Přišlo mi… že lidská společnost je stavba. Budova budovaná po tisíciletí. Kdyby se zhmotnila, pohled na ni by byl směšný. Jak něco tak nekonzistentního může vůbec stát, jak to, že se nezhroutí v hromadu suti? Je to zázrak. Základy jsou ze skla, nosné pilíře z rákosu. Jak zafouká vítr z druhé strany, jak do budovy vstoupí příliš mnoho lidí (už tam jsou!), jak někoho napadne postavit si tadyhle balkónek, rovnováha a stabilita je v ohrožení.
Tag: filosofie
-
Architektura společnosti
-
Proč profesionálové nikdy nepoužívali Operu?
Dnes byl velmi krásný sluneční den, plný spánku, čaje, drog a jiných příjemností, a proto si myslím, že nastal nejvyšší čas.
Abych byl přesnější, nejvyšší čas nastal už před časem, takže teď se nacházíme v postfázi, která se také mimo jiné jinak nazývá počasí. Vezměme to od lesa.
Především loni v prosinci jsem napsal moc pěkný článek na toto téma a i o něco dříve jsem napsal jiný článek, opět moc pěkný, který se na dlouho stal nejkomentovanějším spotem v Kahi's mindprint! Upozorňuji, že se jedná o staré články, které se mi právě teď nechce opětně číst, protože docela možná bych se za ně začal nyní, s odstupem času a poznání… stydět. Jako ostatně mnohokrát, když si zpětně pročítám archív a nevěřícně kroutím hlavou nad svými tehdejšími myšlenkovými postupy a závěry.
-
Jak psát o ničem
Filosof (původ této přezdívky pro mne zatím zůstává neodhalen) se podělil o pár tipů, jak psát články o něčem, a já bych ho rád doplnil, přičemž se budu držet spíše svého kopyta.
Milí blogeři. Já vím, že občas máte pocit „měl bych něco napsat (protože jinak něco…)“. Jenže když v takové chvíli vezmete do rukou
rukolupero nebo klávesnici, ono co by tu teď mělo být, to tu není. Není tu myšlenka. Není o čem psát. Neboli váš myšlenkový potok je vyschlý jakoruce staré bábypotok, kterýpoušť. -
O koňskou délku před šíleným světem
Úspěšně pokračuji v cestě k vytyčenému cíli, k životu bez práce a povinností, bez úkolů a závislostí. Dnes jsem se… ne, to už je týden. Už před týdnem jsem se zbavil dalšího břemena, které jsem si na svá nemocná bedra kdysi naložil, dokončil jsem práci na herním projektu zvaném Geometry Madness.
Když práci přijímáte, když odevzdáváte svůj souhlas ke spolupráci, když se rozhodujete jestli jít do toho, velmi pravděpodobně uděláte jednu osudovou chybu. Naivně se domníváte, že objem práce bude reálně stejně velký, jako na papíře. To je jeden ze zákonů přírody, to že tomu tak není. Zatímco teorie je ve své podstatě jednoduchá a kompaktní, přímočará a jasná, praxe je její odvrácenou protikladnou stranou. Neboli vždy, když příště budete říkat „Ano, jdu do toho!“, mějte na paměti, že budete dělat přibližně dvojnásobek předpokladu. Tak se stává, že lidé začnou tonout v louži, neb není vidět na její dno.
-
Jak pokračují zkouškové dny
Však vy to znáte. Je zkouškové, člověk od rána do večíra sedí nad knihama a drtí se nesmyslné fráze a definice, zatímco se mu podvědomí toulá v budoucích dnech prázdninových, během kterých to vše pracně naučené s radostí odhodí do jámy zapomnění. Kahi žije stejným způsobem. Škola, spánek, škola, spánek. No, teď si tak trochu vymýšlím.
Nahromadilo se mi ve schránce zopár dopisů, jakže žiju, jak se mám jako populární „elitní“ blogger, jestli mi už ta sláva neleze na mozek, jestli samou zaměstnaností nezapomínám, že člověk by měl věnovat každý den i chvilce odpočinku, protože jak řekl Schopenhauer, hlava přetěžovaná v mládí předznamenává hlavu vyčpělou a šílenou ve stáří. Takže proto se s vámi podělím, ať nemáte děti o mne strach.
</texy>