Sklenice je plná i když je prázdná
Milí čtenářové, možná byste měli vědět, že zdá-li se vám sklenice prázdná, může být klidně plná. Zvlášť když světla není dostatek a ve svůj vlastní zrak nemáte nijak nekonečnou důvěru. To se pak může velmi lehce stát, že ve snaze vysrknout poslední kapky chutného moku polijete nejen sebe a svou postel, ale také svého Macka (možná svůj notebook nazýváte jinak).
Na první pohled to nemusí nic znamenat (snad jen vizi dlouhotrvajícího linutí se aromatu z vaší klávesnice), no vyčkejte chvilku. Jen co se křemík napije alkoholu, začnou se dít divy, jakobyste nakoukli do mýtické Pandořiny škatulky. Klávesy se začnou hádat. Stisknete a a na obrazovce se zjeví p, stisknete backspace a na obrazovce už jen vidíte, jak jedno po druhém písmenka od zadu mizí… Stisknete šipku a ono nic.
Jaképak z toho plyne ponaučení? Nežerte a nechlastejte nad komplem. Nemusí na to být stavěn. :-)
Popisné doplnění
Třeba by někomu přišel vhod celý příběh a snad by se z něj mohl i poučit pro případ podobné situace. Nuže, věci se seběhly takto.
V klidný a tichý podvečer, popíjel Kahi Ryzlink rýnský 2005 a na klíně se mu houpal notebook asus 2006. Právě dopisoval poslední řádky jednoho článku pro svůj blog. Pojmenoval ho prozatimně Co očekávám od 21. století. Trošku zabředl do filozoficko-vědecko-fantastických úvah, nu rozhodl se popohnat myšlenky jedním lehkým douškem… Natáhl se k téměř prázdné sklenici s odhodláním ne příliš elegantním pohybem hodit do sebe pár zbývajících kapek. Po dotyku se však hladina náhle zvedla. Sklenice už nebyla prázdná, ba nebyla ani poloprázdná, byla téměř plná.
Zrodila se vlna, přeskočila hranice sklenice a dopadla na Kahiho tělo, postel i Macka samotného. Kahi nelenil, vzal papírové kapesníčky a jal se vysávat mokré skvrny kolem sebe. To, že mok zasáhl i tělo Macka zatím nevěděl – to zjistil, až když se chtěl pochlubit svou šikovností spoluplkačům na ICQ. (Možná to trochu pletu, nevzpomínám si na detaily.)
Když jsem zjistil, že víno je i v klávesnici, notebook jsem vypnul, otočil vzhůru nohama a trochu jím zatřásl. Pár kapek opravdu dopadlo na desku stolu.
„No co, za chvíli to vyschne a bude to ól rajt.“ pomyslel jsem si, a zapnul počítač za účelem zkontrolovat aktuální stav funkčnosti klávesnice. Žádná změna. „Asi to ještě nedoschlo…“ pomyslel jsem si asi něco na ten způsob a vyklepal do googlu a seznamu frázi „politý notebook klávesnice“. Zvedla se ve mě vlna odporu, hnusu a nenávisti vůči neznámým teenagerům.
Jsou jisté smajlíky, kvůli kterým se měním v agresivního člověka. Když nějaký imbecil navíc použije tyto nevhodné smajlíky v nevhodném počtu, doplní je nevhodným textem, to vše v nevhodném okamžiku, kdy nějaký nebohý člověk potřebuje dobrou radu, agresivita se mě zmocňuje v plné míře. Toliko k imbecilům.
Po chvíli jsem se přece jen dopracoval ke konstruktivním reakcím a radám, po jejichž vzoru jsem notebook nadobro vypnul, maximálně rozebral a klávesnici osprchoval (osprchoval jsem ho skoro celého, ale chtěl jsem jen klávesnici). Pak jsem ho asi hodinu jemně opečovával papírovými kapesníčky a foukal na něj fénem, který mi laskavě zapůjčila dobrotivá spolubydlící. Trošku jsem notebookem na závěr zatřásl, vychlípnutou klávesnici podložil jednou z vyloupnutých kláves (aby pod ni proudil vzduch), obrátil jsem Macka na bok a nechal ho schnout až do rána.
Ráno jsem se probudil se sto chutěma ho zapnout. Protože jsem si ale večer dal předse vzetí, že ho zapnu až po poledni, zapnul jsem ho až po poledni. Některé klávesy, které nefungovaly, nyní fungovaly. Většina z nich však pořád nefungovala. Jednalo se především o ty jedince, na které dopadla sprška ryzlinku – Delete, Home, Pg Up, Pg Dn, šipky, apostrof, Insert, PrintScreen (End to kupodivu přežil a Enter a Backspace bohudík také) – a také to z mě neznámých důvodů nepřežila klávesa F6. Což je poměrně nepříjemné, protože bez ní už jas svému displayi nepřidám. Při testování klávesy F5 jsem si jas totiž ztlumil asi na polovinu.
