk vyplivne zdánlivě všechny své myšlenky, neustálým frázovitým opakováním těch vybraných potrvdí dojem vyčerpanosti repertoáru a jakmile si toho čtenář všimne, nazná, že již není důvod mít zájem o slova toho člověka…

[9] ano, byl jsem si téměř jist, že mé úvahy nejsou světoborné svou originalitou :-)