Co nedělat svým studentům: hustota

První díl z právě startujícího rozsáhlého seriálu článků na téma „Co by učitelé (ale také přednášející všeho druhu) neměli dělat svým studentům, nechtějí-li být osinou v jejich zadku“ bude na téma hustoty, respektive jiných souvisejících veličin.

Čas. Čas přednášky na vysokých školách je nastaven na hodinu a půl, devadesát krát jedna minuta. Přednášející podléhají dojmu, že se jedná o čas fixní, ačkoli se ve skutečnosti jedná o čas maximální. Možná je kantorům jednoduše nepříjemné odejít dříve. Musí si přece svůj minimální plat něčím zasloužit, a poněvadž nemůžeme snadno měřit množství předaných informací, praktickou efektivnost přednášejícího, pracujeme s veličinou času. Čas je objem, který je třeba něčím vyplnit. Nemáme-li dost hmoty, naředíme ji, snížíme hustotu.

Pro studenta by bylo mimořádně praktické, kdyby se přednáška – když už – rozčlenila na část mimořádně hustou a mimořádně prázdnou, jenže takovéto naředění by opticky působilo spíše jako snížení objemu. Tento dojem by se dal eliminovat umístěním bubliny doprostřed hmoty, čímž ale bohužel utrpí hodnota bubliny. Je zřejmé, že bublina je nejhodnotnější na konci přednášky. Toto jest teorie, vírou poháněná možnost. Skutečnost aneb praxe je mnohem méně příjemná: bublina je rozptylována tak, aby hmota působila pokud možno homogenně. Takto naředěné přednášky jsou jako bublinková čokoláda — s tím rozdílem, že bublinky v přednášce nejsou tak zábavné, naopak, jsou otravné. Koneckonců ani bublinkové čokolády za moc nestojí, i když stojí dost.

Hmotnost je nakonec to, kvůli čemu – když už – chodím na přednášku. Nejdu pro objem, ne, mým cílem není najít výplň času. Kvůli tomu si přece zakládáme a udržujeme rodinné vztahy. Na přednášky chodím pro hmotu. Pokud mi ji někdo není ochoten dát v kompaktní formě, je mi líto, ztrácím zájem. Představte si, že sedíte v jídelně a druhý člověk drží vaši vidličku. Postupně a pomalu, napichuje vždy jen jednu hranolku a vkládá ji do vašich úst. Jednu po druhé. Ano, velmi brzy vás to přestane bavit, protože jste se přišli najíst, ne zabít čas. Jdete domů a uděláte si steak.

Případně si u Číňana koupíte kuřecí proužky pěti vůní a rýži.

Toto je ponaučení dnešní epizody, drazí přednášející: Nezapomeňte, kvůli čemu jste tady. Vaši svěřenci si nepřišli poslechnout vaše zajímavé zážitky (byť třeba z klinické praxe), přišli pro hutnou duševní stravu. Jestliže jim nedokáže nabídnout hmotu o devadesáti minutách, dejte jim vše, co máte a pak si běžte po svých…


Komentáře (6)

k formuláři

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: Peyraq
    • Odesláno:
      19.10. 2008 — 14:56

    Tedy, nevím nevím… zdá se mi, že trochu opomínáš roli pozornosti a soustředění v procesu. Člověk si chce z přednášky odnést co nejvíc, proto jistě nezaškodí občasné odlehčení. Mozek si odpočine a je připraven na další várku informací. Podívej se třeba na to, jak jsou vedeny přednášky na http://www.ted­.com. Sem tam vtípek, který se hodí k látce, zvyšuje její zapamatovatelnost.

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      19.10. 2008 — 17:16

    [1] Peyraq: Vysvětlím. Když mluvím o hutné stravě… nemyslím čistý protein. Nepochybně, odhlehčení v tvém smyslu je nepostradatelné, zvláště, když je řeč o 90-ti minutových přednáškách. Taktéž bych poznamenal, že při psaní článku jsem měl na mysli typické školní přednášky, jejichž smyslem je přenos informací; smysl TEDových přednášek je podle mě podstatně odlišný… Jasně, souhlasím, že nelze zapomínat na stravitelnost nebo chuť.

    • Komentář číslo: 3
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      21.10. 2008 — 17:36

    Tím se ale dostáváme k problému „jak by měl přednášející poznat, že jím poskytovaná informační potrava je hmotě nedostatečná?“. Mohlo by pomoct poslechnout sám sebe nebo posbírat nějaké reakce…

    • Komentář číslo: 4
    • *
    • Jméno: Radek Tomášek
    • Odesláno:
      21.10. 2008 — 19:40

    [3] Kahi:: Ad poslechnout sám sebe nebo posbírat nějaké reakce.. Budu teď mluvit sám za sebe a ze své zkušenosti s prezentací (o které jsem ti říkal) s mikrofonem v sále před větším publikem (cca 150 lidí).. Zkoušel jsem se nahrát, myslím, že ty záběry jsou i použitelné, ale ještě jsem nenašel odvahu se na to podívat… Zato reakce jsem si rád poslechnul, protože jsem celkově z té prezentace měl dobrý pocit (subjektivně že to nebylo tak špatné), ptal jsem se náhodně a vesměs se shodli, že to opravdu bylo dobré..

    Měl jsem ale kdysi i prezentace, které tak pěkné nebyly… Ptát jsem se nikoho nemusel, protože jsem věděl, kde byly mé chyby…

    Mám tedy sám na sobě takové pozorování, že jsem měl několik přednášek, několik jich bylo nějak zaznamenaných, ale vždycky jsem se spoléhal spíše na sbíraní reakcí… (+ sám jsem tak nějak vždycky vědel, jestli se to bylo ok nebo ne, hodnotil jsem se vždy spíše kriticky)…

    Pokud jde učitelé, tak pokud jsem dobře informován, tak ti na naší škole se také řídí hlavně (pokud jim na výuce záleží) zpětnými reakcemi… Neptají se však studentů přímo, ale nechávají to souhrném hodnocení vždy na konci semestru..

    • Komentář číslo: 5
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      23.10. 2008 — 17:55

    [4] Radek Tomášek: Radku, ten záznam bys mi mohl poslat… zajímá mě to ;)

    • Komentář číslo: 6
    • *
    • Jméno: Radek Tomášek
    • Odesláno:
      25.10. 2008 — 15:50

    [5] Kahi:: Zkusím to teda přetáhnout do PC a domluvíme se. :) Ještě doposud jsem se na to nedíval…

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

komentáře

úplně nahoru