Nejčastější chyby začínajícího blogera
Ukazování své fotky
Ukazování fotografie sebe
sama je jeden z nejlepších způsobů jak se zbavit svých čtenářů.
Ať chcete nebo nechcete, vzhled člověka, jehož blog si právě čtete hraje velmi důležitou roli při budování vlastních sympatií k němu. Jistě, jedná se o iracionální pudové pohnutky, bohužel vy jste jen pouhý člověk a jako jiní lidé se ani vy nedokážete odprostit od své nátury.
Doporučuji, nejste-li zcela a bezvýhradně přesvědčeni o příjemnosti svého vzhledu, nechat vaši podobu na starosti čtenářově fantazii. Fantazie totiž tvoří fotografie lidí notně zahalených do mlhy. A to se vyplácí.
Také by se slušelo podotknout, že existuje velmi malé množství blogerů, kteří mají dostatek vkusu, odvahy a soudnosti, a zveřejněním své fotky nešlápnou vedle. Podotýkám, že tento tip není primárně věnován blogerkám (blogerům ženského pohlaví), které značnou dávkou vkusu oplývají od přírody, a tedy rozhodnutí „zveřejnit/nezveřejnit“ anebo „fotka je/není dobrá“ zvládají s naprostým minimem přešlapů.
Snaha o profesionální blogování
Velmi, velmi často se u začínajících blogerů stává, že mají tendenci zpracovat nějaké téma formou seriózního článku stojícího na své informační hodnotě. To není myšlenka vůbec špatná, bohužel bývá opomínáno, že ke psaní informativních článků je potřeba jisté dávky znalostí, respektive znalosti metodiky. Jinými slovy, začínající blogger přecení své schopnosti.
Takový pisálek by se mohl tázat, o čem že má tedy psát. Odpověď je nasnadě. Pokud nevíš, o čem psát, nepiš. Je naprosto přirozené, že do určité doby, řekněme do osmnácti let mentálního věku, člověk mlčí, poslouchá a učí se. Psát začne až nastřádá jistý znalostní nebo zkušenostní kapitál.
Nechci tvrdit, že by mladí lidé neměli psát! Vždy, snad od sedmi let může člověk psát o svých prožitcích, názorech, pozorováních. O svém životě. Ale uvědomte si prosím zásadní rozdíl mezi psaním subjektivního (zážitkového) a objektivního (informativního) textu. V prvním případě hodnotu vašeho textu tvoří míra neobvyklosti vašich zážitků plus umělecká (slohová) stránka, v druhém případě závisí na vašich znalostech a případně schopnosti jejich formulace. Zde se nachází kámen úrazu. Ke psaní článků, které by měly být vyhledávány kvůli svému obsahu, je třeba znalosti. A znalosti… chtějí svůj čas.
Pravopis a levopis
Zde se jedná o značně
individuální posuzování důležitosti, ku příkladu já, a snad za to
nebudu otagován jako jazykový puristický fundamentalista, mám rád pěkný
text bez zbytečných překlepů, pravopisných a gramatických chyb a
v jistých případech nejsem ochoten se smiřovat ani s typografickými
chybami. V opačném případě si o autorovi textu myslím svoje, tzn. ne
zrovna lichotivé věci.
Proč by mělo být dbáno na jazykovou úroveň? Nikoli, tou odpovědí nemůže být dogmatické „Protože jsou tu pravidla“. :-) Zaprvé, bezchybnatý text značí péči. Čili pokud je text bez chyb, buď si s ním dal autor nějakou práci, a tudíž (zřejmě) i obsahové stránce se věnoval se stejným úsilím, anebo je natolik inteligentní, že dovede psát bez chyb přímo, a i v tomto případě lze dedukovat obsah odpovídající kvality. Zvažte tedy možnost, že možná právě teď přicházíte o potenciálního čtenáře, poněvadž píšete jako prase!
Nemluvě o tom, že při čtení článku plného chyb se nemohu pořdně soustředit na vlastní sdělení, neb každá z chyb můj zrak pozasatvuje. :-)
Kapitolou samou pro sebe je velmi módní zaměňování obyčejných v za w a ch za x, a tak všelijak pod06ně. To je bohudík přímo jazykově patologický případ a vybraní jedinci jsou po většinu času ve své vlastní společenské skupině.
Komentáře (12)
k formuláři
RSS kanál komentářů
14.2. 2007 — 0:16
Trefné postřehy. Jen by to chtělo – když už zdůrazňuješ gramatiku – nenabízet nahrávky na levné smeče v podobě “Ke psaní článků, které by měli být vyhledávány”. Šťouraly to zbytečně potěší. :)
14.2. 2007 — 0:58
[1] Sharkan: – Ou, yes, pravda :-).
14.2. 2007 — 1:02
Porušuji všechna pravidla a jsem na to hrdý!
15.2. 2007 — 0:57
chyb a jistých případech – chyb a v jistých případech
nemohu pořdně soustředit – nemohu pořádně soustředit
Jinak mne občasná kardinální neznalost českého pravopisu taky docela štve. Ať by potom ten text byl o čemkoliv, nezbavím se dojmu, že to psalo 10leté děcko. Je ale třeba rozlišovat mezi “pravopisným heretikem” a člověkem co udělá chybu jen málokdy. Když se potom do druhého případu navažejí desítky lidí pro jednu hrubku připadá mi to tragikomické…
Přehnaného lpění na pravidlech se také někdy, Bohužel, používa v internetových diskusích, když jedné ze stran dojdou argumenty. Pak si prostě najde nějakou chybu a napíše něco v duchu:
“Píšeš jako postiženej” .
15.2. 2007 — 1:44
[4] Joelino: Souhlasím.
Ještě jedna chyba nebyla nalezena! :-)
15.2. 2007 — 9:57
[5] Kahi: Že by ten výraz ‘pozasatvuje’ (= pozastavuje)? :-)
15.2. 2007 — 11:33
[6] Jan Smitka: – Bravo ;)
16.2. 2007 — 23:00
[4] Joelino:,[6] Jan Smitka: – A co “pořdně”? :-)
17.2. 2007 — 10:10
[8] ObiSkyWalker: To už našel [4] Joelino: Joelino, ne?
2. řádek jeho komentáře: ‘nemohu pořdně soustředit – nemohu pořádně soustředit’
Ale pravda, opakování je matka moudrosti…
Mimochodem, když už se tu řeší ten pravopis, používáte někdo kontrolu pravopisu v prohlížeči?
17.2. 2007 — 12:52
[9] Jan Smitka: Používám kontrolu pravopisu v OpenOffice a případně Check spelling v Opeře pro anglické texty.
17.2. 2007 — 13:16
Haha, díky :)
Ja osobne som veľmi alergická na neznalosť pravopisu, najmä na rôzne _tvrdki_. A keď už niekto nenapíše ani vybrané slová dobre, to už je diagnóza :D
24.2. 2007 — 19:44
Souhlasím – hezký článek. Sám, přestože si (ve vší skromnosti) myslím, že rodným jazykem jakž takž vládnu, se občas překvapuji, kolik chyb a překlepů je schopno mi proniknout mezi prsty.
První kontrola je při psaní, druhá před publikováním. Potom stejně hned letím text načíst, protože se tam náhle objeví “děsy”, které mi již dvakrát nepochopitelně unikly..a ani potom bych obě ruce za bezchybnost do ohně nedal…snad jednu, levou a ještě hódě opatrně :-)
Přidat komentář