O bahně v amatérském freewaru

Nedá mi to, abych veřejně nesdělil své zklamání, rozčarování a velkou deziluzi ohledně pluginů do WordPressu. Jsou to právě pluginy a jejich počet, co se zasloužilo značnou měrou o postup WordPressu na přední příčky mého seznamu redakčních systémů, řazeno dle oblíbenosti i funkcionality.

Potíž je v tom, že pluginy jsou klad dosti přeceňovaný. Zdaleka vám nevyřeší každé přání, jak by si člověk mohl pomyslet při pohledu na chaotický, přesto asi nejlepší web tohoto zaměření – wp-plugins.net. I když se vám povede najít plugin, který by váš problém mohl řešit, pořád ještě můžete narazit na překvapení, kvůli kterému se plugin stane tak neideálním, že se jej nakonec rozhodnete nepoužít.

V mém případě, a to se nepovažuji ani zdaleka za nějak obzvláště zručného programátora, odvážně tvrdím, že jsem schopen psát mezi pluginy kód viditelně nadprůměrný. Čili rád věřím, že ostatní psáči pluginů jsou ještě větší lamy než já.

Dobrou ilustrací a konec-konců i impulsem k napsání tohoto zamyšlení je včerejší příhoda: Hledal jsem plugin pro kvalitativní rozlišení komentářů. „Takových musí být desítky“, říkal jsem si – povedlo se mi najít jediný. Zvenčí povedený, ajaxové odesílání hodnocení, sice trochu zmatená a zbytečně složitá, ale rychle proveditelná instalace, jejíž výsledkem byl během pěti minut připravený „systém“ pro hodnocení komentářů.

Zpočátku hladkému průběhu zatnul tipec můj pokus o převedení dosavadního číselného hodnocení do formy aplikovatelné do názvu CSS třídy (…) – to kvůli odlišnému zobrazení lépe a hůře zhodnocených komentářů.

Jen na okraj poznamenávám, že jediným člověkem, co kdy zde bude moci hodnotit komentáře, lépe řečeno znevýrazňovat rušivé, takřka zbytečné, rušivé off-topic reakce, budu já sám :-).

Jak jsem řekl, právě při kontaktu s kódem se dojmy obrátily do negativních sfér. Po aktivaci pluginu jsem si samozřejmě zkontroloval počet dotazů do databáze, pohyboval se pořád pod číslem 25, takže v rozumné mezi. Nic překvapivého. Vždyť v ideálním případě by zjištění hodnocení komentáře nemělo znamenat jediný dotaz navíc.

Jenže při tom očním přeletu po barevné louce písmen kódu, všiml jsem si, že plugin neužívá WordPressovského databázového layeru, tudíž se dotazy z pluginu ani nezapočítávají do sumy všech dotazů. Navíc a očividně, autor tohoto kódu má k úspornosti stejně arogantní vztah, jako autoři samotného WP – zjišťování hodnocení probíhalo v cyklu, tedy při každém komentáři se musel plugin zeptat: „A jakpak byl ohodnocen tento klučina?“, jak idiot. To znamená, že stránka s třiceti reakcemi bude o třicet (zbytečných) dotazů do DB činnější. To samotné už mimochodem stačilo, abych hodil srp do žita. Nicméně, kromě toho se autor rozhodl vytvářet si pro hodnocení extra (MySQL) tabulku a od jaderních Wordprssáků přejal i hloupý zvyk vypisovat hodnoty nikoli až při volání funkce, ale už uvnitř funkce samotné.

Proto bych vám radil, bude-li se moci váš kód někdy střetnout s mým nekompromisním zrakem a pokud vaše open-source funkce bude muset vypisovat cosi už sama o sobě, dejte to intuitivně najevo vhodně zvoleným názvem funkce, např. echo_rating a docela praktická je i existence ekvivalentu – get_rating.

Pointa vyprávějí je jednoduchá. Kvantita měla opět při vytváření dojmu vůdčí význam a umlčela kvalitu a zakryla individuální detail.

Paralela s okny

Podobným způsobem, jak popularizační procesy otevřely lidem možnost psát pluginy do WP, aniž by plugin prošel nějakou formou selekce nebo zhodnocení a obejde se bez razítka od vyšší entity, může beztrestně dnes psát a publikovat programy pro Windows stejný Kdokoli.

Výsledkem je kvantita ve svém nejnegativnějším slovasmyslu.

Zase se s vysvětlením obrátím na příklad z každodenní prakse. Před časem jsem hledal prográmek pro Windows, jehož praobraz jsem viděl v Knoppixu, prográmek, co odpočítává čas v řádu minut a proces (zbývající / uplynulou dobu) zobrazuje grafickou formou. Byla to tehdy primitivní, ale elegantní aplikace, snad all-on-top viditelný čtverec 60×60 pixelů, na něm proužek (progress-bar) znázorňující čas. „Takových musí být pro Windows stovky“, pomyslel jsem si – a nenašel jsem ani jeden. Zato stovky odporných programů, dělajících to samé, bohužel esteticky nepřijatelným způsobem. Kdybych si tehdá místo hledání posadil před Delphi, ten program bych už měl! (Až bude, zveřejním.)

Obdobně probíhalo i mé hledání dalšího programu, který by měl umět exportovat sadu ikon do DLL souboru. Opět jsem narazil na stovky polofunkčních slátanin, poloidentických vzájemných napodobenin, freeware, který raději nikdy neměl opustit disk svého autora. Ten lidský altruismus je nesnesitelně spolehlivý… Příště, předpokládám, (už jsem z toho frustrován!) raději investuji pár hodin do poctivé práce a s pár vydělanými stokorunami poběžím do nejbližšího krámu a poptám se na profesionální řešení. Mimochodem, IconWorkshop je skvělá investice.

Jak tak přemýšlím, pod tíhou mých dojmů by snad mohla utonout i ta slavná ohraná písnička, že pro Windows je 1000× více softwaru, než pro Mac…