Zjistil jsem před pár dny, že mám ohromně pozitivní vztah ke všem géniům. Je to víc než sympatie, je to pochopení a… sebepoznání. Poznávám v nich sám sebe. A z toho zřejmě plyne narcisova sympatie k jiným lidem.
Začalo to Schopenhauerem, prý jediným filosofem, co nikdy neopomenul prohlásit, že je geniální. Je to pravda, na Arthurově genialitě bychom se s Arthurem shodli. Řekl to on, mnohokrát, a souhlasím, jeho texty mám moc rád. Kromě sebelásky jsem v jeho knihách mimo jiné našel i svůj vlastní vyjadřovací styl. Je to podivuhodný objev, překvapující, nicméně se jedná o překvapení velmi příjemné.

</texy>
Myslím že nadešel
čas na umění. S Vánocema to nesouvisí… i když asi ano. Jistěže to
s nima souvisí. Jenže zatím 