Jaké to je? Není to příjemné, jas je ještě v bezproblémové oblasti, problém ale vytváří disfunkce šipek a deleteu. Zkuste chvíli něco psát, nebo ještě lépe programovat bez šipek. Je to hnus. Prakticky to nejde. Furt je třeba sahat na myš. Nebo závorky. Mám ve zvyku napsat zaráz obě závorky, uvozující i ukončovací a posléze se šipkou doleva přesunout mezi ně. Ale kdepak. To už nejde.
Co bude dál? V týdnu se skočím podívat do krámu na nějaké USB klávesnice, snad existuje něco s nízkým zdvihem, Fn klávesou a v ideálním případě i s numerickým blokem. Pak budu přemýšlet o servisu. Podle zatím dostupných informací se centrum Asusteku nachází na prozřetelném místě – v Ostravě, z čehož vyplývá… kurva.
Ještě ze mě nevyprchala naděje, že se to časem samo opraví. Jako když chromý člověk se pokouší pohnout prsty na nohou a nakonec se mu to může povést, tak snad i klávesnice… když budu ty šipky mačkat, tak se třeba rozjedou. Třeba ne, třeba budu muset volat a posílat Macka do Ostravy… no uvidíme, co nám budoucnost nachystala.
Komentáře (14)
k formuláři
RSS kanál komentářů
2.2. 2007 — 14:25
to je ale tak smutny pribeh :)
2.2. 2007 — 15:03
Pěkné..
2.2. 2007 — 15:22
jj chce to postreh a rychle vytrhnout baterku..;)
2.2. 2007 — 17:24
Tak doufám, že během psaní tohoto článku nebylo ublíženo žádnému notebooku
2.2. 2007 — 18:15
To se mi ještě nestalo, ale kolega si nalil loni turka do noťasu. Už se nevzpamatoval… Ten notebook, samozřejmě.
2.2. 2007 — 18:32
Díky všem za podporu v těchto těžkých chvílích…
2.2. 2007 — 23:38
Podařilo se mi jednou vylít na klávesnici pomerančový džus. Když sem ji pak vysušil, byla stále velmi lepkavá a nefunkční. Tak sem ji rozebral, umyl – a světe div se, eště půl roku fungovala :)
2.2. 2007 — 23:48
→ Ano Joelino, kéž by se v mém případě nejednalo o notebook… mimochodem také jsem se pokusil klávesnici rozebrat (nepodařilo se ji oddělit od těla) a osprchovat, ale nepomohlo to, nebo alespoň nijak výrazně…
3.2. 2007 — 0:36
Doplnil jsem do článku doplnění.
3.2. 2007 — 11:07
Nerad beru iluze, ale jestli se to “samo” neopravilo doteď, neopraví se to “samo” nikdy. Ale ber to pozitivně. Notebook funguje, o data jsi nepřišel, ani k úrazu jsi nepřišel, no a pár těch kláves ti také zůstalo.
3.2. 2007 — 11:12
Jinak jsem si vzpoměl na jakési vtipné video, které mi kdysi přišlo mailem. Nějaká maminka vejde do kuchyně a vidí svou malou dcerku, kterak stojí na štokrdli, umývá nádobí a radostně si u toho prozpěvuje. Tak se opře o futro a zamilovaně se na dcerku dívá. Usmívá se a přitom asi plánuje, jak jí potom lípne pusu na tvář. Prostě idylka. Mezitím dceruška domyje aktuální kousek a z husté pěny tahá…. notebook. Mamince ztuhne úsměv na tváři a to je konec. Počítám, že dcerušce určitě něco na tvář lípla, ale pusa to stopro nebyla.
4.2. 2007 — 10:23
btw. s tím psaním závorek jsme na tom stejně.
27.3. 2007 — 9:00
Nedlouho po tobě jsem dopadl stejně :(
http://trupik.aspweb.cz/blog/2007/3/19-voda-v-klavesnici-notebooku.aspx
27.3. 2008 — 19:28
Před hodinou se mi stlao to samý… notebook sem otřela kapesníčkama otočila a vytáhla baterku ale myslim že to moc nepomůže… ted sedim vedel v pokoji u bratrovo počítače a jenom doufam že se vzpamatuje… a z toho plyne že už nebudu žrát a chlastat u počítače…ach jo
Přidat komentář