Před pár dny jsem se věnoval přesně těm samým myšlenkám, k jakým mě dnes přivedl otec, když mé názory označil za „hodné starého dědka, co je naštvaný, že mu zavřeli oblíbené potraviny“. Svěřil jsem se mu předtím s důvěrnou informací… že mi v Brně zavřeli Delvitu. Jo, očekával jsem to už nějakou dobu, smiřoval jsem se s tím, ještě než se to stalo. Z Delvity se stala Billa a rázem ke mě dolehly i všechny ty negativní důsledky zprvu abstraktní proměny, nemluvě o tom, že další nepříznivá zjištění teprve očekávám…
Tag: negativně
-
Jsem starý zapšklý lachtan
-
Ne zrovna pěkně podruhé o čase
Tohle nečtěte.
Jak jsem naznačil posledně, čas právě teď trávím, mimo jiného, čtením knihy Deset myšlenek o čase. Tak jako prvních čtyřicet nebo padesát stránek nebylo problém přehlížet drobné vyjadřovací nedostatky paní spisovatelky, na dalších třiceti stránkách se její neschopnost (ale možná také má tolerance) naklání nad kritickou hranici, kde bych mohl knihu vzteky odhodit, protože pocit, že jde doopravdy o ztrátu času se s časem stupňuje. Dočtu to někdy?
-
Flock: v objetí komunity
Nevím jestli znáte prohlížeč zvaný Flock, patrně tady bude s námi už nějaký čas… přesto já jsem se o jeho existenci dověděl až dnes, při čtení knihy Transcending CSS, na kterou vám již brzy přinesu krásnou recenzi. Flock je prohlížeč určený pro všechny milovníky stádovitosti, aka web 2.0. (Pokud se o Flocku u nás již psalo, tak to by mohlo být důvodem, proč jsem se setkání s ním dosud vyhýbal.)
Flockova orientace na uživatele poslední verze webu spočívá… jak to říci jednoduše… v integraci funkcí usnadňujících zúčastňování se na W2.
-
Dalí je v Praze. Víte, nevíte?
Poznámka, 16.8. 2009: tento článek vyšel 8.5. 2007 a z billboardů (stále těch stejných) mám dojem, že výstava stále (anebo opět) běží. Některé mé dojmy v článku tedy mohou být reflektující neaktuální stav.
Máme v Praze mistra surrealismu. Možná to víte, možná to nevíte.
Proběhla jakási billboardová kampaň, tipoval bych tak poloviční, oproti předcházející expozici Jana Saudka, jehož pozice v domě U bílého jednorožce na Staromáku vystřídal právě Dalí. Myslím, že by si výstava zasloužila razantnější propagaci. Přestože neumím správně posoudit výjimečnost a význam této akce. Aktualizace: Jak se trvání expozice dostává do své poloviny, zdá se mi, že billboardová kampaň zesiluje. Pokud jsem původně tvrdil něco o její slabosti a nedostatečnosti, nyní musím svůj názor přehodnotit – zdá se, že jsem se v soudech unáhlil.
-
O temné stránce popularizace
Ach ta veřejnost. Ta zvědavá veřejnost! Ta ambiciózní namyšlená veřejnost, ty davy sápající se po všem, co zatím nemají. Jako vše, i podvědomí členů veřejnosti se naplnilo poznáním moci už v dobách dávných, pradávných. Lidé, ovce, tak dlouho nechávají v sobě bublat pocit nedostatečné moci, až pocit přeroste v akci, myšlenka přeroste v čin a dav si vydobude to, co chtěl, jenže neměl. Teď už má. Nezapomínejte, že chtít a potřebovat jsou dvě různé věci. Co člověk chce, nemusí potřebovat a mnoha případech potřebuje právě opak svého přání! Všimněte si také podobnosti mezi všemi lidskými touhami a konkrétní touze po moci, která ukázkově přerostla v celosvětovou módu demokracie. Demokracie je vláda v rukou lidu. Tak přinejmenším praví definice. Zcela jistě není tím nejlepším řešením dělby moci ve státu, i když by s takovým tvrzením nesouhlasil kterýkoli člen veřejnosti. Veřejnost… to je ta masa, ten dav, který vidíte kolem sebe. Vy tam samozřejmě nepatříte, vy jste individuum.
Léta páně 2000 si dav řekl, že nejen že chce psát, ba
má i právorád by psal na veřejnosti, tak, aby to viděli všichni kolem. Do té doby to nebylo nic snadného, psát. Kdo chtěl být při své tvorbě viděn, musel dosáhnout nějakého stupně výjimečnosti, aby jeho práce mohly být publikovány v médiích, na prostor i čas skoupých. Tedy, člověk z davu se do veřejného dění přenést nemohl – než přišel internet. „To je ono, to je ta šance!“ řekl si člověk z davu, web je přece médium neomezené prostorem, neomezené časem, tam by se zajisté nalezlo místečko pro to, co chci lidem z davu říci! Jenže to není tak snadné, jak náš človíček záhy poznal, publikovat není zas tak snadné. V cestě mu toho roku 2000 stál problém, který by mohl překonat snad jenom úsilím.</texy>
