Správně. Ikona jasně dominuje na pozadí, které přecejen není zcela bez detailu.
Nejdůležitější pravidlo dobrého pozadí: fungující spolupráce ostrosti a neostrosti. Ostré oblasti dělají obraz uchopitelným, zhmotňují ho, vynášejí ho do popředí. Ikony pak nejsou jedinými ostrými body. Ostré oblasti obrazu na pozadí nejsou nezbytností. Ale myslím, že je dobré, může-li se zrak někde zachytit. Nazval bych to vhodným rozptýlením. Odvedením pozornosti mimo ikony. Chvíle odpočinku v jiném prostředí.
Do prozatím nepříliš hluboké studnice lidského vědění přispívám dnes dvěma novými, vpravdě originálními způsoby zbavení se dotěrných výbíračů příspěvků na jistě dobré účely.
Jednu báječnou ideu mi dnes vnuknul, ne-li poradil, neznámý bezdomovec. Seběhlo se to v mžiku a zhruba takhle:
Občas mám dojem, že ho nečtu kvůli znalostnímu obohacení, ale jenom tak, pro potěšení. Zacituji…
Současná kybernetická a výpočetní technika a jejich periferní zařízení poskytují vybavení pro zpracování a výstupní zobrazení velkého množství dat. Rychlost, s jakou jsou taková zařízení schopna poskytovat uživateli velká množství dat, je velkým přínosem a data jsou úplná a zobrazená s přesností, ale provoz často nezahrnuje zařízení k rychlé orientaci a výběru dat, která jsou relevantní pro daný problém řízení nebo rozhodování nebo pro jasné objasnění, jak jsou jednotlivé datové soubory propojeny. Při pokusech vyřešit tyto obtíže a léčky moderního ukládání, vyhledávání a zpracování dat se v teoretické a aplikované kybernetice vyvinulo mnoho trendů, včetně zvláště následujících: […]
Toť enegický začátek jedné z kapitol. Ladislav Tondl, úplný a přesný – jak jinak. Slova dělají čest svému sdělení. Jak jinak – byla by hanba, kdyby ne.
Ve vědě však nechápeme empirické predikáty a věty o pozorování jako něco, co přiřazujeme k stavům pozorovatele, ať již jde o introspektivně dostupné stavy vědomí nebo pro jiného pozorovatele dostupné chování. Empirické vědy a přírodní vědy zvláště živelně lpí na objektivní nebo lépe materialistické interpretaci empirismu. Tato interpretace ovšem nevylučuje pozorovatele a nemůže ani pominout nebo bagatelizovat jeho úlohu a význam smyslové, experimentální či teoretické výbavy, s kterou přistupuje k empirické činnosti, tj. k pozorování, měření, apod.
Ladislav Tondl: Problémy sémantiky, 2006, první české vydání 1966. Boží.
Jen tak na rozehřátí: je slovní hříčka v titulku kýčem, či není? (Odpověď zní: byla to jen řečnická otázka. Snad jste se nepokoušeli na ni odpovědět!)
Inspirací k zamyšlení se mi stal text Petra Staníčka Kýč: pornografie estetiky, který spolu s odkázaným pořadem z archivu České televize posloužil jako fantastická duševní strava na několik hodin. A ještě jistě poslouží.
Je to už pěkná řádka dní, co jsem se zde zmínil o svém věčném snu, nicnedělání. Div se tomu, světe, záhy jsem to okusil a poznal, že vlastně není o co stát. A jak jsem tehdy zapomněl toto poznání zaznamenat pro budoucí generace, tak k tomu dnes sedám a dělám to.
Některé věci jsou patrné na první pohled, jen se stačí podívat. Třeba… Občas chodím stát frontu na lístky do divadla. Vždy, úplně vždy na jednom z prvních míst stojí člověk, muž, obdivuhodně schopný vyvolat mé zhnusení, opovržení, odpor a zlost. Na první pohled, ne – na letmý, velmi letmý pohled nejde o nijak výjimečného člověka. Kdyby se na něj člověk podíval jen tak – jakože skoro vůbec – všimnul by si leda konstitučního typu Martin Malý. Ale kdyby se člověk podíval pozorně – ne! Kdyby se člověk prostě jen podíval, viděl by idiota. Není třeba dělat žádné testy, stačí vidět půl vteřiny jeho života, zachytit gesto, mim, slovo, dvě – a člověk by viděl idiota tak jasného, jako…
As an unmuddied lake, Fred. As clear as an azure sky of deepest summer.