Ne zrovna pěkně podruhé o čase

Tohle nečtěte.

Jak jsem naznačil posledně, čas právě teď trávím, mimo jiného, čtením knihy Deset myšlenek o čase. Tak jako prvních čtyřicet nebo padesát stránek nebylo problém přehlížet drobné vyjadřovací nedostatky paní spisovatelky, na dalších třiceti stránkách se její neschopnost (ale možná také má tolerance) naklání nad kritickou hranici, kde bych mohl knihu vzteky odhodit, protože pocit, že jde doopravdy o ztrátu času se s časem stupňuje. Dočtu to někdy?

V prologu zazní informace, že Tio tankar om tid byla přeloženo do 21 jazyků, že se v mnoha státech stala bestsellerem, nebo možná jen ve Švédsku, teď nevím jistě, a taky že se skutečně mnoha lidem líbí, nicméně vy si to nekupujte.

Možná bych mohl argumentovat tím, čím argumentují prodejci této knihy, tedy že jde o bestseller: máte snad vy, individuum s vytříbeným vkusem zájem o něco, o co se perou masy, tedy průměrní lidé bez vlastního úsudku?

Možná by stálo za to připomenout, že pojem „bestseller“ se každoročně více a více deformuje do podoby marketingové lži, tak jak čím dál více klesá minimální počet prodaných výtisků, po kterémžto úspěchu může vydavatel korunovat své dílko nálepkou bestselleru.

Ale možná by přece jen bylo nejlepší použít starý trik se subjektivním, avšak ryze úpřimným názorem. Totiž že Bodil Jönsson má blábolení v krvi. Ne, ještě jednou se omlouvám, mám prázdný žaludek a také jsem od přírody netolerantní a nadmíru kritický člověk. Madam Jönsson už taky není nejmladší, pořád na to zapomínám. V době psaní knihy jí bylo nějakých pětapadesát. A mimo jiné je to žena, takže bychom jí neměli upírat přírodou vložené právo na trošku té iracionality… :-)

Abych byl konkrétnější, nelíbí se mi, jak lehkovážně užívá autorka jakýchkoli slov, jakoby si plně neuvědomovala jejich význam. Existuje italské přísloví, které vkláda rovnítko mezi překlad a zprznění, avšak doufám a domnívám se, že kámen úrazu by nemohl ani teoreticky být pouze v tomhle. Nejen, že se mi nelíbí jak si autorka pohazuje se slovy. Nelíbí se mi ani, a to možná ještě více, jak si pohazuje s myšlenkami. Opět odvážně, nebo žeby lehkovážně a naivně? Těžko říci, no dělá to ráda. Pokládá otázky. Série otázek. Bez odpovědí. Rozvíjí myšlenky do půlky – a pak už ne, pak zase přeskočí na jinou a mnohdy odstavec skončí znenadání, myšlenka zůstane otevřena, nedokončena. To se pak člověk nesmí divit, že jeho text a možná i úsudek bude zpochybňován. Ale možná to jen mám rád semknuté a „bulletproof“.

Je toho vždy mnoho, na co už nezbyde místo. Není například opomenutelný autorčin „švédský“ přístup k přírodě, ekologii, staromilství, industrializaci, automobilům a mobilům (znaménko +/- si domyslíte), a tak to tu zmiňuji alespoň takto polovičatě. Taky bych klasicky rád závěrem zmírnil všechno to negativno, protože… ono tam skutečně je i pár velmi dobrých myšlenek. Třeba pokud jde o dělení, či přímo drobení času a jeho takováto likvidace. Nebo se mi velmi líbí, jak jsou vedle sebe stavěny a srovnávány pojmy nezaměstnanost a nepotřebnost. Pěkně poznamenává něco na způsob „nevzpomínám si na jediné vyobrazení ráje, kde by lidé pracovali“ a přemítá nad očividnými protikladnými touhami nynějších generací.

Tak vidíte. Najde se tam i pár myšlenek, u kterých má smysl vyhradit si čas k přemýšlení o nich. Zkusím to ještě někdy otevřít. Ale teď, teď se mi vážně nechce. Mám tady plejádu alternativ a tak, jak se kvapem blíží školní rok, blíží se i nutnost vrátit mnohé z nich zpět do rukou knihovny. Kvap, kvap.